|
| ||||
| ||||
|
— 30 —
jadruji jeho touhu po krízi a lásku, zjevu, jelxoz breviár rímský nepriponúná, s jakou vztahoval svá ramena po tomto totiz o oleji, jenz se ustavicnę prýští nástroji našelxo vykoupení. z hrobu svętcova a skrze nęjz Bűlx uci- Cást jeho ostatkű prinesl císar Con- nil na nemocných mnoho divű.Ldá se ~,tantius roku 357 do Carihradu a ulozil však, ze vzdycl:y vęrící nejradęji vzpo- je ve chrámu sv. apoštolű. Justinián zí- mínali na štędrou ruleu biskupovu, která skal v polovici 6. století jiné ostatky a tenkráte, kdyz ještę nebyl biskupem, ulozil je na témz místę, kdez odpocívaly vhodivši potají do príbytku chudélxo az do dobyti Carihradu skrze krizáky obyvatele putarskélxo po trikráte hojný roku teto. Apoštolský legát, kardinál dar, trem dcerám jelxo dala moznost, Petr z Kapue prenesl tęlo apoštolovo aby v cestném manzelství zachránily svou do katedrály amalfské v Neapolsl:u, pocestnost. Snad odtud povstal u nás hlava však zústala v Carihradę, nejspíše zvyk, dávati dętem jménem sv. Mikuláše proto, ze všecky ostatky nebyly ulozeny dárky a to právę v noci potají, jako v jednom spolecném reliquiári, _nýbrz on kdysi v noci a potají ucinil chudým v rűzných a talc bylo snad Relcűm dívkám štędré milosrdenství, kterého mozno, zachrániti pro sebe aspoń cást také Davte vzpomíná v ocistci své Boz- drahého pokladu. Ale ani toho nemęlo ské Komedie. Ale nikde neslavili sva- jim býti práno na vzdycky. Kdyz Cari- tého Mikuláše s takovým nadšením jako lxrad konecnę padl do rukou tureckých, v církvi recké, jak nám dokazují staré odnesl slavný kardinál Bessarion hlavu jejich mešní knihy. V nęj skládala ríše apoštolovu s sebou a prinesl ji do Ríma. byzantská své nadęje a tuto dűvęru zdę- Yius 11. prišel dne 12. dubna 1462 vzácnému dilo po Carihradu Ruslco a zachovává ostatku naproti ve slavném prűvodu az ji az po dnešní den. k mostu milvijskému (nynęjší Yonte Molle, Dne j. prosince jest svátek sv. na sever od Ríma) a ulozil jej v basilice Ambroze, otce církevního a bislcupa mi- svatopetrsl:é, kde se chová az podnes lánského. Jest to jedna z nejvznešenęj- blízko u lxrobu knízete apoštolského. ších postav v dęjinách Církve Kristovy. Dne 4. prosince pripadá svátek Památka jeho slaví se v prosinci, ac- sv. Barbory, dosud, ac dríve mnohem koli obycejnę den smrti bývá dnem slav- více, uctívané mucennice panny niko- ností. Jenze v prvních stoletích Církev medijslcé. Legenda její v rímském brevi- nepí-ipouštęla památek svętcű v postę, ári vypravuje, ze krutý otec její, stav a den, l:dy sv. Ambroz opustil svęt, po mnohém jiném mucení vlastrxí dcéri totiz dne 4. ciubna, velmi casto pripadá lxlavu, byl ilxned ztrestán bleskem. Proto právę v postę. Proto byla památka jeho bývá tato svętice vzývána pri bource, ustanovena na výrocní den jeho posvę- aby chránila vęrící neštęstí. Snad z této cení na biskupa, totiz na den 7. prosince. príciny, ze byla povazována za ochrań- Ani po mnohých vécíclx nevybledl kyni pred ohnęm nebeským, byly po ni obraz mladélxo námęstka císarova v Li- nazývány prašné komory na lodích a gurii a Aemilii, klassicicy vzdęlaného ona byla uctívána jal:ozto patronka od- a politicky moudrého, jenz vjízdęl ]cdysi dęlení vojenskýcix, uzívajících hrubé do Milána, aby dbal o porádek pi•i ne- strelby, horníkű a vűbec tęclx povolání, pokojné volbę biskupovę, a po nęl:olilca která pri svých pracích uzívají hrubého dnech, jsa ještę katechumenem, hlasem prachu strelného. Také mnoho bývala, všeho liclu sárn byl pozádán za biskupa. a dosud, pokud víme, bývá jakozto pa- Ostatnę veliké boje cekaly na nového tronka štastné hodinky smrti, nejspíše pastýre. Bez meškání musel se pustiti pro dojem, který cinila na vęrící náhlá do dúl:ladnélxo studia svatých písem, smrt pohanského jejího otce. aby dovedl hájiti Církve, na jeiíz zá- Dne 6. prosince slaví Církev 1,lady útocila falesuá véda Arianűv. Nic- památku sv. Mikuláše, biskupa myrsl:ého ménę za nedlouho vyzbrojil se takovou v Lyleii. Skoro všecky breviáre latinské piností a jistotou vędęní, ze svým uce- církve az clo století 17. obsahují velikou ním nejen polozil hráz šíi•ícímu se bludu, hojnost zpráv o cnosteclx a divech sva- nýbrz dal také ve svých spisech církvi tého vyznavace a podávají jelxo ofhcium zbranę, jimiz az do konce svęta bude takové, jal: povstalo ve 12. století, jsouc moci zastávati pravdu a potírati bludy. hojnęjší ve svém vypravováni nez ny- Ale nejen sporné otázky, nýbrz i sku- nęjší legenda rímského breviáre.Lvláštę tecné, ocelové zbranę dorázely na mi- jest v nich zmínka o podivuhodném lánského biskupa, kdyz císarovna Justina, | ||||
|