|
| ||||
| ||||
|
-- 41 . - --
a hodně složitou Irarmonisací jednoduchost písně povznésti (!), zapomínajíce, že ničf tím právě to, co u lidové písně hledáme a ceníme. Aby pak umění své tím více uplatnili, proháněj{ se jak v mauualu, tak i v pedálecli jako splašený lcúň, takže těžko pak nalézti v doprovodu tom nápěv písně. Následek toho jest, že lid místo co by byl varlianami podporován, jest maten, ve lilase klesá, jeden zpívá volněji, druhý rychleji, čímž povstává zmatek, a zpěv jest na dobro destruován. Věru, že by neškodilo, aby církví schválený průvod byl nejen vydán, ale také ředitelé výslovně zavázáni se ho při-držovati. 3. Lid budiž připraven k písni krátkou předehrou, provedenou v ducliu písně, jež bude zpívána, a v tempu, jimž má býti zpívána, aby lid i na tempo před-nesu byl upozorněn. Mát předehra, píseň i dohra (resp. mezihra mezi jednotlivými slokami) tvořiti jedno těleso a proto i motivem svým přesně se k němu p .jiti. Je-li čas k předeliře příliš krátký, necht varhaník zahraje t neb 2 takty počátečné melodie písně dotčené a ukončí krátkou kadencí. Podobně lze si počínati i při dohře, resp. meziliře, nikdy však nemá uvádět lid v píseň tím, že vyhraje celou diatonickou neb chromatickou stupnici, až skončí tonem, jímž píseň začíná. 4. Píseň budiž tak doprovázena, by riilcde ve svém chodu nebyla pře-rušována krátkými mezihrami, jak bývalo a dosud jest zvykem na chorech. 5. Mezihry mezi jednotlivými sloliami bud`tež hrány rejstříky slabšími (pokud lze bez pedálů), ale chod přesně budiž zacliován, aby lid nebyl sveden k rychlejšímu neb volnějšímu zpěvu než jalo text a obsah písně vyžaduje. 6. Nikdy nebudtež zpívány dvě sloliy písně bezprostředně za sebou, aniž by vložena byla mezi ně mezihra, byt sebe kratší, jinak povstal by z toho zmatek mezi zpívajícími. Lid pak bud vůbec ne-začne a teprve později vpadá, nebo za-číná různě, ve zpěvu jen chaos působí a zavdává příčinu k smíchu a jiným ne-přístojnostem. le všechno to jest pokleskem jak proti posvátnosti chrámu a účelu zpěvu chrámového, tak i proti pravidlům zpěvného umění, každý v hudbě jen poněkud obeznalý nahlédne. Proto jest třeba, aby varhaník vždy lidu přesně označil, kdy má začíti zpívati. To lze nejlépe takto učiniti: Když uzavřepředehru neb mezihra přísluř;nou kadenci, prodlouží poněkud poslední akord a pře-stane na okamžik v manuale hráti, ale pedál nechá zníti. "líni jsou všichni upozoruěni, že píseň začne a uvyknou si přesně začínati. Jalc jsem ji-í'. jinde po-dotkl, jest praktickým hráti počáteční tony melodie unisono (bez pr(ivodu) ob-zvláště tam, kde jsou počátecuf iutc"rvaly, pro lid těžkými. 7 Mají-li jednotlivé slohy mešní písně různé nápěvy v růzuýcli toniuách, nutno v meziliře v příslušnou toninu přejíti vhodným přechodem. 13y1 jsem totiž častěji na různých místecli svědkem, že varhaník, ukončiv akordem jedné toniny, přestal na okamžilc hráti a násilně beze všeho přechodu vpadl piným akordem v toninu jinou. Nepřirozenost a chybnost tolio nebudu dovozovati. 1 tato nová mezihra má býti skončena v duchu melodie nové slohy, aby lid byl uveden v nový nápěv. 8. Objeví-li se při zpěvu písně nějaké nesprávnosti, bud žc lid píseit pí-espříliš vleče neb urychluje, začíná zpívati dííve nebo poslední tony předržuje, aby měl silo, či snad při písni druhé překřikuje a tak pod., nikdy nemá varliauik snažiti se chybu odstraniti za trvání bohoslužby tím, že bud přestane hráti, nebo že vy-táhne všechny možné rejstříky, aby tak přehlušil zpěv a násilím pořádelc si vy-nutil, nebo konečně že sám do zpěvu lidu vkřikuje. Všechno to působí výtržnost a vyrušuje ze zbožnosti, p r o t o nedovoleno jest. Na chyby takové upozorni mimo služby boží při zkoušce s lidem, nebo požádej místní duchovní správu, aby s kazatelny na podobné zlo-zvyky a nesprávnosti upozornila a lid požádala, by snažil se jich vyvarovati. y. Při pozdvihování nemá se ani na varhany hráti, ani zpívati, ale piné ticho panovati.*) Proto třeba jest s časem dobře hospodařiti, by slolia písně do-zpívána byla do pozdvihování. Není-li již možno hru přerušiti, má býti lira co nejtišší a vážná. to. Po pozdvihování i při sv. přijímání měla by býti předehra resp. mezi-hra poněkud delší, by lid uvykal si také tichou modlitbou s Bohem se spojovati. *) >Při mši sv. mají včas pozdvihování i var-hany umlknouti anebo přednášeti melodii velmi jemnou a vážnou. (In iVlissa suU Elevatione ipsum etiam organum aut omnino sileat, aut graviori et dulciori sono cum omni melodia et gravitate pulsetur.< Conc. Prag. fol. 98.) | ||||
|