|
| ||||
| ||||
|
— 70
a zůstalo při tom, by se vice nejinačily«; a tamtéž praví: »Král má přesvědčeni, že (Vaše Svatost) tak nařídila«. Pak prosí papeže, aby z n o v a nařídil, by se nezaváděla žádná novota v dotčeném zpěvu. Spanělský dvůr dodělal se tedy ve svém vyjednávání se Stolicí apoštolskou jistého úspěchu. Ale žádosti jeho, aby papežské breve, povolující reformu, bylo odvoláno, nebylo vyhověno. Novým papežským rozkazem pozbylo ovšem breve svou platnost, ale dle všeho nebylo for-m á l n ě odvoláno, čili zrušeno. Msgr. Respighi poznamenává k tomu, že není obyčejem, čili, že jest proti praksi i-ímské kurie, breve jednou vydané formálně zrušovati. Leč můžeme zde připomenouti, že, jestli breve nařizovalo reformu chorálu v dobrém slova smyslu, nebylo vůbec třeba ho odvolávati. Kazíce radikálním zkrácením starý zpěv, místo aby jej od chyb očistili, činili opravovatelé něco, k čemu nebyli oprávněni, nebot jednali proti rozumu a úmyslu papežského breve. Avšak ani nyní, když byl Don. Fernando obdržel od papežského dvora po druhé uspokojivou odpověd, nenastalo ve věci vážné polepšení. Hudebníci a tiskaři málo dbali nového rozkazu papežova. Majíce v rukou breve pokračovali v opravování a kráceiií chorálu jako dříve, chtějíce stůj co sttij vydati opravený Graduál. Dosti možná, že přeci rozkazem papežovým, nařizujícím zastavení reformy, konali již přípravy k tisku, i jest pochopitelno, že, majíce na zřeteli škodu, jež by jim náhlým zastavením vzešla (damnum emergens) anebo ztracený zisk (lucrum cessans), byli odhodláni, na základě i ueplatnélio breve i vzdor papežskému zákazu započaté dílo ukončiti. 1'o vše nemohlo ujíti pozornému oku Don Fernandově. Nastaly mu nové starosti a nové obavy znepokojovaly jej. Myšlénka, že by jeho posavádní snahy a úspěchy měly se najednou v niveč rozpadnouti, že by zděděný poklad gregorianský měl propadnouti ziskuchtivosti několika hudebníků a tiskařů, byla mu hroznou. I hledal znova pomoci u samé Stolice apoštolské a podal papeži Re-hoři X1II. své druhé »pro memoria« asi koncem roku 1578. Uvedli jsme již na-hoře několik slov z tohoto listu ; pro jeho velezajimavý obsah podáváme jej zde v úpiném překladě : »Svatý Otče! Don Fernando de las Infantas, ponížený a poslušný syn svaté Stolice apoštolské, oznamuje poníženě, že asi před rokem podal zprávu Vaší Svatosti jiným pamětním listem o změně řeliořskélio zpěvu, prokázaje se ochotným jasně dokázati — ne k vůli chlebě, nýbrž z pravélio zájmu, — že (talc zvané) chyby, jež někteří dovední ludebníci vytýkali ve zmíněném zpěvu, myslíce, že tak jednají dobře, naprosto nejsou chybami, nýbrž obdivuhodným dílem umění liudebního. Tyto věci byly pak, dle výpovědi důstojnélio mistra kapely, jemuž Vaše Svatost to svěřila, od nicli lépe uváženy, a zůstalo při tom, by se více nejinačily. Přesvědčiv se potom, že dílo nicméně šlo ku předu, a maje na zřeteli obecné poškození Církve, oznámil jsem to katolickému králi, který skrze svélio vyslance a vlastním dopisem prosil snažně V. Sv., aby toho nedovolila, a má přesvědčení, že tak nařídila. Nyní se rozumí, že jednají 11a zakladě breve, jež jim bylo vydáno a jim dovoluje tisknouti dotčené skladby nového chorálu, jak se proslýcliá, v knilitiskárně Vaší Svatosti. K tomu všemu jsou mezi sebou nesvorni, ježto jeden chtěl by převzíti všecky výlohy a že by se pak o zisk rozdělili, kdežto ostatní přáli by si to (zisk) míti hned, tím, že by se uzavřela smlouva s tiskaři; a odtud snad pocházejí všecky cliyby gregorianského zpěvu. Domníval se (pisatel listu), že odleličí svému svědomí, oznámí-li to zároveii Vaší Svatosti, jsa ohledně umění přesvědčen, že jen ze špatného porozuměni zavedena byla rušící novota v Církvi, ve kteréž, jak píše jan podjáheu v životě svatého Řehoře papeže, hl. 7-* y., na naléhání císařů a knížat křestanskýcli zaveden byl zmíněny gregorianský zpěv, a tentýž se zachoval po dobu více než devíti set let a chován byl vždy v největší úctě i vzhledem na umění i jakožto dílo svatého Rehoře papeže. Pročež není spravedlivo, učiniti mu (svatému Relioři) toto bezpráví, a to v jeho vlasti a za panování Rehoře. Zajisté z těchto ohledů sluší Vaší Svatosti jej hájiti tím, že se vydá nové na-řízení, aby se nestala žádná novota ve zmíněném zpěvu, poněvadž v pravdě není to úmyslem (Vaší Svatosti); dále budiž nařízeno, aby novotářské knihy, jež v neshodě se starým zpěvem jsou již sepsány a k tisku připraveliy, byly spáleny ; nebylot v těchto knillácli úmyslně k jiné věci hleděno, než aby Pán Bůh | ||||
|