|
| ||||
| ||||
|
-66
sta měl podrobné znáti, vyslovil se *) o zrušení literáckých bratrstev takto: »Bohoslužebný řád, jejž Josef 11. vy- dal a nařídil r. 1783, mrazivým dechem svým dotknouti se měl i literáckých bra- trstev, tohoto prastarého národníl]o zří- zen{, k němuž bylo srdce celého národa českého talcořlca přirostlo.. Proto se- známe, že se mu nejedno literácké bra- trstvo zuby nehty bránilo, nejedna i ubrá- nilo a podnes žije, však jiná již jen cliatrně živoří. Dvorní dekret, jímž byla všecka církevní bratrstva zrušena, hned zastihl také ty literácké bratřiny, jež byly zároveri církevním bratrstvem. (Pardubští a jj.) Byly téhož roku 1783 zrušeny. O ostatních bylo hrál. zemské gubernium z počátku na rozpacích, má-li je považovati ta.é za církevní bratrstva či nic. Proto doptalo se na to u král. komorní íičtárny, jež odpověděla, že rovnají se církevním bratrstvům. Odůvodnila to mezi jiným také tím, že vybírají od nových členů příjemné a též kvartálně o suchých cínech ode všech členů příspěvky, z vydání pak vysvítá, že konají se mše sv. za živé a za mrtvé členy, za něž toto bratrstvo platí. Kromě toho prý připlácejí na figurálnou hudbu, na kantora, rektora, účetního a jen některá z nich prý vydržují také zpěváky, by před službou Boží a po ní zpívali.« (Jak veliký klam skrýval se v těchto slovech viděti z toho, že právě tento zpěv byl hlavním účelem všech těchto bratrstev, byt i v leckterém inventáři nebyl výslovně vytčen.) Ale ačkoliv účtárna rozhodla, že mají též tato bratrstva býti zrušena, přece doporučila dne 3. března 1785 gubern.iu, by pamatovalo na výlohy za figurálnou hudbu, ježto nejsou všecky ]costely s to, by platily na ni. Ale marně. Dvorním dekretem ze dne 6. dubna 1784 bylo sice nařízeno, by od t. května t. r. zachovával se co nejbedlivěji tento po-řádek bohoslužebný : ... § 2. »Denně má se v každém farním kostele toliko jedna ruše s požehnáním sloužiti, při niž má se předepsaný normální zpěv**) za prú- XV. věku až do zrušení literáckých bratrstev. Díl I. *) L. c. str. 449-165. (Citujeme pouze jistá místa.) **) Tím byly asi míněny písně zpěvníku: »Katholisches Gesangbuch auf allerhiichsten 13efehl Ihrer k. k, apost. Majest. Marien Theresiens rurn Drucke bef~rdert. Wien (asi 1774), Verlag der katechet. Bibliothek. A český zpěvník: Normální zpěvy, litanie a modlitby, kterak ony v Praze přivodu varhan konati,« — § 3 ,U sv. Vita (v Praze) a ve všech kostelích, jež mají řádný kůr, má denně zpívati se jedna chorální mše za průvodu varhan nebo bez něho, však bez nástrojué 1]udby.« — 4. »V každém farním kostele dlužno v neděli a o svátcích odbývati velké služby Boží s průvoc.iem nástrojové hudby, a kde této není, pouze cl]oraliter. < Avšak dvorním dekretem ze dne 29. dubna 1785 rozhodnuto bylo, žc mají literácké kůry považovati se dle udaného dobrozdání také za církevní bratrstva; proto má též jejich majetek pozemkový a peněžitý zabrán, likvidován a (úradu) odveden býti. A ježto ... »dle nejvyššílio rozhodnutí má na příště všecka figurálná hudba, již posavad literátští kůrové ze svého jmění vydržovali, nadobro pře-stati«: nesmí se pro budoucnost z literáckého jmění již ničel]o zadržeti na další zachování a udržování této huclby, leda že by jmění literácic.ého kůru vy-]cazovalo i takové nadace, které zakladatel výslovně určil na vydržování »figurálné hudby«. Ty »mají z ostatního jmění bratrstva vyloučeny a náboženskému fondu odevzdány býti,<. Ale ani tol]o nebylo vždy šetřeno. Tento dekret naprosto zlomil vaz literáckým bratřinám. Po celých Cechách ustavily se následkem něho likvidační ]comise, jež literácký majetek vyšetřily, sepsaly, odhadly a dražbou prodaly. Na základě těchto narízení nastalo nyní všeobecné rušení staletých, veleužitečnýcl], ba velmi potřebných kůrů a bratrstev literáckých, bez nichž bohoslužba ani řádně obejíti se nemohla. L těclito přísných nařízení nastal nemalý ruch zejména ve větších, zámožných a slavných bratrstvech, jež měla vzácné a skvostné svršky, zvláště lcancionály, liudebné nástroje, figurálný kůr dobře zásobený, pak zpěváky ahudebn[ky slušně placené. Ti a tací počali brániti sebe, svůj zpěv a hudbu, uhájeti chtějíce svých literáckých platů a kostelům literácicého zpěvu a jelo hudby. Poznali jsme na př. již, »kterak lounští latinští literáti bránili se, zapírajíce tou příčinou raději své latinské literáctvf.« (Autor poukazuje zde k str. 369. řečeného díla. Obmezené zde místo nedovoluje však citátu onolio.) »Tclidář. i čeští tomto novém zařízení ke konání služeb Božích k všeobecná potřebě předepsané byly.- V Praze u J. F. z Schbnfeldu, 1784. | ||||
|