|
| ||||
| ||||
|
-6g-
nepi liiýcli protidűkazech, jez uvedeny církevní hudby znáti necliteji, nebot jinak byly vcele této úvahy a jez hodláme by zcela presnę rozlišovati museli, co na jiném místę ještę uvésti. Ostatnę re- správného ci mylného jest na zmínęných forma spocívá na veskrze solidnícli zá- výrocích Skuherského. kladech, má tolik prímých i neprímých I my s nimi uznáváme, ze S. vý- zastancű a príznivcű v radách vęhlasných roky mnohcly kryjí se s pravdou, ze- umęlcű a ucencű, takze ojedinęlý hlas jména v ohledu Palestrinovę nezrídka z neznámých prícin odpadlíka príliš neprimęrené textu charakteristice, jakoz mnoho znamenati neműze. Proto také i v ohledu nedostatecného rádu modu- tęmto prílezitostným a nedostatecnę lacního. Nesmíme však prelilédnouti, ze opodstatnęným výrokűm S. nepriklá- hledíme na tyto »nedostatky« okem synű dáme príliš velké váliy, i prese veškeré 20. století, takze pocitujeme pri tom tušení naše, ze právę jim jest co dęko- kterém »credo« Palestrinovy mše snad vati dnešní boj s našími odpűrci, kterízto jakési nudy pro nedostavivší se harmo- ve svém zleporozumęní dotcených výrokű nický proces celkový, ci pro scházející S. a v slepé své víre ve Sl:uherského nám modulacní rád. Toho 1'alestrinova autoritu u vęcech církevní hudbv dnes doba ovšem neznala. DIe našeho tem- jiz ani nevędí kudy kam. perovaného systému uvykli jsme sice Skuherského »labuti píseń«, mše k úctę na 12 tónű v oktávę, avšak v diatoni- sv. Václava pro smíšený sbor a varliany, cl:ém okruliu té které panující tonality, zbavila je dokonce veškeré kiidtié roz- k nęmuz patrí veškerá, i chromaticky vahy. V této skladbé, jez mimochodem utvárená harmonie, celý tnodulacni rád receno byla jiz nękolikráte v rűzných obou dominant a jich soubęzek, po prí- variacích kopírována, panuje povázlivý padę i jal:ákoliv terciová príbuznost jiz elclekticism; -jisté, bývalou pravovęr- tónin téhoz okruhu. Toto, bęhem dvou nost S. dokumentující statę jsou zde asi století postupnę vypęstované pojí- prostoupeny reminiscencemi na svętskou, mání cinitelű harmonie ustálilo se v nitru byt by jinak váznou hudbu, jmenovitę našem jiz tal: pevnę, ze pozastavujeme v Credo, Sanctus a Benedictus; motivy, se nejen nad tím, kdo v ohledu tom vzaty z chorálu, jeví se tu na podkladę podává ménę (Palestrina), ale i více chorálu nepríznivé harmonie; na pr. (hyperchromatikmodernista). v choraliter nesoucím se »Et in Spiritum Skuherského výtky, jez clo jisté míry sanctum« najdeme na zakotveném toni- bylo nám akceptovati, nejsou nikterak ckém basu skorem kompletní znęnu do- ojedinęlým, ani prvotným zjevem druhu minantní (dle generalbassistű undecimový svého, jezto i jiní v podobném smyslu akkord), jez se nese v prípadę tom tónem o Palestrinových skladbácli soudili, najmę povázlivę zmękcilým, asketickému cho- lir. Witt, jehoz námitky v doslovném rálu naprosto cizím. Krornę toho panuje znęni pi i-leseme v kritické cásti této v celé skladbę cirá homofonie, coz úvahy. u mistra kontrapunktu pri nejmenším 1 prese tyto výtky zűstává Palestrina prekvapuje, ne-li dokonce tušiti dává skorem nedostizným církevním skladate- demonstrativní zcírzenlivost. llissidentské lem, oním bozským geniem, pred nímz opus toto jest konecnę i se stanoviska bychom męli sl:lánęti šíji svou,') jenz absolutní hudby ménę cenné Skuher- zűstane snad mnohým ještę generacím ského církevních skladeb doby své na- zárnou vűdcí hvęzdou -- vzorem. Sku- prosté pravovęrnosti; dűkaz tedy, ze herskému (pri své kritice I'alestrinových moderní prostredky, najmę pak harmo- dęl) ušel jeden hlavní moment kriteria nické, v nichz naši odpűrci vidí záruku svého; nerekl nám totiz, co vše krás- veškeré ducliapinosti a dokonalosti, ni- ného a vznešeného bohatý a aristokra- kterak nezarucují dílo po stránce for- tický duch l'alestrinűv z omezeného mové pűsobivé a ucelené, ethos skladby tehdáz materialu (7—9 tónű v oktávę) zde vűbec opomíjeje, jez spadá pod hle- byl vykouzlil; rovnęz nám nepovędęl, disko zcela jiné. co by polovzdęlaný, triviální a chudý Ackoliv Skuherský kromę tęchto prí- duchem komponista (a takových je az lezitostních projevű své církevnę-huclební credo nizádným zpűsobem jiným nedo- ') Mluvíme zde slovy Skuherského, jez smé- rovaly k osobę Mozartovę, nejvétšího prý c í r k e v- kumentoval, toz prece naši odpűrci n í h o skladatele, jak docítáme se na str. 24. zádnou jinou autoritu v oboru aesthetiky Skuherského Nauky o hudebních formách. | ||||
|