|
| ||||
| ||||
|
mínkami mohli by prý vynálezci obětovati sebe větší sumy na vydání nových kulte. Obdrží-li tuto milost od Jeho Svatosti, jsou si jisti, že od žádného z následujících papežů nebyly by jejich knihy odstrčeny neb zapovězeny, ale naopak, že přijaly by je všecky církevní obce s velikým povděkem, když bylo by talc od ]elio Svatosti nakázáno.
Klement VIII. odkázal žádost prosebníků na svou kongregaci obřadů. Tato byla již od Yalestriny náležitě při-pravena a celé v~ei nakloněna, i vydala dne 21. ledna 1594 ochotně přípověcl čili attest, ve kterémž uděluje několika slovy pochvalu novému vynálezu, povoleuí tisku však slibuje po pečlivé zkoušce díla, o něž se jedná; z té příčiny svěřuje celou záležitost lcardiuálu de Moute, kterýž měl si přibrati odborné znalce (»qui ad eam rem Musicae peritiores a(-lhibeat«). Po příznivém výsledku zlcoušicy rukopisu jest kongregace ochotna uděliti vy-nálezcům privilej třiceti let. Leč při vší své ochotě neopomenula kongregace pi•idati na konec ohražení: »Avšak kostely nemají býti riucetiy, opravovati staré luiihy, doposud opiavené neb tištěné, aniž nové kupovati.« S tímto povolením Stolice apoštolské byli Fulgeutius a Parasoli málo spokojeni. Směly-li kostely podržeti staré knihy, at psané, at tištěné, kdož dával by draliý peníz na knihy nové? Proto bylo třeba, aby kongregace obí-adů propůjčila se ještě více jejich službě.La tím účelem vznesli novou prosbu na Icardiuála Bedřicha Borromejslcého (Federigo Borromeo), synovce svatého Karla Borromejskétio, aby jelio prostřednictvím a vlivern domohli se snáze větších milostí u posvátné kongregace. V této petici narílcají naši vy-nálezci, jaká škoda by jim z toho vzešla, kdyby s!něly kostely po vydání nových knih podržeti také své dříve tištěné e~orální knihy. Ohledně p s a n ýc h ustanovila prý posvátná kongregace velmi moudře, aby se nemusily zaiciti, ani za-hazovati, ani opravami kaziti, jelikož byly, pořízeny s velikými výlohami, a jest v nich, u porovuáltí s tištěnými málo nesprávností a chyb. Avšalc prosebníci velmi těžce nesou, že totéž ustartoveuo oliledně t i š t ě n ý c h knih, poněvadž tyto ve smyslu prosebníků, viděli jsme již dříve, když pojednávali jsme o reformní činnosti sněmu tridentského a o pravém úmyslu Řehoře XIII. při nařízené reformě chorálu. jsou piny chyb, ježto byly tištěny od různých hudby nezualýcl1 tiskařů, různým způsobem a libovolně, a liší se velice ocí kodexů psaných pérem, a lze je koupiti za pranepatrnou cenu. Proto žádají, aby posvátná kongregace obřadů novým dekretem nai-ílila, aby v Italii během dvou let, a mimo Italii za tři leta byly zničeny (aunullati) knihy (chorální) posucí tištěné, jež jsou piny chyb. Kdož by se nepodivil těmto skromným pí-áním a žádostem! Všechny po-sud tištěné chorální kuilly měly uaprosto ustoupiti nově tištěným knihám s »velikými notami a písmenami«, poněvadž prý byly piny chyb a nesprávností, že byly nedbale tislaiuty a velmi laciuy a neshodovaly se se starými rukopisy. Právem uvažuje tu Y. Molitor (l. c. p. 16.): .,Měl-li pak prostý délnílc tislcárny ponětí o rozsaliu svého návrhu? Co pal< věděl o pomérech mimo Rím? O beuátslcýcti, fraucouzslcých, německých vydáních? Jak mohl se opovážiti, pi•i svém obmezeuém rozítledu, jenž sotva asi přesahoval sazečskou pracovnu, po-dati dalekosáhlý návrh lcardiuálu, aby tento se ho zastával u officieluího úřadu ? Tolik nadáli se Parasoli a Valesius clu »vnitřní« výtečnosti svého vydání o »velikých písmeuách a notách«, a tolik byli oba přesvědčeni o veliké touze všech círícevuích obcí po reformovaných vydáuícťi, že upřímně vyznali kardinálu, že by bez vyšší přízně neměli naděje na odbyt nových knih, a bez ofricieluího zakročení v jejich prospěch že by ne-mohli uhraditi náklad tisku ani výlohy, jež vyžadoval nový vynález.« Věru, horlivost těchto podnikatelů jeví se v prapodivném světle. Ve své prosbě lc papeži naléhali, aby jim bylo povoleno tisknouti chorální knihy se všemi těmi chybami, jež tehdy v nich byly, jen aby mohli konečně uvésti v činnost svůj výtečný tiskařský vynález, a dočkati se jeho užitku ; nyní však horují najednou pro reformovaný, všech ne-správností a chyb prostý chorál a od-suzují bezohledně všecky posud tištěné Icniiry. Mimovoluě tážeme se tu, jalo to bylo možné, že Parasoli a Fulgeutius neostýchali se s takovými návrhy na-bízeti Církvi své služby. — Než, vzdor všem křirlavým nesrovnalostem v jejich peticích nalezli onu »vyšší přízeli«. Posv. Icougregace vydala jim nový attest, ve kterémž nechválí pouze jich vynález, nýbrž také již opravu chorálu (Con- 2* | ||||
|