|
| ||||
| ||||
|
— 70 —
Riemann dokládá: »Cecilská jednota jest církevní skladatel, jehoz svatou povin- s hudebnę kritického hlediska velice po- ností jest, chorálem a klassickou poly- zoruhodným zjevem, ana snazí se opęt fonií proniknut býti, necht i ten po zodmykati polclady starší církevní hudby, vytrvalém studiu tohoto druhotného pra- ozivovati, vűbec uzpűsobovati mysl lc po- stylu nám i celé hudební vei•ejnosti sdęlí, chopení umęleckého slohu dávno jiz zašlé zdaliz toto studium neprispęlo ke zušlech- epochy. Proto spatrujeme v této snaze tęni svého hudebnílio citu, neocistilo a docela oprávnęnou parallelitu príbuz- neposvętilo jeho, nevyhnutelným studiem ných snah, jez v Anglii smęrují k lite- svętské hudby quasi poskvrnęnou fanta- rature madrigálű a v Nęmecku k ozití sii tou męrou, ze teprve po tomto po- dęl I3achových a Handlových. Ze z to- vstání k novému zivotu, pochopuje pravé hoto obnoveného ponorení do vázného ethos církevní hudby tou męrou, takze výrazu (ducha) staršího umęni vzejde hledí je i pri komposici na podkladę budoucí hudbę hojného zdaru a zisku, moderních cinitelű skladby za kazdou jest mimo veškerou pochybnost.« cenu dosíci, jezto »cistému vše cisto K citovaným zde výrokűm o uzitec- jest«. nosti studia klassické polyfonie netreba Tímto hledęli jsme ospravedlniti naše zádného komentáre. Fakta po celé pűl- stanovisko vűci Skuherského dissident- století pęstovaného prastvlu toho jsou ských názorű o církevní hudbę, k nimz nejosvędcenęjším dűlcazern jeho vysoké dospęl, jak známo, teprve po celé radę ceny paedagogické. Necht pokusí se jen let své naprosté pravovęrnosti u vęcech rádnę vzdęlaný dirigent a ucitel zpęvu církevní hudby. Církevní skladatel Sku- o svędomité studium a provedení té které herský velmi zivę nám pripomíná mythi- vynikající skladby Palestrinovv, na pr. cicélio Janusa dvojitého obliceje, mladého »Stabat Mater« — a necht pal<: naším a starého. Prvý z tęchto oblicejű pone- antagonistűm sdęlí, zdaliz tyto skladby cháme sobę a druhý — našim antago- jsou dnešního dne ještę zivota schopny, nistűm. cili nic! Necht konecnę i talentovaný (Pokracování.) Reforma chorálu v XVI. a XVII. století. Na základę nových spisű podává P. Bernard Velíšek, O. S. B. (Pokracování dílu IL Asi v létę 1612 obdrzel Raimondi 700 skudű. Lunadorovi prircen vrchní od hudebníkű Aneria a Soriana rukopis dozor na tisk. Jednacím rádem stano- opraveného chorálu. Uplynul však ještę veno, aby první dva archy všech exem- skoro celý príští rok, nez mohl s tiskem plárű zűstaly u Raimondiho, ostatní aby zapocíti. Po financní stránce nebyly ještę byly doneseny po desíti nebo v libo- všechny obtíze prekonány. Sdruzením volném poctu Angelitovi. Tím zpűsobem z roku 1608 umoznęno pouze zarízení zabránęno, aby nikdo z úcastníkű pod- tiskarského náradí, ale na tisk a vydání niku nedopustil se podvodu. Zisk byl nových knih bylo treba slušné sumy. rozdęlen tak, ze pro Lunadora urceny Podobá se, ze Raimondi ocekával pod- dvę dvacetiny, pro Raimondiho a An- pory od apoštolské Stolice. Ale na po- gelitu po devíti dvacetinách. Po smrti kladnu papezskou cinęny mnohé jiné Raimondiovę zvýšen z jeho vűle podíl nároky, tak ze na tisk nových chorálních Lunaclorűv na tri dvacetiny, jez ou však knih nezbývalo. O jiných dűvodech, proc za nedloulio postoupil Angelitovi. Ve papez váhal podporovati tento podnik, smlouvę rozpocten náklad pűvodnę na zmíníme se doleji. — Raimondi hledal 400 exemplárű, ale záhy zvýšen na t000 a konecnę našel jinde pomoci. Dne exemplárű »nejmenšího formátu«. Tím 23. ledna 1614 sdruzili se s ním Monsi- zvýšen predbęzný rozpocet výtęzku na gnore Ludovico Angelita a Cavaliere loo.000 skudű pro prípad, ze by kostely (rytír) Girolamo (Jarolím) Lunadoro. An- smęly si ponechati staré kuiliy ; jestlize gelita męl prispęti dle této smlouvy by však papez ulozil kostelűm, aby za- sumou 3200 skudű, męsícní splátkou vedly nové knihy, stoupla by suma zisku 50o skudű; na zacátku bylo mu sloziti na jeden milion skudű ve zlatę. | ||||
|