|
| ||||
| ||||
|
23
nepraví, ze tito muzi zápovędi quint ne- necllcenle je zde uvádęti, toto pro nás vynalezli. Bylo to presvędcení doby... stací: ze uz telidy povstávala alespoń A ti muzi zajisté jen ícoustatovali nauku na pocáticu a konci skladby pritchoduá telidáz všeobecnou. Kdyby vynálezem sekunda a tence ... svým se byli proti duchu casu postavili, kdo by jicli byl uposleclil, — ani by se byl Brzb lo Y Y orísto 5ranum m od ze o nęm témęi• nedozvędęl. Zajisté vem i také nad zpęvem. Dále brzy vy- cekali bychom od Ambrose alespoń kon_ nalezen téz princip p r o t i p o h y b u jekturální vysvętlení. A o to chceme se hlasu. Jiz Guido, ovšem velmi obmezenę pokusiti: Tpivalo se tedy v quintácll jej dovoluje... Dále ... organum ustou- (ncb quartách) soubęzných. To byl první pilo od pohybu od jednolio tónu k sou- pocátek harmonisace, jim i pridávána sednímu, pocalo skákati, »circumit«, byla oktáva; taiz zpívalo se vícehlase. obchází cantus firmus v iutervallech; Další rozvoj byl, ze pridány byly talc tomu zdá se nasvędcovati Jan Cottouius zvané noty prűchodné; jich pocátek uz Musica XXIII., ac jest nejasný. Couse- vi(líme u autora »Musicae euchyriadis maker praví,') ze Danjou a Morelot, dva i výtahu z ní(,. — U Guicía z Arezza francouzští ucenci, nalezli v Milánę ve nalézáme je jiz více odűvodnęny.') knihovnę Ambrosiánsicé rukopis asi z XI. Kdyz vycházelo se od zálcladuílio neb XII. století. Rukopis ten tedy brzo tónu nez se došlo Icu quartę neb quintc, po Guidonovi byl psán. Autor je ne- lezel neb pokracoval lilas num) — podobnę ku konci zpęvu. Pra neb obcliázejícího organum (prűvodu) nad vidlo o tom ovšem je dosti slozité, ale cantem firmem : ,orig, _ Tenor etc Cun-cti po-tens ge - ni - tor De - us 1 o -mni - crc - a - tor e lei - son Nalezena i jiná si:ladba ctyi•hlasá; a »causa coloris musicae« jalo prűclioduí opętnę není pouzito pri ní jiných inter- noty. Nedokonalých i dosti samostatnę vallű nez 1., 4., 5., S. zdvojených. uzíváno bylo. Máme tedy jiz dvojhlasou skladbu, Nota proti notę (punctum contra pun- která zdvojením hlasű stává se vicelila- ctum) byla stavena. Brzy došlo se i k tomu, sou. K prűchodným tónűm, jez objevivše ze dvę noty proti jedné byly staveny, se nejprve na pocátku a na konci skladby, az se došlo ku kontrapunktu kvętnatému pal: i v celé skladbę pi•ípustny byly, (coutrapunctuin floridum), — a to az do pocítala se sekunda, terce, sexta (dia- excessu, zpívalo se v tercích, sextách peute cum tono vel semitonio), a zajisté — s okrasami všemoznými, az papez i záhy pristoupila k nim septima, spodní Jan XXIlI, nezrízené okrasy zapovędęti sekunda. Asi v polovici XII. století za- musil. Nękteré olcrasy zvány na pr, gy- veden téz nový název místo konsonance mel, jiný druh faux bordon (falso bor- »lconkordauce« a nalézáme nové rozdę- cione). leni : Konkordance : 1. dokonalé: jedno- Ukázali jsme, ovšem slabę a krátce, zvuk a oktáva; 2. strední: quarta a jak namáhavę rozširována larmonie dvou- quinta ; 3. nedokonalé: malá a velká hlasá; ale zajisté brzy musili theoreti- Yerce; jiz tedy prijata t e r c e do poctu kové dojíti ku poznání harmonie troj- konsonancí. Proti nim ustanoveny dis- hlasé, a tim i vícehlasé. Snad dęlo se to konkordance : 1. dokonalé: pűltón, tri- soucasnę s rozvojem skladby dvouhlasé. tonus a velká septima; 2. strední: znalá Spojeni dvou not prirozenę vedlo ku spo- septima; 3, nedokonalé: velká a malá jení trí, a zcvojením jednoho tónu po- sexta.2) Vidíme, jalo rozširuje se poznání. vstal palc ctverozvuk. Nebudeme unavo- Tyto diskonkordance pouzívány byly vati ctenáre mnoliými citáty. Yi•irozeno t) Koho to zajímá, viz Kirchenmusikalisches bylo, aby pridruzena byla tence ku primę jahrbuch, 1891, str. 3.—8. =) Garlandia. I. ') L' harmonie du moyen áge, 326. | ||||
|