|
| ||||
| ||||
|
-53-
vitu v z d y ku platnosti privésti se snazil, tradice ku cíli vytknutému, zűstává vše- dűvęry pozbyla. - cko ostatní výronem umęleckélio creSa, Klade-li na váliu (na str. 24.) muzu obohaceného touliou umęlce, touzícího Sante-ovu (rodinné jméno Pallestrinovo) sice stále vý-,e se stanoviska hudebního, vedle Mozartova requiem, které vzniklo avšak ryze círlcevní stanovisko reforma- o dvę století pozdęji, nemluví z trna reformator, ale theoretik-paedagog Tuto snahu vidíme uskutecnęnou ve sl:lacl- Skuherský, který na str. 62. svého spisu bácli Skuhersl:ého drulié tvűrcí periody. »Nauka o formách« motivuje významnou Snadno clol:ázati lze, ze ti, kdoz charakteristiku tliemat Backových ve míní, ze Skuherský byl auti-reformato- spojeni s umęle figurovaným cliorálem rem, nesprávnę soudí. Ještę snadnęji lze a vysoko dle zásluhy staví vývin formy ale dokázati skutecným antagonistűm, kantáty duchovní s rázem symbolicleé lctci-í v domęní, ze Skuherský tím, ze dramatiky. moderním zásadám hudebuíui na poli Musíme rozhocluę pripojiti faktum, liudby církevní posvęcení a práva zjed- které z celélio dęjepisného prediva samo nati se snazil, stotoztiovati chtęl tuto sebou vystupuje. Kdyby nebylo chorálu s muzou svętsl,:ou v jeden cPlelc a jména rehorslcého, nebylo by vývinu starokla- mistra našeho zneuzívají. Tím v skutku sické polyfonie a nebylo by ale ani sami sebe na úcet velikých snah refor- Baclia ani 1~ndela, tím ménę o n é v z n e- matora-paeclagoga avšak ku zkáze cír- š e u é n á l a d y oratorních namnoze ve- kevního umęní hudebního povznésti se lice církevnímu slohu blízkých skladeb snazí, a dokázali, ze ciunóst jich zakládá velikých mistrű Beethovena, Cherubinia se na omylu. a Mendelssohna. Vzdyt i mistri nejmo- Uvedu jen jediný malý príklad, soudný dernęjší doby Liszt a Wagner, Schumann ctenár-hudebuik posoudí a dopiní ostatní. a j. v. vidí onu nikdy prekonanou Redakcí jistého »paedagoga,•-umęlce vy- vznešenost nálady doby vęku t6. a ne- dáno bylo kdysi dílo obsahující mimo pozastavují se nad nepatrnými prostredky jiné Pange lingua s cantem firmem zná- hudebními doby této, ba obdivu svého mého nápęvu (celá píseń vęrná) »Nad zapi•íti nemoliou s jak malým aparátem Berounkou pod "retínem«. tak mnoho úcinu zde docíleno bylo. Spor, který akci této *) predcliázel Nuzc v jakém pomęru stojí nyní a následoval, vynesl na povrch sentenci Skuherský ku výrokí'am a umęleckým ci- »moderní smęr výchovy paedagoga SI- nűm jmenovaných velikánű? Snadno do- ,u-herského<,. Proti takové profanaci dluzno kázeme, ze v pomęru velmi príznivém. vší silou vystoupiti, coz nejlépe lze uci- Praví-li ucitel-mistr, liudba církevní niti praktickými doklady, zde ovšem jen pravá jest jen taková, která na nic svęt- strucnę naznacenými. ského neupomíná, ítpiný od slova k slovu "Zajímavých obrázkű zbozné polyfonie srozumitelný text obsahuje a lelice od- skýtá sbírka motett, op. 28., pűvodnę bytou není, tedy se stanoviska umęlec- u Mikuláše a Knappa v Karlínę, pozdęji kého príznivę pűsobí. Vede-li paedagog u Iir. A. Urbánka v Praze vydaných. Skulierslcý svęrence své na základę této Graduale na I. nedęli adventní: qui te ex - spé-ctant 1121ÍCL1L>iC M I" V i J 9 71- U-ni-vér - - si I Cantus firmus z Graduale chorálního prílišné délky z prícin známých, tak ze pocíná v basa, v tí•etím taktu picchází se stanoviska liturgického jevila by se clo tenoru, v taktu 9. do altu, v taktu i i. nutnost chorálním alleluja a veršíkem do sopránu. *) Vzniklo totiz více podobných vęcí, nez ne- V Gradualiícli vysti•ihá se Skuherský nálezí to v rámec našeho pojednání. | ||||
|