|
| ||||
| ||||
|
YRI
ČASOPIS pro líatolickon hlidbn posváfiloii v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, zároveň ORGrAS 0EUSÉ JUNOxY CXS ILLSx É. Majitel, vydavatel a redaktor: 1902, Ročnik XX[X. F. J. LEHNER. Čís10 11, a 12, luuuunmiumiuinir.mnn~uui~iimnununnnnnunnnnnmummmnnnnnnnuuunnnnunnuunnnn~nmiuuunnuzununnuuuuuawmnuwLtlll(1J!~;iiim ň~ Obrana reformy církevní hudby. Napsal František Jirásek. (Pokračování. Bylot sice dvorním dekretem vydáno nařízení, by v Cechách založilo se dne 15. ledna 1786 »jedno jediné laskavé sjednocení pod ctihodným a hlavním ohledu všelikých společností předobře příslušícím jménem účinlivé lásky k bližuímu pod všemohoucí ochranou Spasitele našeho Je-í'.íše Krysta«. Za tím účelem by1 také zvláštní česlcý a německý cirkulář vydán od »královského českého guberníum dne rg. prosytice 1785«, jímž toto nařízení po celých Čechách bylo prohlášeno. Ale jaká to »láslca k bližnímu«, jež biížnímu ze srdce trhá, co mu bylo po staletí k srdci přirostlo, v němž viděl neznalou a neposlední část a chloubu svého národního bytí a žití, čímž oživoval stále zbožnou mysl svoji a čeho ]co-nečně i nezbytně tí-eba bylo na náležité opatření a ozdobu všeliké boloslužby. Nemilosrdné a bezohledné zrušení literátslcýclt bratrstev zarazilo národu českému do srdce ostrý, ba stnrtclný hrot, jenž rázem přetal tepnu jejich blalioclějné činnosti a žalostnému úpadu liturgického zpěvu a. jeho průvodu dvéře dokořán otevřel. A těmito dveřmi přivalily se teprve oziy `kalné proudy pseudoliturgického zpěvu a ještě horší hudby, jež neznajíce a neclbajíce ani vznešeného ducha katolické bohoslužby, ani pečlivých o uěj předpisů církevních, žalostně zaplavily a otrávily naše ]costelní kury spoustami nepovolaných hudců a hudeb-nin, jimiž trpí a těžce stouají z převalué části podnes. Tady sluší hledati hlavní pramen úpadu českého zpěvu bohoslužebného; neb staré, dobré zpěvníky rozptýleny, na muoze roztrhány, jako veteš odloženy. Dědictví po nicli nastoupil ---»normální zpěv«, jenž namnoze straší podnes a jako sladký jed otravuje ducha pravé, staré zbožnosti v mysli mnohých vědomě i nevědomě, zúmysla neb ne-obmyslně. Vedle pravdy napsal oněm Baeumker (Das ]cathol. Kirchenlied ... III., S. 10—12) : »Das katltolische Gesangbuch, auf alI.-h. Befehl Ihr. k. k. apost. Majest. lV'Iaria Theresia zum Druck beffirclert ... u. die sogen, »Katechetischen Gesánge« ... sind, wie selbst von Kaunitz gesteht, in ilirem »lnhalte áusserst wlsserig«. A o jejich nápěvích dokládá: »Die Singweisen ... siud ebenso wsserig u. niclltssagend, wie die Texte«. Doložiti jest nám, íe v několika mě-stech udržela se literácicá bratrstva i přes to zrušení a púsobila dále a v některých působí podnes. Však mrazivý dech, který zavanul ze zrušovacích dekretů, přece také s nějakou částkou dotknul se i těch zbylých bratřin; neb nejedno z niclt dotud čím dál tínl více a více toliko živořilo, staré uměni zpěvné v nich vymíralo a s ním také ty krásné staročeské písně. Nákaza »normálního zpěvu« zobecněla, členové vymírali, nových méně a méně pi•istupovalo, ježto mrazivý duch | ||||
|