|
| ||||
| ||||
|
-6g
k omrzení!) dovedl vyvoditi z »rohu jiz jiz vod i mimo naši vlast, nelze nám hojnosti« moderních prostredkű. s urcitostí ríci. Poukazujeme proto j e- Slcuherský, popírav oprávnęnost re- d i nę k tomu, ze i v zemích nęmeckých produkce Palestrinových etc. skladeb došlo svého casu k podobným bojűm. za doby prítomné, odkazuje repraesen- Prvý, dosti vázný bojovníle, jenz povznesl tanty i:lassiclzé polyfonie do historio- svého hlasu proti snahám Cecilské jed- a lexikografie, jako dávno jiz odbyté noty, byl prof. dr. K. E. Schafhá.utl, veliciny. Objektivnę však soudící zastanci známý badatel a proslulý akustik, s nímz reformy, prihlízejíce k historickému kau- dr. Fr. Witt svého casu velmi zivę pole- salnexu, toto jednostranné stanovisko misoval a i v bavorském parlamentu anti- S. sdíleti nemohou. V prícinę té milerádi reformacní zásady jeho pádnými dűvody pripouštíme, ze Palestrina byl by dneš- potíral. Schafháutlűv polemický spis : ního dne toliko jiz osobností historicleou »Ein Spaziergang durch die liturgische kdyby církevní hudbę popráno bylo téhoz Musikgeschichte der katholischen Kirche« nerušeného rozvoje hudby svętské az vyvolal prirozenę Wittűv odpor a primęl po samou periodu klassikű, Beethove- ho k replice, uverejnęné ve svých caso- nem skvęle zalconceuou. Avšak doba pisech a cástecnę i v brozurce : »Das úpadku církevní hudby, zasáhnuvší fri- Icgl. bayerische Cultus-Ministeriutn, die volnou svou rukou do rozvoje toho, bayerische Abgeordneten-Kammer und znicila pozvolna veškeré styky a svazky der Caecilienverein,,. Velmi zajímavé mezi komposicním materialem 16. vęku, spisy tyto odporucujeme nejen naším a novými vymozenostmi ig. vęku, jez stoupencűm, ale i protivníkűm, pokud vznikly na zcela odlišných od církevní jde o moznost ci nemoznost Mozartových hudby predpokladech. Proto právę etc. církevních skladeb ve chrámu Pánę. s klassiky svętské hudby, pokud Dalším zastáncem Mozartovy musy se týce jejich chrámových skla- byl J. E. Habert, skladatel instrumento- deb, byt by jinak i sebe vętší vané církevní hudby, redaktor hudebního absolutnę hudební ceny byly, listu a riditel kűru v Gmundenu. Vystu- reformę církevní hudby pocítati poval nejen ve svém orgánu, nýbrz i v ji- nelze. Tu zbývá toliko jediná ných (vídeńských) listech proti Cecilské cesta: vyjíti od chorálu a lclas- jednotę. Posledním trumfem jeho byl pri sické polyfonie — a prejíti prímo kazdé prílezitosti Mozart. Vedl, pokud kmoderním vymozenostem svęt- se pamatujeme, boj svűj více ménę stran- slzé hudby, pokud tomu katego- nicky, patrnę z urazené ješitnosti, protoze rický imperativ posvátné hudby, skladby jeho do Cecilského katalogu t. j. dűstojný, zbozný a cudný prijaty nebyly. výraz její dovoluje. Tolik o protivnících reformy. "L toho patrno, ze nikoliv Dr. H. Riemann, nejproslulejší té doby musa Palestrinova, nýbrz pseu- hudební paedagog, badatel, spisovatel a docírkevní liudba jest anachro- aesthetilz, jest docela jiného, se zása- nismem. Nebot charakteristice církevní dami reformy úpinę kryjícího se názoru, hudby vyhovęno býti neműze dramatisaci pokud jde o obnovu klassické polyfo- ve smyslu seriosní opery a ballady, ba nie, coz znamená u historického kritika, ani samého oratoria, zádnou tonomalbou, protestantského k tomu vyznání, velmi ani dramatickým akcentem jednotlivých mnoha Ve svých nedávno vydaných »Dę- slov posvátného textu, tím ménę pak, jinách hudby tg, století« docítáme se na bujarou, cipernou, švitorivou ba i nękdy str. 230.: »Obnovenými publikacemi sta- az burleskní hudbou, s celým svým in- rocírkevních skladeb probudila se zcela strumentacním jasem a prepychem doby prirozenę touha po opętném provozo- líaydnovsko-Mozartovské. Tato zajisté vání tęchto, coz vedlo k trvalému po- krásná, ale pro podlozený církevní text vznešení hluboce pokleslého zpęvu cír- chybnę adresovaná hudba, tento ana- kevního, jemuz konecnę dostalo se i pevné kreontský levobocek symfonické a ko- organisace zalozením »Cecilské jednoty«, morní hudby 18, vęku necht : requiescat Králem Bedrichem Vilémem IV. r. 1843 in pace ! zalozený pęvecký sbor pri berlínském Prispęla-li Skuherského »Nauka o hu- dómu dluzno téz vraditi k významným debních formách«, jez vyšla také v ja- zjevűm na poli obnoveného studia a kultu zyku nęmeckém, k rozcerení klidných starší církevní hudby«. Na stránce 663. | ||||
|