|
| ||||
| ||||
|
— II —
v kvintáchi »jistę nikdy« nezpívalo. Lid- zároveń se slcrornnou a svornou vá2nost skému uchu prící se a-odporný jest sou- zpívají, jak se patrí pro tento zpűsob bęzný pohyb v kvintách cistých, — bylo zpęvu, poznáš, ze povstává príjemný by to rozhodnę nęco nejohyzdnęjšíha, z tohoto zvukű spojení souzvuk. A jinde') ošklivost vzbuzujícího, co by pomocí v témz smyslu se vyjadruje. Slova tato, tónű zpűsobeno býti mohlo. toho náhledu je i pisatel této stati, Ale proti tomu praví Utto Kornmúl- zrejmę poukazují na to, ze tak bylo zpí- ler,') ze se v quartách a quintách zpí- váno. Jinak by byl nevychvaloval Huc- valo a to po všechna ta století a doka- bald (resp. Yseudoliucbald) tento zpűsob zuje to spisy neznámého spisovatele druhé zpęvu uvedenými slovy. My soudíme, ze polovice X. století, jejz nazývá Yseudo- pro tvrdost, jiz my slyšíme, pocitujeme, hucbaldem. (Spisy ty pocházející z té starí tak zpívati nemohli, ze i o n i tvr- doby, mají udaného za autora Hucbalda, dost tu pocitovali. Báumker myslí, ze by nękterí mají je za spisy jírn sepsané, se to muselo teprv dokázati. Fétis 2) dí, pravé, jiní myslí, ze neznámý autor dal jim ze vzdęlání sluchu rozlicných národű a jméno Hucbalda, tehcláz vázeného, aby rozlicných casű, ano i jednotlivých indi- jim váznosti dodal nadpisem tím.) — Do- viduí tak rozdílné je a tak rozdílná je kazuje t&~i spisem Guida z Arezza, jenz krasochut jejich, ze vűbec o tom zádné o tom zpűsobu, provázeti melodii spodní pravidlo urceno býti neműze. — Vizme na quartou neb spodní quintou cistou, mluví pr. nękteré písnę moravské v Bartošovę v hlavę 18.—19. svého »Micrologu«, který sbírce. Kdysi jeden francouzský tuším o málo pozdęji psán by1 nez spisy drí- hudebník nazval je barbarskými, — i mnę vęjší, asi IO28. — Uvádí i pozdęjšího jiz z pocátku zdál se barbarským nápęv pokrocilejšího theoretika Jana Cottonia, mnohé z nich; casem, poznav ducha který r. Ilzz asi napsal svoji »Musica«, lidu, slyšev je, dlouho studovav, poznal v níz v XXIII. kapitole mluví o polypho- jsem, jak nyní se lni zdá, ze jsou prímo nii.2) Lpúsob doprovázeti melodii spod- geniálními — treba nikoli dle pravidel ními quartami soubęznými neb i quintami, platných a nyní uznávaných tvorenými. anebo i k tomu ještę oktávami, zval se or- A coz melodie uherských cikánű, po ganum. Nesmíme se tomu diviti, jsme vętšinę vlastnę melodie slovácké! A co v dobę nejprvnęjších pocátkű polypho- zdá se platiti o melodii, zdá se platiti nie. Slyšme rűzná Inínęní nękterých téz o prűvodu! Kdo slyšel samorostlou theoretikű : cikánskou kapelu s originálním doprovo- Kiesewetter 3) praví: Organa vzdal se dem jejím anebo i doprovod nękteré asi Hucbald brzy, jestli nękdy provedení venkovské hudby, co se venkovanűm jeho na vlastní svoje tęlesné uši slyšel; velmi líbí, kolik kvint za sebou? Soudím to se stalo bezpochyby jiz po první z toho nikoliv na urcitost, ale na pravdę- zkoušce; on, predstavený kláštera, po- podobnost vęci, o níz mluvím, ze co náš znal, ze mezi pokáními a umrtvováními, sluch urází, jiným zvyklostí, vychováním jez rehole rádu predpisovala, talcové ci- a pod. zdá se prirozeným. telné pokání (Kasteiung), jako toto by Belgický badatel Cousemaker3) vy- bylo, zahrnuto není. — Dr. Oskar Paul 4) svętluje to takto: »Slyšíme-li my kvintu myslí, ze se zpívalo strídavę. Napred hlas se základem, v sluchu našem represen- hlavní, potom o quartu neb o quintu níze. tuje se celý alckord, chybící terci si sluch Oproti tomu Wilhelm Bű.unrlcer 5) uvádí náš dopiní. Slyšíme li dvę nebo tri cisté slova Hucbaldova : »Sic enim duobus aut kvinty za sebou, zdá se nám, jakobychom pluribus in unum canendi modesta dum- dva neb tri úpiné akkordy za sebou sly- taxat et concordi morositate, quod suum šeli. Tak tomu ale nebylo ve stredovęku, est hujus meli, videbis nasci suavem ex kdy moderní harmonie nebyla známa. hac sonorum commixtione concentum.«e) Quinta nerepresentovala akkord, ponę- Smysl jich jest: »Jestli ta]<: dva, nebo tri vadz týz telldáz ještę nebyl znám. Terce nejen ze nebyla pripuštęna, nýbrz byla 1) Kirchenmusikalisches Jahrbuch, 1891, 1 sq. pokládána za dissonanci. Quinta pred- 2) Hlava ta prelozena do nęmciny v Kirchen- musikalisches Jahrbuch, 1888. stavovala tedy jeden tón (sesílení tónu). 3) Geschichte der europáisch-abendlšndischen Musik, II. AuH., Seite 18. 1) Musica cuchiriadis u Gerberta. Scriptores ') Geschichte des Clavierspiels, 1888. 1, 188. 1) Kirchenmusikalisches Jahrbuch, 1.880. Str. 46. 2) Resumé philosophique v Biographie uni- e) Musica euchiriadis u Gerberta. Scriptores verselle des musiciens, 1. vyd., str. 159. 1, 166. 3) Histoire de 1' Harmonie au moyen áge, p. 18 | ||||
|