|
| ||||
| ||||
|
k(atolickoli posvá,tuol1
CmuSZÉ. 1y Majitel, vydavatel a redaktor: 1902, Ročník XLIX, F. J. LEHNER. Číslo 9, a 10. Obrana reformy církevní hudby. Napsal František Jirásek. (Pokračování.) O úpadku a reformě církevní hudby v zemích koruny České. Dotýkati se historie úpadku církevní hudby na -půrlě domácí z^lá ce -býti tta prvni pohled jaksi zbytečným, jelikož každý, pravého stavu věci neznalý, soudil by o stavu domácí církevní liudby 18. věku a prvé polovice 1g. věku obdobně dle současného stavu jejího v celém ostatním katolickém světě. Tomu ale tak není zúpina. Úpadek církevní hudby na, doinácí půdě nebyl by ani tak příliš žalostným oproti onomu ostatních zemí katolických, kdyby národu našemu ku konci 18. století nebyla se vnucovala ona pověstná úřední pseudoreforma, jež rázem ničila drahocenné památky našich předků, najmě pak v oboru lidového zpěvu. Čeho nedokázal světácký duch 18. věku, který, vycházeje z Italie, šířil se rapidně po celé katolické Evropě, toho dovršeno bylo v Rakouském mocnářství, zejména pak v království Ceském dvorním dekretem z roku 1783, jimž zrušovala se veškerá církevní bratrstva. Prapodivná logika tehdejší byrokracie neušetřila ani staroslavnýclt literáckých bratrstev, jež neměla napros Q ničého společného s úředně oné doliy-právě zrušenými kongregacemi klášterními, jelikož literácká bratrstva, skládající se z členů veskrze světských osob, pěstovala výhradně jenlidovou píseň kostelní a liturgickou hudbu po ochotnicicu buďto úpině bezplatně aneb proti jisté odměně, v každém však případě jako zaměstnáni vedlejší. A ježto tato petiejvíct: echctnická, jedině na bohoslužebné umění se omezující činnost podléhati mohla dle slušnosti a pravdy toliko dozoru, vůbec právomoci církevních úřadů — tož dvojnásob zaráží vměsování se moci světské do záležitostí tak nevinných, jisté politické rejdy předem již naprosto vylučujících, pro které jedině by mohlo dojíti ku konfliktu se státními orgány. Dnešní farní Cyrillské jednoty možno do jisté míry pokládati za obnovená literácicá bratrstva, kterážto lišila se od našich jednot pouze tím, že neznala žádného vilcariatuího, diecésního i obecného svazu dnešních jednot. Tak na př. Caecilianské jednoty v Rakoúském mocnářství, v Německu, v Nizozemsku, ve Švýcarsku, v Americe, jakož i ostatní jednoty za účelem pěstování ryze církevního zpěvu neliší se v organisaci podstatně ničím od organisace našich Cyrillských jednot, P. K. Konrád, jeden z vynikajících dvmácíclt reformatorů a proslulý dějepisec staročeského chrámového zpěvu, jehož dějiny *) by každý horlivý Cyrilli- *) Dějiny laosvátného zpévu staročeského od | ||||
|