|
| ||||
| ||||
|
-- 45 ---
V ohledu tom bylo by vhodným zpěvníky tak upraviti, aby i mezi jednotlivými slohami při celé mši sv. umístěny byly zcela kratinké 2 nebo nejvýše 3 řádky dlouhé modlitbičky. Bylo by to velice důležitým nejen se stanoviska náboženského, ale i vzhledem k umění zpěvnému. Kratičkou a jadrnou modlitbou takovou byla by nejen zbožnost rozněcována, ale také zpěváci (lid) uváděni by byli ve příslušnou náladu, jíž nutně třeba, a b y zpěv byl oduševněn, neb jen tehdy bude zpěv věrným obrazem nitra zbožností zaníceného, jalo již na jiném místě jsem ukázal, jen tehdy přednes písně dostaví se přirozeně sám, aniž by bylo třeba uměle jej vyvolávati, jen tehcíy také dovede piseťi roznítiti a nadchnouti a proto i nábožensky vzdělati, povznášeti i duševně posvěcovati. 'Fím také nejlépe by bylo spomoženo zbožnosti i umění a odstraněno ono fádní »odzpívání« písně, jímž pel i nejlepší písně bývá cele setřen. Náprava i v tomto směru jest žádoucí a proto výslovně na tuto důležitou věc dovoluji si upozorniti. V Německu mají již zpěvník tímto způsobem upraven (vPsálterlein«), který koná tam výborné služby, jak jsem se sám na své cestě pruským Slezskem přesvědčil. U nás poněkud tak »Oltář« jest upraven. Na konci této stati duchovni písně lidové nemohu nepoukázati ještě na jeden cop a zlozvyk lidového zpěvu, s nímž setkáváme se dosti často ve chrámech, obzvláště ale při posvátných průvodech (procesích), Míním totiž ono komické, destruktivní, pravou zbožnost ničící a ku všemožným vtipům a smíchu přímo nutící př e d ř í k á v á n í (lépe řečeno před-křikování) p í s u ě, které v našich krajinách dosud je v piném rozkvětu. Proti tomuto zlozvyku měli by duchovní správcové, do jichž pravomoci to spadá, co nejrozhodněji vystupovati, nebot způsob ten účastníky od pobožnosti jen odvádí a jiným příležitost clává ku zlehčování těchto pobožnosti a tím i viry. Nevít dnes dobrý zpěvník více vzácností, ani tak drahý, aby si jej nemohl i cliudši opatřiti, a také není tak silný a velký, aby si jej lid nemohl s sebou do kostela rieb na průvod vzíti a z něho zpívati. Je-li to však mnohým obtíží, pak at také nezpívají, ale raději se modlí. Doufám, že i tací jdou do chrámu neb na výše uvedené pobožnosti, aby Roha uctili a srdce své k zbožnosti nadchli. Ze však ono předříkávání srdce účastníků k zbožnosti nepovznáší, tím méně ku zvýšení zevnějšího dústojného rázu dotyčné pobožnosti a úcty boží přispívá, jest jisto. I'ak ale něco podobného církev připustiti a dovolíti nemůže, poněvadž dosahuje se tím pravého opaku intencí církve katolické, která uměním (a tím jest a má býti zpěv vždy) clice Boha a jeho bohoslužbu důstojně oslavovati a zbožnost věřících buditi a povznášeti! lII, Mimo latinský chorál a duchovní píseů lidovou (chorál v řeči mateřské), zpěv to rythmický*) setkáváme se na kůrech chrámových též se zpěvem m e n-s u r á 1 n í m, jehož tony mají určitou míru časovou (latinsky mensura = míra). Zpěv tento nazývá se takt: figurálním, poněvadž byl psán notami, jež v době vzniku tohoto druliu zpěvu ve XII. století zvány byly latinsky figurce. Dnes jménem tím chybně nazýván bývá zpěv provázený hudebními nástroji (instrumentální), na rozdíl od zpěvu čistě v o k á l n í h o t, j. a) zpěvu pouze s průvodem varhan neb /~) úpině beze všeho průvodu jakýchkoli nástrojů hudebnich (a capella). Rozlišování to jest však nesprávným, poněvadž zpěv volcální i zpěv t. zv. instrumentální jsou druhy, částmi zpěvu figurálního. Zpěv mensurální jest opět dvojí a sice i. mensurální jeclnohlasýsprt vodem varhan, a 2 mensurální ví cehlasý. Ten je opět : a) homofonní, t. j. takový zpěv, kde jen jeden hlas má základní melodii (obyčejně soprán nebo v mužském sboru tenor), ostatní hlasy pak harmonicky provázejí onu melodii a sice soudobně ton za tonem. 'rakovými jsou většinou církevní skladby moderní, kde harmonický effekt jest hlavní vládkyni. Skladby takové nejsou církví zapovězeny, vyhovují-li církevním zákonům t. j. pojí-li se skladba přesně na liturgický text a jej věrně tlumočí a v níž harmonie a melodie, rythmus a tempo má ráz posvátný, bohoslužby důstojný ; / % p o l y f o n n í , kde každý hlas postupuje melodicky samostatně, t. j. kdybychom rozložili takovouto skladbu *) Rythmus je dvojí: přízvučný, chorálu vlastní, jenž záleží ve střídání slabik dlouhých a krátkých, Oba do jisté míry souvisí jako harmonie s melodii. | ||||
|