|
| ||||
| ||||
|
-46
v jednotlivé hlasy, tvoi-il by každý hlas samostatný, melodický rovnocenný celek. V polyfonii každý hlas je hlasem hlav-ním, reelním. Vzorem tohoto slohu jest sloh Yalestrinův. O všech těchto druzích zpěvu mensurálního nebo-li figurálního platí zásada, o níž zmínil jsem se již v části všeobecné, nesmí totiž vyznívati z nich nic světslcéllo, profanního a theatrálního, církvi předepsaný liturgický text latinský nesmí býti ani zkracován*), ani měněn, ani zbytečně opakován, a konečně hudba má vždy přesně projadi-ovati liturgický text tak, aby hudba s textem úpině se kryla. Dále dlužno též pamatovati, že při slavné liturgii, tedy i při každé zpívané mši sv. dovoleno jest zpívati jen v řeči latinské, poněvadž chor účastnící se zpěvem oběti, odpovídá knězi u oltáře, nebo pokračuje v jeho zpěvu, (Gloria, Credo), kněz však zpívá tam latinsky; nutno proto, aby i chor odpovídal nebo po-kračoval v téže řeči. Ceské ani latinské písně při zpívané mši sv. zpívány býti nemají, nýbrž jen latinský zpěv liturgický, církví při mši sv. v římském gradualu předepsaný a to všechny jeho části i Introit, Graduale či příslušný Tractus, Alleluja neb Sequence, Offertorium a Communio. "byto části bývají textem v různých dobách roku církevního i při různých slavnostech rozličné, čeho třeba dbáti a vždy zpívati jen část, která době té neb slavnosti jest vlastní. Vyhovují-li moderní skladby tohoto druhu podmínkám výše uvedeným, jsou dovoleny. Církevní sněm pražský v souhlase s papežem Benediktem XIV. praví v ohledu tom : »Nezavrhujeme mírné užívání zpěvu hartnonického neb figurálního, nebol již od věků dávných zobecněl v církvi. Poněvadž pak zajisté není ni-koho, kdož by nežádal nějakého rozdílu mezi nápěvy clivadelními a zpěvem posvátným a toho nehaněl, když by se v chrámích zvuky nesvaté netrpěly: chceme. a velíme, aby tento zpěv byl *) Bylo totiž a bývá dosud zlozvykem, že ře-< litelé kůru, aby mše bpla kratší, vynechávají včtsinu textu, jak v Gloria., tak obzvláště v Credu. To je však přísně zakázáno kongre;.lcí ritu a sice dekretem z 21, února 184;1, dekretem z roku 1484 a re 16. červenec 1x94, kdež výslovně poukázáno, že text jakožto modlitba jest při bohoslužbě hlavní věcí, takže hudba textu sloužiti má a ne text hudbě.vážný, domu božímu a chvalám božím úpině přirozený.« Conc. Prag. Tit. Ill. cp. 7. fol. 96- Ze zpěvu mensurálního či figurálního nejcennějším jest polyfonní (_= vícehlasý) zpěv Yalestrinův, jemuž základem byl gregorianský chorál. Proto »Caeremoniale l;piscoporuin« nazývá polyfonii Palestrinovu »zpěvem, jenž kontrapunicticicým zpracováním hlasů setkán jest zerpěvíi gregorianských«. Palestrina vzal si totiž některou melodii v liturgii přicházející za thema, které pak ostatní hlasy pře-bírají a rozvádějí. Cfl, jejž jeho skladby sledují, není tal: harmonický souzvuk, jako -spíše umělecké tnelodicicé vedeni hlasu, z nichž každý jest samostatným, reelním. To však má velkou důležitost pro nacvičeni skladby polyfonní. Přirozeným následkem samostatného veclení hlasů totiž jest, že jednotlivé hlasy nastupují v různé době. Tín1 stává se, že přízvučná slabika připadne často na bezpi-ízvučuou čili lehkou dobu taktovou, a naopak bezpřízvučná na těžkou či akcentovanou Globu taktovou (prvá doba taktu má akcent čili pi-ízvuk). V případě toto aJ zpěváci nesmějí se říditi přízvukem taktovým, nýbrž slovnýrn, b) každý hlas, poněvadž jest samo-statným, má si zachovati i samostatnost dynamici:ou, takže jedny hlasy zpívají forte, druhé piano, jedny crescendo, drulié decrescendo, vyžaduje-li toho ovšem deklamace textu a melodie. Ano mnohdy třeba jest tak zpívati, jako by taktu ani nebylo. Pouhé odzpívání skladby polyfonní jen dle taktu ničí úpině krásy skladby takové. Proto ti-eba, aby dirigent polyfonní skladbu dobře prostudoval, v ni vnikl a ji pochopil.") Nejvzácnějšínl, nejmistrnějším a zároveň nejpamátnějším dílem Palestriuovým v oboru hudby polyfonní jest »Missa Yapae Marcelli«, jíž zachránil pro chrámy liudbu mensurální, poněvadz, dokázal mší tou, že vzdor uměleclé formě lze tak komponovati, aby text zůstal srozumitelným a hudba zbožná i příjemnou zároveti. Kde jsou síly pěvecké, že by bylo možno nacvičiti skladby polyfonní, budiž jim dána přednost, ač jsou 1: nacvičení *) Jak Palestrinovy skladby mají býti studovány, k tomu návod nalézti Ize v časopisech »Musica sacratt z roku 7874 č. 6 a z roku 1897. čis. S, a v »Kircheumusik<. Jahrbuch z r. 1.890, str. ] až 37. Objednati lze u Pusteta v flezuě. | ||||
|