|
| ||||
| ||||
|
— I2 —
Soubęzné quarty, quinty a oktávy pűso- zkoušeli, a hle, po nęjakém case mnicly bily ve sluchu podobný clojem, jako nyní z jiné, dosti vzdálené krajiny, Guido mixtura na varlianách; zvláštní dojem, z Arezza, tvrdí témęr totéz. Mám za to, ze nikoli nepríjemný, ani barbarsky.« — tvrzení svého, kterému ovšem cit a sluch A dodám lrypothesu vlastní: Kdo ví, zda hudební nynęjší se brání, ze se totiz v kvin- nebyla zpívána melodie silnęji a dopro- tácu nezpívalo, Ambros nedolzázal; ze vázející quarty, quinty, oktávy slabęji; i slova Hucbalda (i jiné místo, kterého jistę ale obsazována byla casto jinými neuvádím, kde praví »senties suaviter reso- hlasy melodie a jinými prűvod pri or- nare«, uslyšíš, ze to zní príjemnę) i dű- ganu.') vody a zkušenosti, i historie proti nęmu Zajisté zajímavých jest tęchto nęlzolik svędcí, ze se v kvintách jistę zpívalo. rádkű historických, dokazuje se jimi Jak to ale prišlo, ze pozdęji kvinty pravda slov Cousemalcra : z) »Toto umęní byly zapovęzeny? Uvšeul zákaz ten byl (harmonie) muselo z pocátku mnoho takový, ze — nesmęly býti viditelny, dlouhých a obtízných promęn zakusiti, poznatelny na papíre -- ucho molilo je a~ casem dostoupilo takového rozvoje a slyšeti jalo chtęlo, molilo je pociYovati .zdokonalení, v jalzém dnes jest; dnes dost a dost. Jak to, ze hrűza pred ta- jest nevycerpatelnou studnicí všemozných kovými kvintami byla tak veliká, dí effektű pro skladatele a pramenem po- Ambros, ze theoretikové se jich báli zitkii pro posluchace.« jako posedlý, reknęme my, cert svęcené Ambros sám pripouští, ze theoreticicá vody. Jak, ze v nových skladbách vzdy spekulace, bádáni postavilo onu zásadu, po kvintách pátrali -- a kde je našli, zpívají-I'i chlapecké a muzské hlasy v dia- i skladbu jinak dobrou pro nę odsoudili ? pason (t. j. v olztávę), strední hlas (4+4) Ambros odl.ovídá: »Kdy a kcle staré lzu spodnímu hlasu v quartę a ku svrch- organum v neváznost prišlo, nevíme; toto nímu hlasu pak v quinty (G' f r), pűsobí dítę noci dosti dlouho zurilo, az ve XIV. jeden tón. Dí dále, ze theoretilzové klá- století prišel Phoebus Apollo v podobę šterní celly na ten nápad prišli, ze ná- doktora Sorbonny, který je definitivnę sledují-li po sobę dva tóny takové (nebo zivota zbavil a ocistranil. Byl to Jan de tedy souzvuky), je to zcela prirozené, Itluris. V jeho »Quaestiones super partes ano i ze uchu to príjemnę zní a prázd- musicae« (asi r. 1300) cteme jiz ouo pri- notu, jednotvárnost jedaozvulzu nebo kázání ostre vyjádrcuo: »Scienc[um est olztávv odstrańuje. To praví o Hucbal- etiam, quod discantus dehet Nabere prin- dovi. Guido prý uerú ani o krok dále, cipium et finem per consonantiam per- jen se mu líbí quarta místo quinty, ale fectam, debemus etiain binas c o n s o- quinty nezavrhuje. Slova jiz uvedená n a n t i a s p e r f e c t a s seriatim conjunc- videbis nasci suavem ex hac sonoruln tas ascendendo vel descendendo pnout commixtione coucentuuz,, uvádí téz pro- possumus evitare. (l'erfectam consonau- lozeným textem; a prece tvrdí: »In tiam faciunt unisonus, diapente et dia- i?uinten gesungen hat man sicherlicll pason)«, t. j. cesky asi: »Zpęv má zací- nicllt« — v kvintách jistę se nezpívalo. nati a konciti dolzonalou konsonancí, Snad ze slova »videbis« uvidíš, poznáš, souzvuk(-m; máme téz se varovati (Ivou domnívá se, ze autor praví: »Poznáš theo- dokonalých konsonancí po sobę rie mojí správnost i v praxi — já se ne- spojených, následujících vstupnę í se- presvędcil« Není mozno; zajisté o všech stupnę, pokud lze. Dokonalými kon- svých tvrzeních se pi-esvędcil, zkusil to sonancemi pak jsou jednozvuk, quinta, s mnichy svými, vzdyt v klášteí'ích se oktáva.« 'lémér téze doby napsal Mar- mnoho zpívalo, proto i prílezitost zku- chettus z Paduy svoje theoretické dílo siti to nebyla nesnadná. Zajisté i jiní to nazvané »Lucidarium«, v nęmz zápovęcl kvint a oktáv po sobę vyjadruje. Bylo ') Hucbalda, dodávám, nęmecký preklad Mu- sica euchiriadis viz v R. Schlecht: Monatsheften svętlo v oboru hudebním. Nynf byla tu fC;r Musikgeschichte, Jahrá. 1874, 1873, 1876. konecnę zápovęcl quint po sobę následu- 2) Memoire sur fIucbald, Paris, 1841. jících.« (Pokracování.) | ||||
|