|
| ||||
| ||||
|
v slohu nároclním, rovnęz i lrarmonisace šírili, nalezla více ménę náhradu v osl-
sbírky písní národních moravskýcli, jiz ńující virtuositę doby nové. Snad obdivu- provedl Frautišel: Sušil nar. tSO4 v No- hodnými vymozenostmi techniky virtuosű vém Rousinovę na Moravę, jakoz i práce vypęstovaný vkus prispęje jistou męrou ku Fó rchtgotta-Tovacovskélro, jehoz zjednání úcty umęní hudebnímu ; stane-li sborové skladby dech písnę národní ova- se tak ve prospęch hudebního umęní cír- nul. Veškerá tuto strucnę popsaná cin- kevnílio, nemozno prozatím trvale sta- nost tvorí zálzladní balvan ku epocliál- noviti. ninnt vyvrcholení nárocluí, ryze cesko- Náš Skuherský vęnoval umęleckou slovanslzé instrumentální syrnfouiclzé a duši svou umęní ryze církevnímu a v prvé dramatické tvorbę, jez nese název š k o l a radę, vedle pi-esnę vytknuté paedagogické Smetanova a jejíz nejprednęjším re- cinnosti své, postavil se na stanovisko presentantem jest Antonín D v o r á k. ryze ceslzé. Tlreoretik Skulterský uka- Nuz, jaký osud stihl prvorozenou zuje zákitm svým veškeré novodobé vy- sestru písnę národní, totiz ceskou píseń mozenosti na poli umęní hudebního vűbec duchovní? Skvost Ica vęcnę vázné mi- a nezapírá jako skladatel ráz staroceské lostné tváre a jiskrného zraku zűstal lezeti písnę cíuchovuí. Proto vzuilzl z pralztické v archivu v prachu skryt a celzal svého cinnosti téhoz onen recitativní, dekla- vzlzrísení. macní ráz, Izterý jeví se v jeho zejména Tak jalzo svętská triviální frásovitost liomotonních vętách, jez u nckterýc h stála v cestę skutecnému porozumęní dirigentű zűstal suacl pochopen a vęta Izrásám slohu náródnílio, touz męrou upa- taková, picsnę rytmiclzy prednesena stává tlala v zapomenutí staroceská píseń du- se pochopitehiou sice, ale výraz její jest chovní. Láduý národ širého svęta neműze vleklý, zastínęn právę onou rozvlácností, vykázati se tahovým duševním majetlzem anebo opęt prílišným chvatem ciní ne- hudebním jako druhdy z pęv n y n á- jasným postup ku vętę príští. Proto kdo r o d c e s lz ý. Pravím druhdy t. j. bývalý (!) nepoznal deklamacního rázu chorálu staro- zpęvný národ, nebot právę tím, ze zván ceského, nevnikne v delzlamacni usporá- byl národem zpęvným, mysli dobrý ceský dání vęt slzladeb Fr. Z(_1. Slzuherského. lid, ze ku uhájení reputace stací stará Recitativní rár, boliatých l,:antilén ora- tato vigneta a on pęstuje nyní svętový torních stal se našemu skladateli vzorem, — sport. Co zálezí ceskému lidu na který spojil s náladou ceského cliorálu. písni národní a tím ménę na písni du- Ve plši op. 2.4. »Missa iu liouorem B. chovní, vzdyt ledajaký kuplet jest closta- Aguetis cle Bohemia« vęnované dru Išd. t° nou »zábavou« i náhradou za nápęv I-fanslickovi, u Mikuláše a Knappa v Kar- vázný ci . stnuttrý« (!). Rovnęz hudebnost línę vydané, provádí motivy chorálű všeobecná, literou starší paedagogové staroceských. V Kyrie : lrlsu iu I - I lny-ri - e _~ , ~ ~+• ; -i ~ atd. P -~ • ~ i ~ $ motiv z chorálu svato-~,'áclavslzélro. V Gloria : 9lathrrtte• Et in ter-ra (tecell. J' all+'grU -C it ~~-~-i i 1 ~ -y ~_ • 1 — ó i-~ -~ ~~ ~~ 1. ~ —~ •~: I~- r ± ! ! atd chorál >Utce náš, milý Palic«. | ||||
|