|
| ||||
| ||||
|
— b6 —
nechtęl, vyhledal si ze školy schopné jsou zpęváci ! Tit jsou nęco jiného nez dęti a r, męsta nęco mládencű hudeb- moji vesnictí chudáckové, kterí dosud níkű. Otevrel lcu zkouškám a cvicením dovedou jen, jak se ríká, špackovati. svou kaplanku, vzal klíce od kűru a stal A ty sám, jen se zapocti také mezi ony se i reditelem i varhaníkem zatím sám. chudácky, toto jest jinší reditel ! CO2 Vplynul tak do svého zivlu. Vyrostla jsem mohl jiného, nez vzdáti zpęvákűm tu nová spolecnost, ukázaly se mladé a rediteli príslušnou chválu a se porou- svęzí hlasy, opatreny noty, nastala hou- ceti? Poroucel jsem se však s tajným zevnatá pravidelná cvicení, zaclo sol- úmyslem, ze pozenu na nę ted útokem. misování, skandování a recitování — Tento sbor műze dęlat více, műze casem všecko šlo postupem ku podivu rychlým, uvésti v skutek idealy, které jsem nosil nebo cilost reditelova rostla jako príval jen v hlavę a jichz jsem se ua venku — vzplanul zivot a ducli, jenz se obrazil nikde nemohl dopátrati, tím ménę do- ve všech ocích, mluvil a ozýval se ze dęlati. Pan reditel kűru nine obycejnę všech hrdel. Brzycko octnul se sbor z Porící vyprovázel k Mešnu pres po- nový na kűru, zpíval písnę obecné, od- lovic cesty. Býval podvecer, zapadalo povídky a menší chorály, doprovázel slunícko, za zimy šli jsme také mnohdy zpęvem zemrelé ria lirbitov, zachvacoval jiz v mlhavém prítmí. Tak i tenkrát. Co srdce osadníkű. Nelekal se jiz nicelio, byla naše rec? Nic nez o zpęvu. Kráceli rostl a kvetl jak pole obilní. Neuvęritelné jsme pini nadšených plánű. Co se okolo zprávy pricházely do Mešna k sluchu dálo, nevędęli jsme. Vylozil jsem, jak mému. Já tenkrát asi v stejný cas zacal bych si predstavoval jisté zvláštní slav- s dętským podrostem. Ale jaké porov- nosti, jak by se męl oslavovati sv. Týden, nání!? Nez jsem s ním v cvicebnici pro- jak by se męly pęstovati nešpory, jak dęlal tercie a s bídou nęjaký ten kánon, porádati duchovní koncerty a i výlety. męli oni jiz prozkoušené všecky inter- Nabízel jsem, ze pűjcím vše, co mám a vally, cvicili chromatické škály; nez ze ještę opatrím. Lec nebylo valnę treba. jsme se my dostali k první chorální mši Velebný pán jiz zatím sám si otevi-eI a k rorátűm, męli oni jiz nacviceno nę- prameny. Pustet i Coppenrath zaslali kolik jedno-, dvou- a tríhlasých Halle- vęci na vybranou a mimo to byl on jiz rovek a Mittererovek, celou radu cho- ve spojení s nejvýtecnęjším u nás znal- rálű a písní. O velikonocích zpívali jiz cem církevní hudby, s monsignorem dnem skoro všecky predepsané vęci, 41'lasou Yachtou, univ. professorem, jehoz vše- mši s varhanami a Nešverovy pašije. strannou ucenost a nejvýš idealní snahu Úzasná rychlost a plodnost! Neodolal zajisté všickni Cyrillisté znají. Odtud mu jsem, musil jsem se jít podívati na tento jiz pricházela castęjší povzbuzení a po- sbor. Vejdu do kaplanky, ta je pina od- ucení a docházely i mnohé vzácné rostlejších dętí, chlapcű i dęvcat — vedle skladby. Nęco príjemnęjšího nemohlo nękolík mládencű a velebný pán u piana. se dotknouti mého sluchu. Dohodli jsme Pestrá spolecnűstka a je tu jalo nálezí se a podali si ruce. S idealy v hlavę veselo. Nez kdyz zacal zpęv, nastalo lehce se chodí a tak i rny se štastuę také neúprosné ticho; všichni upjatę se octli doma a pozdę do noci jsme o nich dívali na reditele, do not takrka jen snili. Krátký obsali jich by se vyslovil pošilhávali. Kdo se prohrešil proti kázni, takto: máme sbor, budeme pęstovati jen dostal hned svűj díl, treba i rukou neb to nejlepší a to clle ducha církve. taktovkou. Zpęv šel lehce, lahodnę, in- V Yoricí bývá velká mše sv, kazdou tonace jistá a cistá, jeden lilas zpíval nedęli. Vel, pán, dokud byl reditelem za druhým a naposled všecky najednou. kűru, míval ranní sluzby Bozí, ale kázání Právę cvicili nęjakou Hallerovu mši. míval také castęji az pred velkou. Casto Kdyz dozpívali cástku, ptám se, jak se stávalo, ze musil s kazatelny rovnou dlouho jste to cvicili? A oni s úsmęvem: pospíchati na kűr. To inu však nebylo ted to zpíváme prvnę ! Zűstal jsem jako tak tęzlcou vęcí. "Tęzší bylo, ze, chtęl-li ohromený. Kde vzaly dęti tu jistotu vše na kűru konati presnę dle církevních v iutouováuí, ze zpívali a vista, ze tak zákonű a dbáti rozmanitosti, musil zpę- sedęly v taktu, deklamovaly a znamínek váky a síly své co nejvíce napnouti a šetrily? Bylo mi to skoro nepochopitelné. repertoir náramnę rozšíriti. Ke všemu Nedűvęruje, dal jsem rozdati skladbu se odliodlal, báznę neznal. Pribírány nyní jinou, které také dosud neznaly. A hle, i mše velkého stylu. "Zpęváci stálým cvi- táz dovednost! No toto je sbor, toto cením nabývali neobycejné routiny. Jiz | ||||
|