|
| ||||
| ||||
|
-84
vęku 18. oznacoval, byly oporou vy- mezi hudebníky obycej uę bývá dle mno- datnou paedagogovi dűmyslnému. hokráte známého porekadla : »Sejdou-li Hudba aJ církevní a b)oratorní nebo se dva, mluví soucasnę tretí t. j, rev- jmény vyjádreno: r) Palestrina a b) Bach- nivost«, vyslovil Skuherský dobre mí- Há.ndl, která vrcholí v století i9. v jmé- nęnou avšak jinak pochopenou vętu : nech aJ Witt, b) Horák, podává talc jasný »ze hudba církevní t5, a t6. vęku jest obrázek svého vývoje, úpadku i opętného nehotovou atd.«, a c s á m v e 1 i k ý m obrodu, ze ani zvláštního dokladu netreba ctitelem i zákem tęclito mistrű prikládati. Ponęvadz ale my zijeme v dobę b y 1. Mezi tęmi druhými, lcter í prenésti obrodu, který i nejmenší vísce uzitek chtęli prísný smęr na pűdu moderní a mnohý prinesl, nesmíme nechati bez po- pouziti s prospęchem vymozeností mo- všimnutí smęr a), ani smęr b». Tak jako derních v hudbę církevní, nestojí ovšem smęr b) z církevního i svętského smęru Skuherský sám. V ideálním snazení svém soucasnę tęzil, zuzitkoval smęr rl n e j- vidęl, ze musíme dospęti v tato místa, prvé starý cantus planus. Je tomu my to také všicicni tušili jako on sám tak u Palestriny, u Witta a z našich v praksi dokazuje. Vizme prvé skladby ceských skladatelű mimo jiné, o nichz církevní v starocírkevních tóninách, dále bohdá snad ještę mluviti budeme, u Fr. jeho motetta a nejlepší, modernímu Skuherského atd. sloliu církevnímu nálezející, který mezi Chorál byl všude východiskem, on cliorálem a oratorním smęrem lezí, jako: byl obrazem církevní nálady a také mše »Stępánlza« d-tiioll (Fr. A. Urbánek), smęru toho základním leamenem zűstane. mše »in memoriam Ferdinandi Benigni« Nękteré instrumentální skladby smęru Gdur (Knapp v Karlinę), mše svato- oratorního b) prináší také ovšem ve Václavská (Fr. A. Urbánek) atd., k tomu volném, více ménę štastném spracování patrí téz ceská mše pro lid. chorální vęty. Našel jsem nękteré po- Také clr. \Vitt vykazuje cinnost stej- kusy u Roberta Fiihrera (t8o7-t86t), ného druhu. Snadno nás presvędcí, po- Ignatia Reimana, liorlivého stoupence stavíme-li vedle sebe skladby : Missa vázného smęru hudebního a ponękud »Ambrosii«, Missa »Septimi toni«, Missa také u Karla Kemptera a dra Monice »Exultet,<, Missa op. XIl., Missa » Jonici Brosiga, nástupce známého B. 1-Iahna, toni«, Missa »sc. Luciae« atd. kapelníka dómu Breclavského. V tęchto Rűznost slohu, který pojí ale vnitrní skladbách nalézá se sice harmonie a páska rűzová a tou jest chorál. modulace v piném rozkvętu, za to ale Proto naucení, ze neštastný clovęk, onen opravdový ráz církevní zrovna jako který toliko jedinou knihu cte, jest u Mozarta jenom teprve klící, dle dobre preneseno na kűr, který musí sice slov Skuherského o Palestrinovi : Ú to- míti presvędcení a vyznání jediné : •cho- hoto postrádá týz rozmanitosti modu- rál«, ale rűznę utvárené smęry z nęho lacní a harmonické, ale opravdové cír- plynoucí. kevnosti popríti neműze. 'L clánku tohoto vyplyne snad prece Opętuji tudíz, ze Skuherský smęru objasnęní onoho nedorozumęní, které církevního pravého uznával a jak známo, vzniklo z obou rűzných tta pohled stran. v skladbácli svých témuz také vęren Jedni vyslovili heslo : c h o r á 1 a s t a r o- zűstal. klasicismus, druzí: chromatilca a Prísný onen smęr, ]zu kterému v Nę- o r a t o r i u m. t) Obę strany jdou proti mecku dr. Witt sáhl, jalo sám ríká sobę temným tunelem a uprostred si po- (zuriickgreifen), a hned na pocátku dají ruce, ponęvadz obę strany mají na v modecli starocirkevních lehounké a mysli toliko dobrou vęc : ryzí li u d b u pękné mše psal, viz Missa »Ambro- církevní. Kéz nad nimi zárí stę- sii«, Missa »Secundi toni«, Missa »Octavi toni,~ a jiné, nalezl tedy následov- 1) Skuherský byl svérázným skladatelem níkű i podporovatelű téz u našich re- církevním, jako pűvodními byli skladatelé drama- formatorű. Jedni zreli upravenou cestu tictí Smetana a Fibich. Neprátelé reformac- ního snazení casto tvrdili, ze církevní skladatelé pouze k Palestrinovi, jiní, mezi nimi nové doby opírají tvorbu svou o vzory klasické hlavnę Skuherský, povazovali toto hor- doby Palestrinovy, ze ale vętšina ostatních svét- cicné semínko chorální jako základ ku ských a oratorních skladatelű nové doby pinou dalšímu vývinu prísného smęru, který męrou cerpá ze studnic tvorby Schumannovy, Schubertovy, Mendelssohnovy a Beethovenovy, prenésti mozno poznenáhlu téz s velazýrn prenešených na jiné protilehlé a cizí pole, to prospęclem na pudu moderní. Jak to pánűm ani dost málo nevadí. | ||||
|