|
| ||||
| ||||
|
— 83
réž školni píseň k Duchu sv, a jj. A podobných plev jest tu více, na pí. čč. 6., 10.. SS., 60. Ilinc illac lacrymae. Odtud záplava 1loravy a to rychlá jalo povocíetl ; neb clo r. 1808 vydán byl I, ryčajův kancionál čtyřil:ráte, r. I S30 již po sedmé, ježto jej přijali netoliko obě diecése moravské, nýbrž i mezi pruskými Slezany a uherskými Slováky se YOLSírll.*) Ale ku podivu! Nezaplaveny všecky kraje moravské. Starý, jadrný vkus předce leckde »normálnétnu« zpěvu se vzpouzel a držel se staročeských písní i na dále. 'roužiit hryčaj v předmluvě V°. vydání výslovně na to, že jsou také »š l: 01 n í rektoři vlažní a na sví: zastaralé obyčeje zasedlí (versessen!), což nemiiže znamenati tle;, ty staré literácicé l:aucionály a písně. A skutečné! Nahlédneme-li do rulOpisuých l:ancionálú novolhotsl: ch a súchovsl: ch literátů a jj., z nichž podnes zpívají, sliledávátne tam pino staročeských písní.«**) Ic všeho, co jsme posavad o posvátném zpěvu svých přecíl:ů a o literácl:ých bratrstvech na základě bezpečných pramenii poznali, jasně na jevo vychází, žct v pravdě tato bratrstva to byla, jež řečený zpěv v čes]:ém národě nejúsilovněji a nejvydatněji pěstila, zachovávala a stále zvelebovala, s nim pak a jím také ducha pravé zbožnosti v českém národě až do našelio věku dochovala. Násilným jich zrušením zrilizel 7 národa česl:élto velký a mocný činitel nár, dního života jeho, jehož přední a nevšední ozdobou byla právě tato zbožnost ke všemu podniku a zdaru velice pro-spěšná. Nyní teprve pochopíme pinou měrou, jalo oprávněné byly tužby a nářky, od církevní vrchnosti ua diecésní synodě pražské 1. 1'. 1 863 takto projádřeué : »I nelze tiám slovy dosti vylíčiti smutné následl:y, •r. potlačení sborů literátů vzešlé. Netoliko že pěstování nábožného zpěvu vůbec zaniklo, i velebnost a návštěva služeb Božích i domácí pobožnost spolu i spasitelué vychování mládeže, anobrž i veškerá mravní povaha katolicicýcll rodin velice utrpěly ... Cím bolněji nás takovýto neštastuý osud oněch spolků *) Viz Cas. Katol. duchov. 1831, III., 446. **) Ustáváme tímto od dalších citátů, majíce za to, že tato ukázka hude každému horlivému Cyrillistovi pobídkou k lektuře samého díla Konrádova.(-lojíulá, tím ochotněji toužíme, aby opět vzk.říseuy byly.*) Bohužel stala se tato spravedlivá a důležitá přání jen praskrovnou měrou skutkem. Půda nebyla dost připravena. Mezitím vznikla mocná touha i po nápravě liturgického zpěvu a jeho pritvodné ltuclby. 'rato touha zrodila Cyrillské jednoty, jimž přirozenou měrou pečovati jest i o nápravu a obnovu českcco zpěvu při bohoslužbě soul:romné. Proto trsají tyto jednoty liturgické, latinské či figurálné zp~'váky i České. lj hle ! tut vidíme obnovu starých literáckých bratrstev s dvojím kůrem, latinským i českým, či figurálnýtn a c,toráluým, jalo staří řílsávali, uslcutečuěuou. Po čenl naše synody tolik toužily, vy-pinilo se. Toliko název se změnil Ne-zbývá, než aby tito přirození děc.licové stareslavnýcll literách cll bratrstev po zemícli českých též tak obecně se rozšířili, jako kdysi ona bratrstva. Hostina připravena. "Třeba jen, by pozvaní se jí nestranili lichými výmluvami, aby povoláni jsouce, učinili se též vyvolenými. Tolik z díla .Konrádova. V druhé polovici i9, stol. počaly ua obzoru svítati již červánky nové éry církevní hudby na půdě domácí. Vypovězen tu boj pseudocírlcevuí lluclbě, byt i z počátku nedosti energicky. První l:rol: k boji tomu dlužno hledati v ustanovení o zpěvu IiturgickÉ m a lidovém, jež Synoda Pražská r. t86o proklamovala. Dle ustanoveni tohoto měla býti dána gregor. chorálu přednost před každýul jiným chrámovým zpévenl, najmě pal: před skladbami orchestrovauými. Stanoveno tu mezi jiným: »Gregoriausl: cliorál jest nejvlastnějším zpěvem církevním, ježto nejvhodněji ouipovíclá službám Božím, nejpřípadněji piisobí k oslavě a chvále Boži, jakož i l: zbožné uálaclě věřících, takže dle umčleckýcll pravidel přednesené tony chorálu lahodí nejen sluchu, ale tal:é srdci. Tímto však nezavrhujeme harmonický čili figurovaný zpěv, jenž od clraliné doby již v chrámu Yáuě zdomácněl. A jelikož tu nikoho není, kdož by nemínil rozlišovati divadelních melodií od zpěvu posvátného a profánní hudbu v chrámu Páně by neodsuzoval, proto žádáme a nařizuj(^me, aby tento druh zpěvu (figurovaný) byl *) Acta et Stat. syn. Pra;;. 1863 cp. 13. V. překl. v Blahov. 1864 str. 147. Podobné prohlášení učinila o rok později cliccésní synoda budéjovická,. | ||||
|