|
| ||||
| ||||
|
— 67
vzduclioven, pákové mechaniky, spojek, talogu pi-ijaté skladby všelikých tęch výpomocné pneumatiky, píštal a j. v. zná- Rampisű, Schallerű, Schópfű, Zanglű et zorńují a dopltiují zde obsazené poucky. tutti quanti zarázely, kterézto ducha- Kniha tato vypinila svého casu a vypl- mor ié a remeslné výplody nękdy az ńuje i dnes ještę citemou mezeru v chu- sarkastickými slovy provázel, kdykoliv dické odborné literature naší. Od té ten který naivní zák varhanické školy doby však uplynulo jiz 20 rokű, varha- se s nimi pri hre z listu vytasil. Proti nárství rozvinovalo a rozvinuje se stále tomu nelze nejen niceho namítati, nýbrz horecnatým az chvatem, takze systém disgustaci prfsného pána pinou męrou stihá se systémem novým, najmę v oboru uznati. Avšak s nemalým podivením pneumatiky rourizové, jez slaví dnes jiz spatrujeme Skuherského v recené nauce skvęlé triumfy a slibuje zatlaciti dokonce vystupovati i proti chorálu a klassické i kuzelovou soustavu, ba í Barkerovu polyfonii, zejména pak proti Palestrinovę pneumatilzu; intonace a disposice hlasű, muse --- i dokonce velebiti a vynášetí ac jinak zákonűm akusticlzým podléhající, slzladby klassikű svętské hudby jako jest v tu dobu také jiz odchylnou od non plus ultra veškeré tvorby na poli oné doby sepsáni této knihy (hlasy smy- církevní hudby. Obzvláštę Mozart zdá kové jinak zbarvené, hlasy oktávové se mu býti nedostizným jako skladatel nahrazeny nezrídka novę vynalezenými církevní. spojkami oktá.vovými a pod. prístroji, Pres tyto prímo zdrcující výroky tak v pedále namnoze velejemné hlasy zá- vęhlasného muze, jakým S. vskutku byl, kladní i pomocné), talzze dnes mozno jiz nelze jen tak snadno prejíti k dennímu si práti, aby toto, svého casu tak dű- porádku, nýbrz na mnohé jak nálezí po- kladnę sepsané dílo, v dobę co mozná svítiti, jezto zde jde o bytí ci nebytí nejblizší, povolaným nad jiné odborníkem reformy vűbec. bylo budto dophięno aneb dűkladnę pre- pracováno. Skuherský horuje pro opętné zavedení Kromę jiz uvedeného S. sepsal a vydal: orchestrovaných dęl do chrámu Pánę »Theoreticko-pralztickou školu hry na a pozastavuje se nad tím, ze i tęm nej- varlrany«, jakoz i harmonisoval 27 staro- dokonalejším skladbám tohoto druhu ceských chorálű. dává se výhost z chrámu -- za to však Na konci dluzno se ještę zastaviti zavádí se anachronický chorál jako nęco u S. díla: »Nauka o formách hudebních«. domnęle lepšího a i umęlecky nevyspęlé Dílo to radí se dűstojnę k autorovę skladby Yalestrinovy, ba coz horšího jest, chvalnę známé »Nauce o skladbę«, jiz suchopárné dokonce imitace Palestrinova vlastnę dopliiuje a uzavírá. Tęzištę ne- slohu nejnovęjších skladatelű reformního príliš objemného spisu toho spocívá na smęru. zevrubném vytcení hlavních rysű formy Proti tomu namítáme: Nehledę ani písńové a sonatové, jez vesmęs abstra- ke kvalitę reprodukce orchestrovaných hovány jsou ze skladeb klassikű. Sku- skladeb církevních vűbec, dle bęzné herslzého snaha jcle zde za jediným cí- praxe našich kusých a artisticky nad míru lem: vypęstovati (nálezitým vniknutím nedostatecných sborű instrumentalních, do tęchto hlavních repraesentantű forem dovolujeme si tvrditi, ze Skuherský ve liudebníclt) receptivitu pro skladby ve- svém nitru zcela jistę odsuzovati musil škerého druhu, tudíz neprímo i církev- onen drze vtírající se abusus instrumen- ních. Se zvláštním zaclostiucinęním vidíme tace a rhytmu, jakýmz postizena jsou S. ve spisu tom vycházeti od forem cír- skorem výhradnę veškerá církevní hu- kevní hudby. Radost ta však záhy męní dební díla z doby úpadku, ani ono, S. se v zalost. Autor totiz vęnoval ve stati, do nebe vyvýšované Mozartovo requiem jednající o církevní hudbę, polemice sko- nevyjímaje. jiz okolnost ta, ze SI-uherský rem více místa, nez vęcnému obsahu, chrámu Yánę docela vyhovující instru- t. j. pouckám, rozboru a aesthetisování, mentací nękterých svých (naprosto ne- coz tím více zarází, jezto zde jde o po- mozartovského stylu) mešních skladeb lemiku s reformatory církevní hudby. uvádęl své mozartofilství a mnohý ze Skuherský, jak známo, zanevrel za po- svých nejnovęjších názorű o církevní sledních svýclr let na reformu, aneb mír- hudbę ad absurdum, svędci ve prospęch nęji receno, na jisté reformatory církevni pravosti zásad reformatorských. hudby. Dűvody toho nejsou nám blíze Ostatní mylné názory Skuherského známy. Mozná, ze jej do Cecilského ka- neclit poopraví si laskavý ctenár na i* | ||||
|