|
| ||||
| ||||
|
74 —
zději slečna Tomášková z Bolechova. Též paní Krbcová navrátila se do sboru našeho. Nejnověji přihlásil se pan učitel Veselý v. v. za člena činného i přispívajícího, takže jest nyní všecli členů činných 20: _5 sopránů, 3 alty, 3 tenory a g bassů. Skolu Cyrillslzou navštěvovalo roku minulélo to dítek. 5. A ještě něco. Poslední události v dějinách naší Jednoty roku minulého bylo účastenství její při koncertě pořádaném o 4, neděli adventní ve prospěch školních potřeb a pomůcek. Jakých vavřínu si tehdáž pěvci a umělci naši vydobyli, jest posud v živé paměti velectěného posluchačstva, a proto za-končuji jednatelskou zprávu upřímným přáním, aby clivalná pověst a sláva českého liudebního umění nejen v Americe a Evropě, ale i v '.elivě a zejmena též v naší Jednotě rostla ke cti Boží a k radosti všech příznivců našich. Zdař Bůh! Úvodem k III. číslu pořadu pravil předseda :l. písni ku křížové cestě slyšeli jsme už před 4 roky čtyry čísla. Dnes zapějí nám dítky a dámy písně k zastavení 4. a 6. Slova k těm písním pocházejí, jalo jsem již tehdáž se zmínil, od německé básnířky Korduly, provdané Smídové, rozené Wbhlerové, která sama sebe nazývá poutnicí: Peregrina. Před 4 roky pravil jsem, že stala se jeptiškou jednoho kláštera v "Tyrolsku. To byl důkladný omyl. Jak jsem později se dozvěděl, nebyla nikdy jeptiškou a není posud, protože přijala sedmou svátost a stala se manželkou. Yodivuliodny osudy jejího života.*) Narodila se roku 1845 a jest dcerou protestantského pastora v Melclenburku.Lmládí nabyla pečlivého vychování. Přiučila se řečem cizím, anglické, francouzské i latinské, a jsouc velice na-daná skládala záliy verše a básně. Poněvadž byla povahy živé a veselé, byla miláčkem celé rodiny. Cestovala každý rok s otcem svým do cizícli zemí. A přec necítila se uprostřed všeho toho blaho-bytu štastncu. Jedenkráte zavedl ji otec clo lzatolicicého kostela; bylo jí tehdy 16 let. V kostele tom pocítila, jak sama ve spisech svých praví, živě a liluboce přítomnost Boží a od té chvíle táhla ji všecka touha její do katolického kostela. Ale tam nesměla, otec nedovolil. Po dlouhá léta nevkročila do svatyně katolické, ale v srdci pořád víc a více klonila se k viře katolické. V protestant- *) Viz úvod ku sbírce básní její: aAus I,ebens Liebe, Lust und Leid. Innsbruck 1898.« ském kostele, ve kterém otec její zastával úřad kazatelský a který býval druhdy kostelem katolickým, našla kdesi v koutku zastrčenou a z-iprášenou sošku P. Marie. Tu očistila, oprášila a vysinejčila také ten kout, kde sošku nalezla a přinášela palc tajně nejkrásnější květiny ze svého zálionku v zahradě a okrašlovala jimi sošku Y. Marie. V srdci svém ctila Rodičku Boží vroucně, ale vzývati ji, modliti se k Ní, jsouc posud protestantkou, si netroufala. Až když jí roku 1867 Alban Stolz, s nímž si dopisovala, odepsal, že může, ač jest ještě protestantkou, vzývati Y. Marii, počala ústy i pérem, v přemnohých duchovních písních a básních oslavovati Bohorodičku. Když pak náklonnost její k víře katolické na jevo přišla, pozbyla pojednou všeliké přízně a lásky svých rodičů isourozenců a cítila se v domácnosti velice opuštěnou. Byly to nejtrpčí chvíle jejího života. Tehdáž byl v Prusku zákon, že nesměl nikdo přestoupit na katolickou víru, do-Icud nebyl pinoletým. Bylo tudíž i Kordule čekati a trpěti až clo zletilosti. Jak-mile chvíle ta nadešla, opustila rodiče a domov, odebrala se do Frýburku ve Švýcařích a složila tam v ruce biskupa Kůbla vyznání víry. Jsouc nyní sama na sebe odkázána a nemajíc z domova pra-žádné podpory, musela pomýšleti na to, jak se obživiti. Majíc jemní a dostatečné vzdělání, molila snadno státi se vychovatelkou a obdržeti službu svým schopnostem přiměřenou. Ale toulia její byla státi se děvečkou, jakou byla sv. Nothburga, kterou již před svým obrácením ctila a jejíž život veršem sepsala a tiskem vydala půl roku před svým přestoupením na víru katolickou. I byla nevýslovně štastna, že se jí naskytla taková služba právě v tom místě, kde sv. Nothburga před dávnými časy u jednoho sedláka sloužila a kde tělo její ve farním ]costele po-sud se chová a ctí. Místem tím jest ne-patrná vesnička Eben v "Tyrolsku, na samém počátku turisty zhusta navštěvovaného a za léta hojně cizinci obydleného údolí Achenského, do něhož nyní od městečka Jenbachu z údolí lanu, mnohem hloub ležícího ozubená dráha vy-stupuje a vede až k jezeru Acltenskému. Ebenský tehdejší farář měl stařičlcou, churavou hospodyni, která potřebovala pomoci. Kordula s velikou radostí místo to přijala a zastávala hospodyni ve všecli i nejnižších a nejtěžích pracech, ač jim dřv niterak zvyklá nebyla. Pracovala | ||||
|