|
| ||||
| ||||
|
85
hrával na housle, o vánočních svátcicll pískával flétnová sola pastorálek a byl na to nemálo hrdým, že s proslulým profesorem kontrabasu na Pražské konservatoři hrával z jednoho partesu violoncello. Kromě toho účinkoval na kruchtě zámecké kaple, v Žofinské alcadernii, při různých koncertech, v kostelním sboru gymnasia a j. Po zkoušce maturitní postoupil na universitu, kde studoval theologii. Jako bohoslovec (1858—1862) zpíval ve sboru pěveckém na seminářské kruchtě a do-sáhl ve čtvrtém roce nejvyšší kariery hudební, byl totiž řiditelstvím semináře ustanoven tak zv. praefektem choru. Co praefekt choru řídival nejen veškeré bohoslužebné zpěvy v seminářslcém kostele, nýbrž také všechny obřadní zpěvy pašijového týhodne v císařské kapli na hradě Pražském, jímž obcoval císař Ferdinand s císařovnou a dvorem jejich. Roku 1862 byl L. na kněžství vysvěcen. Vzdělání hudební od let dětských až do vysvěcení na kněze pilně pěstované prospělo jemu nemálo hned v prvních letech kněžského působení. Nejprve byl poslán za looperatora do Stupna, po roce do Michle u Prahy, kde všudy jal se zvelebovati kostelní zpěv lidový. boku 1865 dosazen byl za kooperatora k sv. Cyrillu a Methodu v Karlíně, kde prodlel piných 27 let až do roku 1892. (Pokračování.) Reforma chorálu v XVI. a XVII. století. Na základě nových spisů podává P. Bernard Velíšek, O. S. P. (Pokračování.) přijal do sboru malých zpěváčků, které důkladným cvičením připravoval pro službu kostelní. V rodišti jeho kvetlo tehcláž hudební umění měrou neobyčejnou. Náčelníkem ruchu hudebního byl tehdejší děkan, výborný violoncellista, jehož přičiněním pěstovala se vzorně nejen hudba kostelní, ale také oratorní. Vedle pěveckélio sboru byl vždy pollotově veliký orchestr a konávaly se společné zkoušky nejen na veliké skladby mešní, nýbrž také hudební akademie ně-kolikráte do roka pořádané. V tomto velkém tělese působil mladistvý náš hudebník jako sopranista, lzde v brzku dodělal se kariery solisty. A ježto v tehdejších dobách zpěválc byl též hudebníkem, oddal se současně též hře na piano a housle. Vděčná hudba dopomohla mu v stáří 13ti roků na studie. Doporučením slavného varhaníka, tehdejšího kaplana a pozdějšího děkana v Král. Dvoře, Bedř. Lanrolca, byl přijat za sopranistu do Pražského semináře. Když palc nastala mutace hlasu, účinkoval na seminářské kruchtě ve sboru orchestrálním. Byv žákem akademického gymnasia, přiučil se ještě hře na violoncello a flétnu od dvou konservatoristů. Při talc všestranném pěstování hudby nebylo mu nesnadno, působiti na seminái-slcé kruchtě úle okolností; oháněl se paličkami tympanů, II.* Zajímavou pi-edelirou konečného pro-vedení reformy chorálu v letech 1614 až 1615 jsou reformní pokusy za Klementa VIlI., v letech 1593—1602; jest to druhé období reformy chorálu v 16. a 17, století. V prvním období, jež ob-sahuje trochu více než rok, zvítězila tradice; bylot od zamýšlené a již podniknuté reformy chorálu ofhcielně upuštěno. Zoilo opustil Řím, stav se kapelníkem v Loretě ; Palestrina psal polyfonní mše, mottety a madrigaly, a v zátiší nerušeného soukromého života neúmornou prací stvořil ona mistrná díla, jež získala mu *) Téměř výhradně dle If. svazku díla: Die Nach-Tridentinische Choral-Reform zu Rom; viz xLiteraturu hudební..v letopisech církevní hudby jméno ne-hynoucí. Sixtus V., od roku 1585 nástupcem Rehoře XIIL, měl jiné reformy a opravy na zi-eteli, než aby se zabýval náhledy reformychtivých hudebníkir a tiskal ů. Kdo zná z církevních dějin své-ráznou, ba drsnou povahu tohoto papeže, nebude se pranic diviti, že umění hudby a zpěvu nespadalo v obor jeho činnosti. V letech jeho panování vydal Giovanni Guidetti větší část svých chorálních děl (viz č. 1 a 2. tohoto ročníku »Cyrilla«), jež obdržela sice schválení papežské, jakélio tehdy bylo zapotřebí k vydání kterékoli knihy liturgické, ale neměla nijak officielniho charakteru. Pro liturgii vykonal Sixtus V. nicméně dílo vele-památné tím, že ustanovil (r. 1587) posvátný sbor obřadů (S. C. R.), jemuž vy- | ||||
|