|
| ||||
| ||||
|
— 88
Nejlepší ze všeho jest, ze símę za- místy. Má jiz doma úhledný sberecek puštęné nezetlelo a ze se rozvíjí dál. a svému bývalému v Porící také nedává Nový farár Mešenský, ac z Poríce ustou- usnouti. Budiz mu zde vysloveno uznání pil, drzí otęze a dohled nad obęma a vdęcnost. O zpęvu poutnickém. Píše Bohumil Kašpar. Do pojmu tolioto zalirnuji nejen li- »homo literatur« (t. j. muz v umęni liter- dový zpęv o poutích, ale i sourodý s ním ním zbęhlý) svędcí. o processích a pred sluzbami Bozími i po A dnes? Moderní doba nemá iutelli- nich, vűbec zpęv bez prűvodu varlian, gence nábozensky smýšlející, ta straní talc jak dnes u nás vętšinou zaveden. se lidu, lzterému az posud útęcha nábo- Nesporno jest, ze spolecný zpęv lidu zenská jest statkem nejdrazším. Dnes velmi prispívá k roznícení zboznosti a bohuzel jsou tito tak zv. literáci lidé na jest tedy významu a dűlezitosti nepo- velmi nízkém stupni iutelligeuce stojící. slední. Jest ale také jisto, ze od povo- Takový literák za nękolik krejcarű, které laných cinitelű, duchovních správciI a bud hotovę, bud jako deputát obctrzi reditelű ]zűru pramalá, ba skoro zádná aneb o poutích od poutníkű vybírá, pozornost jemu se nevęnuje. Na poli »vede« zpęv lidu jak műze a dovede. zpęvu umęlého, i lidového zpęvu pri A bohuzel jsou to skoro pravidelnę lidé mších sv. s prűvodem varhan utęšenę jiz i beze všeho pouliopouhého nadání liu- se pracuje. Ale bohuzel právę tu, kde debního, s nejliroznęjšími, srdce i uši lid sám sobę zűstaven, nemaje vűdce rozdírajícími hlasy, t e n o r e b e s t i a l e spolehlivého v prűvodu varhanním a po- rekl bych, kterí pravidelnę svým revem strádaje i prítomnosti odborného znalce, a vykrikováním stávají se postrachem právę tu úpinę jest sám sobę zűstaven. všech dobrycli lídí jemnęjšícli nervű. Ze zpęv lidový bez prűvodu za okol- Nepreháním nikterak, mluvím ze zku- ností tęchto z dosavadního úpadku nejen šenosti. Slcoro kazdý lzostel má talcovouta neműze se povznésti, ale i více a více specialitu, která v domnęní, ze prispívá upadá, pokusím se dokázati. Zpęv teu, k oslavení Bozímu, v chrámę spíše po- az na skrovné výjimky, stává se pred- horšení pitsobf. Jest ovšem pravda, ze mętem úšklebkű, ac mohl by dobre jsa dęje se to v úmyslu nejlepším a ze stá- zrízen býti cliloubou naší a pi cdmętem lým nasloucháním nervy naše otupí a závisti u jinovęrcű. Vzdyt tolik a tak tomu zvyknou. V tném pűsobišti i v sou- krásných i cenných duchovních písní sedních ctyrech męstech nacházejí se nemá snad zádný jiný národ, jako zpęvu- podobní literáci, a lzu podivu i v západ- milovný národ ceský. A z nich zase ce- nícli Cechách, severní i východní Mo- nou i mnozstvím vynikají písnę naše ravę shledal jsem na vlas podobné lilasy. katolické. Vzdyt kult marianslzý a úcta Za hlas lcouecnę nikdo neműze a tęzko svatých jsou výhradnę katolické, a co lze v kostele nękomu zbrańovati od skvostű písńových má v tomto oboru zpęvu. Ale tito liclé majíce sebe za vy- národ náš od starobylé a velebné »Svatý volené a chtęjíce clobrým príkladem Václave« az po dobu nejnovęjší, uznáno predcházeti, prekrikují celou zpívající i cizinou. osadu. Nejvętšímu rozkvętu tęšila se lidová Jedním ze zlozvykű jejicli jest pred- píseń ceská v dobę bratrstev literátských, povídání nejen venku pri prűvodech, kde které pseudoosvícenslzý Josefinismus lz ne- jest lzonecnę i úcelným, ale i v kostele. nahraditelné ztrátę nám znicil. Dnes Dnes kazdý jiz dovede císti a zpęvníky velký díl úlconű tęchto literátű slavné jsou velmi levny, a proto nemęlo by pamęti pripadl talz zv. » literálzűm« a býti toto vyvolávání v kostele trpęno, »vűdcűm«. zvláštę kdyz dęje se tak dryácnicky, Kcio byli oni, a kdo jsou tito? jakou vętšiny prípadű. Starí literáti byli výkvęt męštanstva, 'ralzé repertoir tęchto literákű jest lidé v obci nejvázenęjší, nejprednęjší a obycejnę výstraznou ulzázkou písní tex- také nejvzdęlanęjší, jali jiz samo jméno tem i nápęvem bezcenných i sprostých_ | ||||
|