|
| ||||
| ||||
|
sledy možno vysvětliti toliko skrze závislost všech akkordů od hlavní zvěny čili toniky, proto není positivní vývin harmonie jiným, nežli odvrat od toniky — a negativní vývin harmonie jiným, leč návrat k tonice. V tomto vzájemném působení toniky na ostatní akkordy spočívá harmonický proces a zároveň také direktiva dynamických odstínů, totiž crescenda při harmonicko-positivním vývinu — a decrescenda čili calanda při harmonicko-negativním vývinu. Protichůdná s harmonickým processem dynamika není sice nemožná, za to však neobyčejná. Značný počet thémat, najmě ze skladeb klassickýcli, započíná krátkými frásemi tohoto harmonického vzorce:
1. II. Tonika-dominanta. llominanta-tonilca. Prvá fráse jest harmonicico-potitivní (proto crescendová) — a druhá harmonicko-negativní (proto decrescendová). Opomenul-li skladatel dáti určitých předpisů o dynamice, pak lze dle právě uvedeného snadno se dopátrati správného přednesu dynamického. Na př. (Beethoven, op. 7., II. věta) : 'L modulace vzešlé závěry stávají se novými sice tonikaini a jsou v smyslu tom útvary negativními; kdybychom však takovéto harmonické obraty pojímati měli ve smyslu odstředivém, jako rozluku harmonického konflil-tu, nebylo by pak jinak, než počítati s budoucí novou tonilcou jako s daným faktem. Nová tonina má se zde k tonině předešlé jako prostý kvintový sled (t. j. jako tonika k dominantě).L toho jde, že odvrat od hlavní toniny podmiňuje z pravidla crescendo, jakož zase opaka toho, totiž návrat k hlavní tonině, diminuendo. Tato vzájemná parallelita harmonie s dynamikou nevyhovuje ale všude a vždy požadavkům formy, a to obzvláště při formách hrubších rysů. Jest proto na jevě, že pobočná věta, objevující se zcela přirozeně v jiné tonině, nemůže býti většího stupně síly začátkové aneb závěrečné věty.« (Poznámka: Sluší zde rozeznávati modulaci jakožto eminentního činitele formových kontrastů při nejhrubších konturách formy (periodě avětě) od modulace vybočující (začasté i klamné), toliko na jednotlivé fráse se omezující, při čemž myslíme na formu sonátovou některými církevními skladateli málo respektovanou. Možná, že toto ignorování patří u jistých lidí k bon tonu moderního názoru — důkaz jejich nesonatová, recte secesní modulace bez ladu a skladu, ]caždou formu již v zárodku ničící). »Odvrat od centraluího bodu žádá crescenda, jak již praveno, návrat k němu diminuenda.« — "I. toho pak následuje, že získaná jistou (crescendem pronešenou) modulací nová to-nika, zahrnující ve svém okruhu (Bannkreise) ono zánikové své části nezbytné diminuendo, přednáší se teprve při definitivním návratu k původní tonice diminuendo. Nebot zcela přirozeně může býti v oné hlavní modulaci několik drobnějších modulací, jichž positivní stránku sluší crescendem objasňovati až po negativní obraz hlavní modulace. V jednom velkém společném rysu crescenda a de-crescenda spočívá pak několikeré crescendo a decrescendo drobných rysů. Netřeba ani dokládati, že ony, specielni modulaci vyvolávající tóny a harmonie dlužno vyznamenávati přízvukem. Alccentuovati sluší také tóny dissonantní. Intensitou dissonance stoupá intensita pří-zvuku. Sled konsouantního akkordu po dissonantuím dlužno, jakožto rozluku konfliktu, přednésti diminuendo. A g o g i ]c a. S dynamikou, po výtce i s harmonikou jeví se jaksi organicky spojeným býti živel agogický. V nejprostší formě své, jalco agogický přízvuk, znamená nepatrné předržení jisté rythmicky neb harmonicky významné doby. V příčině té vyskytuje se na vrcholech motivů a frási — a to zejména při rythmických útvarecli tónů stejného trvání, neméně pak i při průtazích, dissonantních a cizoškalných tónech. Vyznamenají-li se ale vrcholy motivů a frási delší dobou ostatních tónů, pozbývá pak své důležitosti. Vyskytne-li se rra př. v C-dur tonině trojzvuk Des-dur aneb ll-dur troj-zvuk, tož bylo by zcela pochybené, spěti přes takovýto nesnadno srozumitelný akkord v přesně odměi•ených dobách dále; naopak, zde nutno k takovému akkordu poukázati s největším důrazem, jak dynamicky, tak i agogicky, t, j. připadným prodloužením doby onoho akkordu.« Agogika jest mimo toho i mocným podporovatelem ítčin.nélro crescenda i decrescenda. (Pokračování.) | ||||
|