|
| ||||
| ||||
|
_- 34 —
Lauretánské pro jeden hlas s prűvodem r. pouhé pohodlnosti, s kterou však ne- varhan, dále Litanie Lauretánské, jez pocítáme. Kde na pr. umęlecký orchestr dle P. Krízkovského upravil. prvého rádu po ruce, tamt reprodukují Své církevnę -hudební credo shrnuje velkolepá díla mistrovská — oproti tomu v chorálu a lzlassické polyfonii, pri cemz venkovská kapela jen stęzí se zműze na není nikterak zaujat proti moderní hudbę nęjakou ouverturu aneb smęs z operetty. vokální á capella aneb s prűvodem var- A talc tomu jest všudy a vzdy. V zivoto- han, ba ani proti dűstojné hudbę orche- pisném nástinu Wittovém pripomenuli strového prűvodu, ac tuto poslední zá- jsme, ze sám genialui Witt slozil mnohou sadnę neschvaluje. Shoduje se tudíz slabší skladbu za prícinou prílohy ke v tomto bodu s názory všech ideálních svým casopisűm. 1 prílohy k »Cyrillu« Cyrillistű i Caeciliánű, nehledę ani k sta- nejsou v kazdém prípadę hudebnę cenné. novisku, jez vűci orchestru zaujímá cír- Nesmí se však prehlédnouti, ze tam i zde kevní autorita; nebot orcltestrovauá vyšly v prílohách skladby prímo vysoké chrámová hudba, jak se nám az dosud ceny. Na pr. v »Musica sacra« Wittova v komposici a v praktickém provedeni Missa in lion. S. Francisci Xaverii, Hruš- svém jeví, není naprosto rovnocennou kova Missa in hon. Ss. Nominis Jesu — a proto ménę dűstojnou veškerých ostat- a v »Cyrillu« Foerstrova Missa in hon, ních zpi:isobű figurované hudby chrá- S. Adalberti, Nešverova Missa in hon. mové. Lze ji sice za jistých okolností S. Gustavi, o jiných ani nemluvę. Tolik pripustiti jako nutné zlo, avšak nikdy na obranu uašeho predsednictví. Pod- správným býti neműze a nesmí se dáti jí robnosti ponecháme si do kapitoly ti-etí, prednost pred chorálem, klassickou po- výhradnę jiz kritické. lyfonií a výkvętem moderní vokálné jal; vyvinoval se zivot naší Jednoty hudby církevní. Tak asi soudí veledűst. za posledních let, netreba dále rozvino- náš pan predseda o nejposlednęjším vati a opalcovati. Kazdý náš uprímný druhu chrámové hudby (o stylu neműze stoupenec jej podrobnę zná. Tolík jen zde býti vűbec reci, jezto » Yalestrinu,< sluší ještę o veledűst. predsedovi našem instrumentalnílto slohu stále ještę oce- doloziti: káváme). Svou shovívavostí vűci orche- Reforma církevní hudby v zemích strované liudbę chrámové, ba i vűci mo- koruny Ceslcé jest bez odporu dílo jeho, dernímu chromatismu, pokud jeví se jen byt by i jinalc íizce souvisela se všeobec- ta která skladba býti chrámu Pánę dű- ným hnutím reformacním. Nebýti jeho stojnou, pripomíná Xav. Haberla i Witta, úsilovné práce a píle, prozíravého a kterýmzto z tábora neprátelského nejed- praktického ducha jeho, jenz v rozho- nou bezpodstatnę vytýkána byla exklu- dujícím okamziku dovedl upoutati zraky sivnost a purismus, ackoliv nizádný z nich kompetentních osob a kruhű k jedinému nepriciiioval se ani slovem ani s!cuticem bodu, totiz k svému výtecnę obsazenému k osedláni povęstného lconícka našich a secvicenému sboru karlínskému, s kte- odpűrcű. llűkaz toho v »Cyrillu« odpo- rýmz demonstrativnę dokazoval nejen rucované skladby Foerstrovy, Slcuher nutnost, ale i praktickou moznost re- ského, Hruškovy, Sychrovy a j. v., jez formy, zajisté by reforma ua pűdę do- praesentují se v naprosto moderním mácí talc rapidním krokem byla nepo- slohu a materiálu a nikoliv jen v onęch kracovala. Jeví se tu znacná dávka vy- az do omrzení jiz nám vytýkaných imi- pocítavosti, získal-ii zpűsobem tím v první tacích Palestrinova slohu se svými kvar- radę vysoké církevní hodnostáre a tovými a septimovými prirtahy na pod- v radę druhé výkvęt odborných hudeb- kladu doškálných trojzvukű a jich t. zv. níkűv, coz pri známé krehkosti lidské obratű. --- A jezto prevalná vętšina povahy, jez houzevnatę drzí se všeho chrámových sborű neműze se odvazo- zastaralého, polovicatého a smyslného, vati na celnęjší skladby vytcených zde jelikoz pohodlnęjšího, není bez hlubo- autorű, o cizích vynikajících skladbách kého významu. V diplomatickém jed- ani nemluvę, jest proto zcela pochopi- nání tom jeví se náš veledűst. predseda telno, doporucují-li a vydávají-li se v »Cy- jako výtecný psycholog. »Opatrnosti rillu« také skladby prístupnęjší, byt by nikdy nezbývá!« Díky tomuto taktnimu i nękdy ménę cenné. Má-li nękdo na pocínání dostalo se reformę jiz v zá- vybranou a dokáze-li se svým sborem rodku officielního schválení a uznání nęceho lepšího, pak zcela bezpecnę ne- hudební elity. Ký div tedy, zapustila-li sáhne k tomu ménę dokonalému, lec bęhem nękolika jiz rokű mohutné koreny | ||||
|