|
| ||||
| ||||
|
— 75 --
nejen v domácnosti, ale i v zahradě, na louce, na poli a při' tom všem skládala nejkrásnější básně. Farář když viděl, jakou má děvečku, nabízel jí, že ji zaopatří místo za učitelku ve hlavním městě Innsbrucku. Nepřijala to, jen aby nemusela opustit Eben a službu tak nízkou, jakou kdys v Ebenu konala sv. Notliburga. Konečně ale přec službu tu opustila, ale jen proto, že hlásila se tu o službu blízká příbuzná pana faráře, která o místo picdešlé náhle přišla a že chtěla jí Kordula toho místa dopřáti. S těžkým srdcem rozloučila se Kordula s bydlištěm sv. Nothburgy a jsouc ted sama bez místa, šla do městečka Schwarzu a tam od domu k domu prosila o službu, nepotřebujou-li nějakou služku neb děvečku. Konečně našla místo u jednoho cukráře. Hned na počátku té služby si vymínila, že nechce žádný plat, za to ale aby jí dovolili každou sobotu večer vykonati pout do Ebenu a v neděli odpoledne se vrátiti. U culcráře bylo však právě v sobotu večer nejvíc pilno i neměla toho dne dříve po práci až v 9 hodin. Pak se ustrojila na cestu, ustrojená trochu si odpočala a zdřímla a o piilnoci vydala se samojediná každou sobotu beze vší bázně na cestu, ]sterá vedla vysoko do 11or tmavými lesy a trvala tři celé holiodiny. Po celou cestu modlila se růženec za duše v očistci a nepotkala ji ni-kdy žádná nehucla. Do Ebenu přicházela o půl čtvrté hodině ráno a čekala před kostelem, až kostelník o čtvrté hodině otevřel. Do ranních služeb Božích při-pravila se na zprávu Boží, šla lc sv. zpovědi a k sv, přijímání a po mši sv. k jednomu sedláku, s jehož dcerou dobře známa byla, na snídani, na praženou polívku. Pak byla ještě na velkých službách Božích, na obědě zas u sedláka, kde mívali prajednoduché knedlíky z černé mouky se zelím a po obědě hned chvátala zpět do Schwarzu a ve tři liodiny stála už zas v cukrářském krámě za pultem. Než u cukráře ji krámský život valně netěšil. llo krámu přicházelo mnoho lidí a ona toužila po samotě. Nedaleko města Schwarzu jest na kopci poutní kostelík. Hned vedle svatyně jest byt kostelníka, tehdy ženatého mistra ševce. Ten měl jednu komůrku prázdnou, ze které šlo okénko do kaple tak, že bylo vidět z komůrky hlavní oltář a za noci svit věčného světla vnikal i do komůrky. Do této světničky se Kordula odstěhovala a živila se šitím, vyšíváním, pletením atd. a liodinami, ve kterých vyučovala cizím i-ečem. Poněvadž těch hodin bylo jen málo, vydělala si veškerou prací svou jen tolik, čeho nevyhnutelně potřebovala, aby svému domácímu pánu zaplatit mohla týdně za byt a stravu a sobě nejpotřebnější, prajednoduché šatstvo pořídit. 1, domova po celý čas, co odešla, neobdržela ani haléře; tam se těšili, že ji nouze pi-itlutí se vrátit a státi se zas protestantkou. Ale těšili se marně. Právě v té cltudobě, v té chudé nepatrné komůrce cítila se nevýslovně štastnou a to nejvíce proto, že tam tak blizounko bydlela svátostnému Spasiteli. Bydlela tam pět roků. Své štěstí vyzpívala za ten čas v tolika písních a básních, že z nicli sestavila potom celé čtyry svazky. První svazek nadepsaný : »Povídky věčného světla« (»Was das ewige Licht erzáhlt«) vyšel roku 1874 z poslušnosti k zpovědníku, který sám rukopis její do tisku dal. Od té doby vyšlo těch »Povídek« již 13 vydání. Mimo to uveřejnila později nejen o sebě, ale i v rozličných časopisech celou radu literárních prací veršem i prosou, zejména též mnoho básní příležitostných. — `' komůrce u ]capličky hodlala stráviti celý život svůj. Na kopec onen vzpomínala ještě v pozdějších letech (viz, překrásnou předmluvu Ic S. vy-dání výše dotčené knihy), jako sv, apoštolé na horu Tábor, kde blahem posud nepocítěným plesala duše jejich »Pane, dobře jest nám zde býti«. Tam v tom posvátném klidu a tichu, v ovzduší po-svěceném přítomností Beránka Božího, v příbytku, osvíceném milou září věčného svétla, toužila Kordula nejen žíti, ale i zemříti. Ale prozřetelnost Boží ustanovila jinak. Bylo jí souzeno zaměniti klid Marie za péči a starost Marty. "L pohnutek svrchovaně šlechetných a s úmyslem sv. Kunhuty stala se manželkou muže, kterého dřív jakživa neviděla a kterému bez jakýchkoliv námluv dala své slovo písemně di-íve, než ho osobně poznala. Nyní žije se svým manželem ve Schwarzu v domku, který tam její muž zakoupil a věnuje se, vlastních dítek ne-majíc, mimo spisovatelství výchově sirotků a jiným skutkům křesfanské dobro-srdečnosti. — Písně její, které složila ku křížové cestě, přioděl proslulý Witt nápěvy, přiléhajícími těsně Icu smyslu slov. Ctvrté zastavení křížové cesty představuje setkání se Y. Ježíše s P. Marií. Píseň k tomuto zastavení zní v překladu takto: »Ježíš Tvůj se Matko blíží, — | ||||
|