|
| ||||
| ||||
|
-- 76
nese velkou dřeva tíži — na smrt veden ukrutnou. — U bolestná Matko Boží, - -když se duše žalem souží, -- útěchu dej ochotnou«. Sesté zastavení představuje sv. Veroniku, jalo podává roucho P. Ježíši. Překlad zní: »O nejspanilejší Ježíši ! — Tys nebeské králem říši -- Ach, jak bledá Tvá je tvář ! — Obraz svůj, ten piný bolu, — vtiskni do mé duše dolu, — světa však v ní žádost zmař«. 'I'lclivý nápěv obou písní, pěkně od dítek i dam provedený, líbil se velice. Před následujícím IV. číslem pořadu uvedl předseda o písni postní : »Kristus příklad pokory« toto: »Tato píseň vy-skytuje se již v kancionále z roku 15oI a pochází, jak Konrád v »Dějinách posvátného zpěvu staročeského« napsal, od Miřinského, zalcladatele církevního zpěvu česko-bratrského, rodem Moravana. O povaze této písně píše Konrád (II,, str. 86): »Tato překrásná píseň postní jest jedna z oněch, jež líbezností, lahodou svojí vkrádají se do srdcí všech. Přešla do úst a do kancionálů všech vyznání a všech stran jako málokterá. Utrakvisté, čeští Bratří, protestanté i katolíci, všichni ji zpívali. Přešla též do Polského kancionálu Valentina z Brzozova, vydaného roku 1568.« — Na to uvádí Konrád nápěv i text písně dle Steyrova kancionálu a pak praví : »Jak podivuhodný a krásný to nápěv ! Skromně počíná jako ta křestanská pokora, již měl sklaclatel na mysli a patrně i na srdci. Ale znenáhla vystupuje a čím dále více a více se diví té nesmírné lásce Boží, že jedno-rozený Syn Boží neváhal pro hříšného člověka býti chudý. Právě proto na ta slova povznáší se i nápěv nejvýše, načež znenáhla opět klesá a sestupuje skrorně až k tonice, kterou počal. Celý nápěv jediné překrásné mesa di voce ! Jen tak dovedu si křestanskou pokoru zpěvem dokonale vyjádřenou představiti.« Dále praví, že jej (Konráda) tento nápěv upamatoval na jeden miniaturní obrázek Krista Pána v prastarém kancionále pražských křižovníků. »Oba výtvory,« praví, »jsou duchem sourodé; oba vytryskly ze stejně jemné mysli české. Tentýž tichý, skromný a něžný bol, jenž jeví se u výrazu ukřižovaného Spasitele na onom obrázku, jeví se i v této melodii. Zde nápěvem, tam štětcem stejně mistrně jest vyjádřen.« Konečně dokládá: »Tato písek náleží k perlám skladatelského umění staročeského.« — Ctverhlasé spracování této písně pochází od J. NVůnsche, řiditele kůru při katlledraluím cllráulu Páně v Hradci Králové. — Druhé číslo mužského čtverozpěvu jest píseň ranní. Po-chází z rukopisného kancionálu t. zv. telečského, který dle Konráda (1, c. Il., str. 384) obsahuje mnoho písní staročeských dvoj- až pětihlasých, pak dvanáct písní marianských »proti Turku«, složených roku 1663 pro literáty telečské. Rukopis pochází ze XVII. století a náleží nyní Rožnovu. Píseň ranní, složená v zádumčivé hypodorické tonině, věnována byla proslulému moravskému šlechtici a právníku Karlu ze Zerotína. Obsažena jest také v kancionálu svatojanském d. II., č. 649. — Na to přečetl předseda text obou písní, jež pak pěvci po slavném oliražení, že nehodlají v žádný zápas s dámami se pouštěti, jakž takž, pokud totiž ocllrapělým tenorům hlas a dech stačil, zapěli. L následující účetní zprávy (čís. poř. 5) jen tolik za zmínku stojí, že nemá jed-nota žádných dluhů, spíše něco navrchu, což příjato s uspokojením k vědomosti. O čísle poradu VI. podotkl předseda toto: Chvalozpěv Marianský složen byl v latině od arcibiskupa pražského Jana z Jenštejna, který živ by1 ku konci 14. sto-letí. Pocházel z českého šlechtického rodu, studoval v Paříži, stal se biskupem v Míšni v Sasích a pak arcibiskupem v Praze. (2tyry roky před svou smrtí vzdal se hodnosti arcibiskupské, přesídlil do Říma, byl jmenován patriarchou alexandrinskýrn a zemřel 17. června 1400. On první zavedl svátek Navštíveni Y. Marie, a sice nejprve v Cechách. K tomu svátku sepsal sám hodinky církevní a modlitby mešní a tento chvalozpěv Marianský jest právě část hodinek církevních od něho složených; jest to hymnus ad matutinum čili píseň k hodinkám nočním.*) Svátek Navštívení P. Marie s hodinkami a modlitbami od Jenštejna se-psanými zaveden pak byl i v diecési Trevírslcé, Mohučské, Monastýrsicé, Míšeňské a v klášteřích německého rytířského řádu. V diecési Trevírské modlili se kněži do nedávna (ještě ku konci 1g. století) officium Jenštejnovo. Přičiněním Jenštejnovým byl potom svátek Navštívení Y. Marie zaveden v celé církvi sv., ale s jinými modlitbami a hodinkami. — Mimo tyto hodinky k P. Marii ještě mnoho jiných duchovních i světských písní slo- *) >Die Hymnen Johanns von Jenstein.~ Vuu Guido Dreves S. J. 1886. | ||||
|