|
| ||||
| ||||
|
— 24 —
a kvintę, a byl tu trojzvuk. Podobnę pohybem; tak u starých mistrű nikdy brzy i ctverozvuk. Nejprve jednotlivę, nenalézáme dvę velké (ani dvę malé?) potom snazili se, aby dokázali, by troj- terce vzestupnę po sobę — ani dvę stejné zvuky po sobę následovaly. Ale tím, ze sexty, ackoliv tyto uz spíše byly dovo- vynalezen by1 trojzvuk, povstalo ponętí leny nez dokonalé konsonance, takze o našem akkordu; ucho zvyklo jinému u sext uz ten zákaz témęr otren; zű- dojmu, dojmu urcité tóniny, jiz trojzvuk stal jen u velkých tercí, zejména vze- presnę stanoví, takorica ohranicuje. Em- stupnę. pirie vedla téz ku spojování prvního stupnę s druliým, --- a tu se narazilo na Viz Eeuedictus z »Papae Marceiii« od obtíz. Znęlo to nelibę ... Spojovány Palestriny : všecky stupnę po sobę, a hle, všude ta nelibost, odpornost. Co toho piícinou? Spojení primy s tercí? Nikoli. Spojení terce s kvintou? Nikoli; znęly lahodnę. Ale prima s kvintou, —ta vadila. Chtęli-li, Ale zvláštní vęc! Oblíbené tolik aby dva trojzvuky po sobę následovaly, druhdy kvartę vyslovena nedűvęra, pro- prima s quintou vadila. Co cli•íve snesli, toze nebyla v trojzvuku; ona prohlášena nyní bylo odporno. Proc? Protoze troj- za dissonanci, pi•ipravováua jako disso- zvuky poznali, — a jimi stanovena byla nance, uzívána prűchodnę. 'I akkord náš tónina, ostre ohranicena; nová quinta pronásledován, nebylt v trojzvuku; na s primou jim se zdály novým trojzvukem, arsis, klad nesmęl státi ... Co tu ome- ohranicujícím novou tóninu, a ten náhlý zení! A prece vyšla talc mnohá zname- prechod ucho urázel. Quinty byly toho nitá díla, — protoze se mnoho a svędo- prícinou, proto zapovęzeny. Molilo se mitę pracovalo. Nez o tom a o dalším státi, ze quinty jiz byly zapovęzeny, nez rozvoji harmonie, jakoz i dűkladnęjší po- se trojzvuku uzívalo ve skladbę, empirií, jednání o tomto predmętu az snad jindy. theorií klášterní celly došli k tomu pra- vidlu, ano samo od sebe se podává tak- Casem otíralo se jedno po druhém, az zbyly quinty a olctávy. ... Ku lcvintám rka, dvę kvinty po sobę ze nesmí býti. se vratme. Proc? Protoze to nelibę zní. Dűvodu ale svrchu uvedeného, proc to nelibę zní, ne- Jan Muris asi r. 1300 tedy vyjácli-il uvádí nikdo ... Cit jim to povídal, ale ve spisu svém všeobecné picsvędcení, vyjádriti toho nebyli s to, pravé príciny zákaz všeobecnę jiz platný dvou cistých ríci nemohli; ale stalo se to asi teprve kvint po sobę, ku kterémuzto zákazu tehcly, kdyz poznán byl trojzvuk, presné musilo privésti poznání trojzvuku, jenz stanovící tóniny. tóninu tak ostre stanoví, ze nový troj- Dovolíme si znalou odbocku, která zvuk tak utvorený zdá se nám cizím, snad ani k vęci nepati'í, ale ]c vűli úpl- ucho urázejícím. nosti vývoje harmonie. Trojzvuky a ctverozvuky jalo povstaly víme. "Zajisté II. povstaly podobnę i vícezvuky. Trojzvuky spojovány; prišlo se na to, ze nękterá Pohlédnęme, jalo mistri zákaz tento nota z predešlého trojzvuku műze se za- zachovávali. ' e jen pomalu se rozširoval, drzeti; povstal prűtah, dále i jiné okrasy. to je patrno, známe-li kulturní dęjiny Trojzvuk pokládán za základ (resp. ctvero- stredovęku, spojení atd. Tak na pr. Fétis zvuk), a to trojzvuk tvrdý, takze se jím a Kiesewetter sdęlují: »Gloria« Guillauma vzdy koncila skladba. Za konsonance Machauda z r. 1364, které kvintami se pozdęji pokládány jen ty, Icteré jsou jen hemzí, a o kterém Ambros praví, ze v trojzvuku, resp. v ctverozvuku obsaze- je barbarské, ze prý skladatel asi lépe ny : prima, terce, quínta, oktáva (a sexta). sám ví, podle kterých zásad to slepil, V dokonalých zapovęzeno pokracovati. nez my vędęti műzeme. Inu jsou to ohlasy Tedy nejen v kvintách, nýbrz i v pri- z drívęjšich dob, mozno, ze týz skladatel mách, i v oktávách: analogicky kvintę. pozdęji jinak skládal, ze toto »Gloria« Jako dríve praveno, ze smí býti jen do- je pokusem. V Hollandsku ještę na po- konalé konsonance po sobę, — nyní cátku XV. století nebrali to prísnę ; tak všecky dolonalé konsonance byly zapo- na pr. Dufay ve své mši »L'omme vęzeny (t. j. postupnę po sobę). Ano armé<, má hned na pocátku toto vedení i terce a sexty zapovęzeny soubęzným hlasű : | ||||
|