|
| ||||
| ||||
|
. b -
1. Z jakého dűvodu byly quinty za- povęzeny: ze totiz markantnę vyj adivjí I_ - - ~í I :1 -II= toniuu; následují-li bezprostrednę po fac, ut te - cum lu - ge - am sobę, nová tónina urázlivę pro sluch na- I stoupí, nebyvši pi•ipravena. Műj náhled I - I tedy je, ze tam, line tento ráz, tato mar- kantnost se otre, lcde cizí tónina na- stoupí neurázejíc sluch, netreba jich za- povídati. coz vlastnę zní takto : 2. Quinty tedy mohly by následovati po sobę prímo, bezprostrednę — ueza- kry-ty, v dűlezitých prípadech, kdyby skla- datel zamýšlel effelct, který sluchu ne- urazí; a to tím více quiuty príbuznęjších i trojzvukű. 3. Quinty mohou po sobę následovati zakryty podobnę, jalo starí misti-i to cinili, aby nenadálé nastoupení nové tóniny neurázelo. Zakryty tedy bud har- V motettu »Ad te levavi animam monií ostatnícli, zejména strednícli lilasű, meam« : v komposici volcální vedením hlasű, rűz- nými olcrasami, ano i rozlozenými ak- ZIU ~1 kordy, sesílením a seslabením uęlcterého vlastnę I=# z trolzvulcű po sobę následujících a pod. takto: _ »Littera occidit, spiritus autem vivifi- cat«, -- na tom jak jsou psány, nezálezí, Jindy ukryli je, vlastnę seslabili vstu- ale jak zní; choulostivými zűstanou vzdy pem nového tónu; kdezto první alcicord a ti-eba opatrnosti v pouzívání jich. Proc koncil slabę, druhý jakoby nad ním zví- ale vylucovati jich z hudby a téz z hudby tęzíl, jsa pati•icaę sesíleu. církevní, kdyz jsou uęlcdy i v e l m i Palestrina, mše »Veni sponsa Christi«. krásny, ano i dojimavy, jako na pi•. v Pa- Kyrie : lestrinovu »Stabat Mater,,, kdyz i dűvod, který proti nim mluví, není exclusivní. Rozumí se, ze vdęcen jsem, vysloví-li nękdo názor jiný. Výmęna názorű ob- I jasni vęc. Nemozno mi bylo vzdy pri citování pouziti originálű, proto mozno, Podobnými jinými zpűsoby je zakrý• zP i nękde jsem se zmýlil; nebot pal<: vali. Ve více nez ctyi•- a pętihlasých i vęc tato choulostivá nadobycejné vy- skladbách ani jich mnoho nezakrývají zaduje práce. Obmezený rozmęr casopisu a i dosti málo se jich varují, nebol to nedovoluje, aby o vęci té ještę šíre bylo není ani mozno. prornluveno, lc tomu treba by bylo dosti Jiz z receného mozno ciniti nękteré silné monografie. Upponentűm pak jiz konsequence pro praxis církevní liudby napi-ed srdecné, prátelské díky za snahu nynęjší. zajisté upi-ímnou, aby vęc se objasnila. František Zdenęk Skuherský, paedagog-reformator hudby církevní. Napsal Jan Ev. Zelinka. Nadšení, neunavné studium a touha kterí spęli neunavuę za svým, duchem po jasném ideálu vytvorily rűzná, slovy vytknutým cílem, dockali se za svého vyjádrená hesla; mezi tęmi vynikají slova zití zneuznání, pohrdáni, jim darilo se slavného ceského paedagoga - literáta: jako vzdáleným planetám obzoru nebe- »Kdo chceš vlasti vdęk si získat, prízeń ského. Na obzoru umęní hudebního tím doby nehledej !« Mnozí zaslouzilí vlastenci, více shlecláváme tento castý úkaz, cím | ||||
|