|
| ||||
| ||||
|
-74-
pred oltárem; jalo by se to bylo vyjí- s t y. Snęm Laodicejský radí zalmisty za malo, kdyby zeny byly bývaly v kűru, lektory (kterí męli zvláštní svęcení). jako liturgické osoby, participovaly, ano Apoštolské konstituce je pi-ipomínajf, jednaly, cinnę zasahovaly do bohosluzby? i ustanovení (canones) apoštolská. (Can. Dále i dűvod vnitrní. Mnoho jiz bylo 68.: Si quis episcopus vel presbyter vel sporű, zda hlasy zenské ci chlapecké diaconus vel lector vel cantor sanctam jsou krásnęjší. Praví se, ze hlasy chlape- Paschae quadragesimam non jejunet, ... cké jsou hrclší, hrubší, ménę melodické deponatur. Jestli biskup, lcnęz..., zpę- nez hlasy zenské; ze nemají té zaokrouh- vák v dobę poctu ctyricetidenního se lenosti, mękkosti, pinosti; ze jsou ostré. nepostí, vyjma nemoci, bud sesazen.) Za to ze jsou chlapci ve zpęvu jistęjší, Knęzí je v jich úrad uvádęli slovy: »Męj energictęjší, nasadí jak se vulgo ríká a se na pozoru, abys, co ústy zpíváš, nepustí; na hlase jiz je znáti jistá muz- v srdci vęril; a co v srdci vęríš, slcuticy nost. Hlasy zenské jsou zaokrouhlenęjší dosvędcil.« Tento úrad byl brzy s úra- a pinęjší, mękcí, ohebnęjší, melodictęjší dem lektora spojen, a Isidor ze Sevilly a výrazu schopnęjší. Domrner (Element° jej lící takto: »David neb Asaph je zal- der Musik) dí: »'Zaokrouhlenost a lesk mistű praotcem. Po smrti As,aphovę na dobre obsazeného sboru zenského nikdy jeho místo synové jeho od Davida byli chlapecký sbor nedosáhne.« A naopak: ustanoveni. Tito zpívali v chrámu, jsouce co tuto receno, mnozí tvrdi, ze vše je bílými šaty obleceni.« naopak. Rezenští se chlubí: »Naši hoši A Vering (Kirclienrecht, § 172., str. iiahradí nám v hudbę kostelní všecky 657.), pojednávaje o pomęrech kostel- zpęvacky, i nejvętší operní zpęvacky.« ních orientálské círizve v Bukovinę, praví: Nechceme rozhodovati, ac soukromé »Tak zvaný nizší personál (sluzebnictvo) mínęní pisatele toho clánku z vlastní kostelní, t. j. kostelní zpęváci (Yz~tix~) a zkušenosti je pro chlapce; ale tolik jest sluhové (Taoxl~ovz~~o~), kterí ve staré církvi jisto, ze zpęv zenský je smyslnęjší, vášni- ku kleru (stavu duchovnímu) nálezeli, vęjší, sentimentálnęjší, ménę ku poboz- jest ještę v Bukovinę, ale berou se z laikű. nosti vznęcující; samé to vęci, lcterýcli Ale zpęváci katedráluílio kostela v Cerno- církev mnoho nemiluje, ano proti kte- vicích svęceni jsou na lektory.« Dodá- rým bojuje. Naproti tomu zpęv chlapcű vám, ze tak bylo i jest ponejvíce ještę je --- stűjte zde slova velkého Witta mí- v církvi orientální. sto vlastních našich: »Knaben singen Ze slov tęch následuje, ze zpęváci andáchtiger, urspriinglich - naiv, unent- byli skutecnę pokládáni za osoby litur- weiht. Darum, Alles in Allem genom- gické a ze i jako osoby církevní byly men, neigt sich die Wagschale zu Gun- v úrad svűj uvádęny; u Rekű ze jsou sten der Knaben, als dem besten (wenn svęceni na lektory, coz asi je pokraco- auch nicht allein gutem) Material zu váním staré tradice ... Ale i v latinské schónem Chorgesange.« (»Hoši zpívají církvi precasto prijímali zpęváci alespoii zboznęji, prostosrdecnę, neznesvęcenę. tonsuru, ne-li nizší svęcení; byli oso- Proto rozhodnutí kloní se ve prospęch bami duchovními. A chlapcűm zpęvákúm jich, jako nejlepšímu (ne-li jedin.ę do- precasto, a to jiz dosti záhy', tonsura brému) materiálu krásného zpęvu sboro- i svęcení byla udílena; vęc ta známa vého.«) Církev je neprítelkyní sentimen- jest, a ostatnę vysvítá z citovaného po- tální hudby, v nęmz nyní všeobecnę se jednání Gersonova, kde praví: »Uhodil-li slova toho uzívá: premrštęnę citové; hoch klerika, budiz iluied k poenitentiá- k té zeny se kloní. Hlasy chlapecké rovi poslán.« (Uhodí-li kdo klerika, osobu mají nęco do sebe, co nám nebe spíše duchovní, stihá jej církevní trest, od nę- pripomíná, rekl bych nęco andęlského; hoz osvoboditi műze jen knęz zvláštní chrám pak je obraz nebe. — V Národ- pravomocí obdarený, tenkrát poeniten- ním divadle na pr. v jednom kuse, kde tiár.) Stojí-li zde slova: »uhodil-li hoch nebe se otevre, pouzili jako hlasű an- klerika«, zajisté nebyl ]clerik vękem da- dęlských hlasű chlapeckých, a úcinek byl leko od nęj. Vęk kanonický pro tonsuru velikolepý. a svęcení nizší není zádný ustanoven Dovolíme si ještę dva citáty. Amber- právem církevním; (lostací, aby svęceni ger (Pastoraltheologie, 1, 6o5.) uvádí ná- pí•ijati mající męl jiz uzívání rozumu, aby sledující: »Za starých dob býval pri bylo mu aspoá sedm let. (Sc. Alplionsus, nękterých kostelích také úrad z a 1 m i- Moral, kn. VI., 799; Exam. Ord. Nr. 43.) | ||||
|