|
| ||||
| ||||
|
— 68 —
n. Lab. skoupila po zrušení lit. bratrstva při dražbě sama celý poklad krásných, ba i skvostných kancionálů zrušeného bratrstva, než aby byla dopustila jelio zmaření neb rozptýlení po světě. jal< bohatý byl, viděti podnes na 13. zpěvn(cícli z něho zbylých a v městském museu pilně chovaných. Několik kancionálů odevzdáno bylo pražské univers. knihovně, jak svědči listina místodrž. archivu pražsk. (v Bruderschaftsakten bez čísla) »Recognitionen liber erfolgte Kanzionale u. Bruderschaftsbůcher.« Několik foliových kancionálů, nádherně a krásně malovaných uloženo v c. k. dvorní knihovně a v ambrasské sbírce (nyní cís. dvora. uměl. museu) ve Vídni. I v té okolnosti, že odkázány byly tyto skvostné umělecké památky sbírkám nejvyššího dvoru, jeví se důkaz velilcé umělecké ceny jejich. Avšak ještě jinou a to nemalou ztrátu utrpěl český národ zrušením řečených bratrstev. Pobránot a rozptýleno bylo jícn též mnoho pozemků, jistin, důchodůa dávek, jež byly pramenem výživy celým ti•ídátn obyvatelstva (učitelům, literátům, sousedům a j.) a stálým podnětem zbožnosti a umění. Nebylo by nám za těžko z dějin bratrstev vypočítati alespoň 1oo.000 zl. ztráty. Ale byt bychom tak i neučinili, jeví se i z úředního výkazu všeho literárním kůrům prodaného a se-braného celkem: 131.828 zl. 463/4 kr. Jal. veliká to na onen čas summa, službě Božf a obecnému dobru česlcélio národa na vždy odcizená a nenahraditelná! A to-li vše na mysli máme, pak teprve dovedeme náležitým způsobem a pinou měrou pochopiti, jak velikou, jak těžkou ránu daly tyto barbarské licitace staročeskému uměni a životu, takže nelze ani nám ubrániti se domněnce, již i Tadra vyřknul (I. c., str. 6o), že stalo se to za účelem rychlejší a všeobecné germanisace Cechů; jinak by tak neslýchaný vandalism, uprostřed míru a pod rouškou osvěty provedený zůstal nerozluštitelnou psycho logickou hádankou. (Pokračování.) Reforma chorálu v XVI. a XVII. století. Na základě nových spisů podává P. Bernard Velíšek, o. S. B. (í'olcračování.) Pojednavše o blahodárné činnosti sv. Karla Boromejského na poli církevního zpěvu, nahlédnuvše do různých liturgických knih, v této době tiskem vydaných a seznavše příznivé i nepřfznivé smýšlení některých theoretiků 16. století o původním chorálu, nabyli jsme dalšího důkazu, že ještě v 16. století nebyl starý chorál všeobecně opovrženou popelkou. Sledujrnež nyní další průběh reformy, jež podniknuta byla v Římě za Rehoře XIII. Poznali jsme již dva důležité dokumenty, kteréž sem se vztahuji, totiž: papežské breve ze dne 25. října 1577, jímž spinomocňují se Jan Pierluigi z Yalestriny a Annibalel_oilo, hudebníci papežské kapely k zamýšlené opravě chorálu, — a list španělského kněze llon Fernanda de las Ynfantas, ze dne 25, listopadu 1577, kterým zpravuje krále Filipa lI. o pod-niknuté reformě církevního zpěvu. (Viz číslo i i. a 12. minulého ročnilcu.) Don hernaudo vypravuje, jak došlo k této reformě, jak radikálně jmenovaní hudebníci svou práci provádějí, necíbajíce jeho domluv, nadšeně mluví o starém chorálua vybízí krále, aby všemožně se zasadil o přerušení takovéto reformy. Podotýká, že vyjednával o této záležitosti i s jinými osobnostmi, a tito že jsou zde s ním stejného smýšlení. Don Fernando nepsal sice hned po vydání zmíněnélio papežského breve svému králi, nýbrž podal dříve (asi koncern roku 1577) pamětní list (memoriale) samému papeži, chtěje vymoci vážnějšího zakročení proti nešetrnému zacházení se starým chorálem, Toto memorandum ne-bylo posud nalezeno, ale Don Fernando zmiňuje se o něm ve svém druhém listě, lcterýž později za týmž účelem papeži podal, a jenž úpině jest nám zachován. Text jelio uvedeme v'překladě na jiném místě. Dovídáme se z něho, že první pamětní list nezůstal bez výsledku. Vzpomínáf pisatel, že »důstojný mistr kapely« přislíbil, že posvátné zpěvy nebudou se více započatým spůsobem měniti. »lli1-stojný mistr kapely« jest Boccapadule, jenž byl roku 1574—1578 protektorem papežské kapely, a _proto měl titul »maestro di capella«. Bezpochyby odevzdal | ||||
|