|
| ||||
| ||||
|
— 56 —
v Mešnę, vikariatu Rokycanskélio, ves- vyprošuji si u vysoce dűstojného pana nici cítající jen kolem 250 obyvatelű. redaktora odpuštęní za celcauou a u la- O tom, kde a jalo se chrámový zpęv skavých ctenárű malicko trpęlivosti, po- zvelebil neb zvelebuje, má se ovšem nęvadz to tak dlouhé nebude. Predem »Cyrill« dozvędęti a z nęho zas všickni také jiz opovím, ze lví podíl ze zprávy Cyrillisté, však ne proto, aby z toho dodá Spálené Yorfcí, nebo jako męsto padala cest na ty, ]cterí zpęv ten zve- predcí nad vesnicku rozlohou, tak pűsob- lebují, nýbrz hlavnę za tím úcelem, aby nost cyrillismu Porícského presáhla ze zprávy bylo patrno, ze se pracuje, Mšenskou, tak ze této chudince zbyla jakými cestami a prostredky a s jakým naposled jen prednost casová, cest výsledkem, a to aby spolu slouzilo jiným prvenství. ku povzbuzení a ménę zkušeným za in- V Mešnę nebyla reforma zpęvu clirá- formaci. mového pred mým príchoc.íem nicím ne- Odkládal jsem porád — jak to u cíluliű známým. Tehdáz kvetla v souseduim bývá — se zprávou na dobu pozdęjší, Mirošovę vynikající Jednota Cyrillslcá tęše se, 2e zpráva bude o nové výsledky a ta byla v zivém spojení s Rokycanami, a vymozenosti bohatší a vydatnęjší. Nyní rodištęm to našeho pana Monsignora. však to otálení zazehnávám jalzo vęc Vűkolí tedy zajisté o reformę všelijak nicemnou, jako neplacení poviuuého tušilo. Ale domníváno se, ze se vęc ta- dluhu a myslím si: bohdejz bys byl ra- ková obmezí jen na męsta, ze ve ves- dęji psal vzdy hned; nyní bys toho nemęl nicích jest nemozna. Tam zűstávalo vše tolik, a zprávy cerstvé a strucné byly ve starých kolejích. Já však jsem tam by bývaly svęzejší, nez nynęjší starší sebou nesl jiné mínęní. Pricházel jsem vzpomínky, jimz bude scházeti štávnatost. tam z jiné, stejnę nepatrné vesnice, Mimo to byl bys si usporil to, ceho se z Orecha, kde jsem právę opustil reformu kazdý neplatící dluzník obává a konecnę nejkrásnęji rozvitou, s kterou jsem se dockati musí — upomínání. Toho jsem co nejbolestnęji loucil. Męl jsem tedy se také dockal, z Mešna jsem se vytratil jiz své vesnické zkušenosti a na základę a skryl se v Praze v jednom zakoutí jich mohl jsem oprávnęnę míti jiné smý- pod Svatovítským dómem, ale pátravému šlení, nezli treba celé vűkolí. Vędęl jsem zraku pana vęritele jsem neušel. Onehdy tedy kudy a jak do toho a šel jsem zcela si na mne nic netušícího došel. Zaklepá na jisto. Mešenští, nez jsem prišel, jiz se, otevrou se dvére, já se ohlédnu a męli o mnę nęjaké návęští, jako o zlém k svému nejvętšímu uleknutí vidím v celé Cyrillistovi a męli v této prícinę jistou prísnosti státi pred sebou pana Mon- nedűvęru. A tu je pravda, ze kdybych signora redaktora — však ho znáte a byl zacal v Mešnę asi podobnę, jako víte, jali se urní mracit. Ten mrak na druhdy v Orechu, ze bych byl nejen ni- cele! Mracit se umí znamenitę, ale zlobit ceho nesvedl, ale všecko pokazil napred. se neumí, nebo pod tím prstenem na Na štęstí mne však zkušenost naucila cele blýští se v oku jakýsi lahodný usmi- býti opatrným. Za prvé tedy musil jsem rující úsmęv; hlas hrímá mocnę, ale na býti velmi shovívavým k dosavádnímu rtech pohrává si nęjaký dobrácký diblik. stavu tamęjšího zpęvu; za druhé jsem Padlo hrozitánské slovo vęritelské: »vy s reformou pranic nepospíchal, nýbrz ji nevęrníce!« Uhodilo, ale nezapálilo. Byl jen velmi zvolna, po drobtech a takrka jsem omrácen. V blesku tom vidęl jsem nepozorovanę zavádęl. Abych aspoń sice sviij dluh v celé jeho ošklivosti, ale nęco na dolclad uvedl, zmíním se hned spolu jsem cítil v sobę vędomí, ze nejsem o jejich koledách. Cliudáci męli tu pro tolik nevęrný, ze jsem pro svatou vęc cas vánocní jakési prapodivné koledy, tak stejnę nadšený, jako za let mladých jicliz ukázka by ctenárstvo Cyrillské ná- a ze vysoce dűstojného pána porád mám ramnę pobavila, a drzíce je za prevzácný rád, jako kdy pred tím. Abych to pak poklad, báli se o nę, ze je budu chtíti dokázal, jiz píšu zprávu, a abych ono odstraniti. Mnę však ani nenapadlo, pramrzuté príjmení docela uklidil, budu abych jim na nę sahal. Ponechal jsem radęji psáti hned dvojnásobné vzpomínky jim milerád tuto radost, zacez mi nemálo z Mešna vesnice a z męsta Spáleného byli vdęcni. Koledy se zpívaly i dál rok Yorfcí. Obę místa závodila a clo dnes za rokem az do mého odchodu, jenom závodí v Cyrillském snazení, navzájem s tím rozdílem, ze jsme jim casem vy- se doplńují a doplńovala, tak ze psáti ]cázali jiné místo. A snad za nedlouho jen o jednom z nich bylo by kusé. Predem zmizí i z tohoto místa nebo obliba v nich | ||||
|