|
| ||||
| ||||
|
-6o-
velebnosti, dękujíc za milosrdenství, ra- divujeme se, lcteralc vęrnę zacltovávái dujíc se v pokore, ze jest vyvolena k dű- všecko, co jest o tobę psáno, aby ne- stojnosti nevýslovné, býti Matkou Boha el;ybclo zádné znamení, po nímz by tę zivého. O kterak touzí po chvíli, kdy mohl lid tvűj poznati. Kamkoli jdeš a oci její tę uzrí. Zdaz bude ti moci slouziti kudykoli krácíš, všude se ti klauinie, -- talc, jal: zasluhuje tvá nel:onecná veleba, ale pomni, ze se priblízila hodina tvélio ona, jez se povazuje za nejposlednęjší narození. Prijd spasit nás, prijel, abys stvorení? Kteralc se odvází, vzíti tę na nebyl jmenován pouze l'ilimauuelcut, své lokty, pritisknouti tę k svému srdci, t. j_ 1 ili s námi, nýbrz také jezíšem, kojiti tę svými panenskými prsy? Ale t. j. spasitelem naším. ona vzpomíná, ze jest to vúle tvá, ví, 24. prosince. Vigilie Hodu bo- ze cliceš býti clovękem ve všem a proto í lt o v á u o c u í h o. (U nás: štędrý den, chceš jí býti dítętem takovým, jakým Štędrý vecer.) »Konecnę«, praví sv. Petr kazdé matce jest její dítę. Velebíme tvou llamiaui, »vpluli jsme z šírébo more do moc a clobrotu, ó bozský Králi, a celým prístavu, ze zaslíbení vešli jsme do na- srdcem voláme: »Prid', prijd brzy, nás pinęní, ze zoufalství do nadęje, z práce spasit! Vzpomeń, ze jsme dílo rukou l: odpocinku, z putování do vlasti. IZada tvých, ale dílo tvé jest pokazeno --- ty tęch, ktei-í byli predchúdci bozího zaslí sám musíš je opraviti; dílo rukou tvých beuí, se vystrídala, ale kazdý clen této jest nemocno, — ty sám je musíš uzdra- rady jen opakoval predešlá zaslíbení. viti. Prijd a nemeškej!« Proto zdá se býti zalmista uu.iveu, a line 23. prosince antifona pri poslední tóny jelio harfy se zachvívají C h v a l á c li (Ad laudes). Ecce completa jai:o steskem na Boha, jenz prodlévá: sunt omnia, cluae dieta sunt per angelum »Tys odehnal a potupil: zanedbal jsi de virgine Maria. — 1lle, napinęno jest Pomazaného svého.« Ale pak se vzcliopi všecko, co receno bylo od andęla o Pannę a volá: »Jenz sedíš nad cherubíny, zjev Marii. set< Sedę ua trűnę své velebnosti, ob- 7. A n t i f o n a 23. prosince. U 1<:mma- I:lopeu jsa zástupy andęlű slouzících nuel, Rex et Legiter noster, expectatio tobę, zdaliz pohrdneš navzdy syny lid- gentium et Salvator earum; veni ad sai- skými, obctmi Hríchu Adamova? Koz- vaudutn nos, llomine lleus uoster! - pomeń se, kdo jsme. K obrazu a podo- 0 Emmanueli, Králi a Zákonodárce náš, benství svcnni stvoril jsi nás, ale jsou-li ocekávání národű a Spasiteli jejicli; prijd všickni a kazdý clovęk naduti marností, spasit nás, Pane Boze n:.š ! to není podobenství tvoje! Tedy sestup O Emmanueli, Králi pokoje! llues a prijd 1: bídným, kteí-í po tobę a k tobę vcházíš do Jerusaléma, męsta vyvoleuého, volají ! nebot tam stojí tvűj chrám. Brzy tam bude také tvűj kríz a hrob, a potom Isaiáš ve svých dnech mluvil v zaní- nastane den, kdy prikvací na męsto to cení své touhy: Pro Sion nebudu mlceti, strašný soud tvűj. Nyní pricliází5 ticli a pro Jerusalem neodpocinu sobę, az a nevzbuzuje nijaké pozornosti v męstę vyjde jako záre Spravedlivý jeho a Spa- Davidové a Salamounovę. Nezdrzuješ se sitel jeho jako horící pocliodeń. Roztrhni v nętn, nebot cesta tvá jde dále, do Be- jiz nebesa a sestup!« Konecnę všicluri tléma. Nicménę Maria, matka tvá, a josef, proroci, unaveni dlouhým cekáním, budoucí pęstoun tvűj, neopomíjejí zajití umlkli a ztišili se. Volání, úpct,í i vý- do clirámu a obętovati Pánu své mod- kriky netrpęlivosti zanikly proudem casű. litby. Poprvé se naplńuje predpovędęní Príliš casto jsme je slýchali, pi•íliš jsme Aggaeovo, ze sláva druhého clirámu se naopalcovali jejicli slov — co ještę bude vętší nez prvého. V této chvíli s nimi? Není pro nás radosti, není choval tento druhý chrám archu mnohem útęchy, clol:ud ústa Spasitelova nám ne- vznešenęjší, nez byla kdysi archa úmluvy reknou: »Jste vyslyšeni !« v prvním clirámę; drazší poklad obsa- »Ale co jsme zasleclili? I'osvętte se, hovala tato archa nová nez archa clio- synové israclští, bucí'te liotovi, nebot vající druhdy v sobę desley zákona tvého. zítra sestoupí Pán! Zbytek tohoto duc Ty sám, zákonodárce, prišel jsi v lűnę a necelá polovice príští noci ještę nás matcinę do clirámu svého. Ale brzy se- dęlí od tolioto slavného setkání. Plyńte, stupují nohy její opęt po stupních chrá- plyńte rycl-loperutué liodiny, letem vi- mových a šlépęje její obracejí se k Be- cliru dokonejte svűj bęh, abycliotn uzreli tlému, kam tę volají jiná proroctví. Ub- Syna Bozího v kolébce a poklonili se | ||||
|