|
| ||||
| ||||
|
-8g
Velikou cliybou jest, ze výbęr písní úpinę ponechán jest na vűli takovélio literáka. O textech męl by vzdy rozhodovati du- chovní správce, vyzádav si v ohledu hudebním dobrozdání reditele kűru, a tomuto męl by také literák býti podrízen. Literáci štítí se zrovna rádných zpęv- níkű, majíce »špalíky« starýcli jarmarec- ních písnicek, a ty pak téz dle toho vypadají. Po stránce jazykové i básnické nej- výš poti•ebí jest vycistiti jiz tento sku- tecný Augiášűv chlév. Uvedu jen manę nękolik dokladű z neprehledné rady. Rceními jako: »Herodes clitcl za- mordovati, — v Moldavę potopen, — mezi dcery Sionskými — spoután retę- zami« a pod. jen se to liemzí v písních tęch. Také casty jsou verše jako: Do brány vejdouce upadl podruhy a pod tíze kríze lezel celý tuhý. anebo: Amen uz zavírám a všecky vás zádám, jenzto jsem tu píseń skládal dne pátého máje modlete se za mne. (ro je prec dűlzladnost a vzlet! Skoda, ze by1 autor talc skromným, nepripojiv jména a povolání !) Nepatrná ukázka tato stací ku po- znání, v jakých písních lidé podobní si libuji. A není to suad opsáno z nęjakého starého zpęvnícku, to je odposloucháno a na místę zapsáno ! Všimneme-li si zpęvű podobných po stránce hudební, nedopadne pozorování naše o nic lépe. Pred nękolika roky prišel ke mnę vűdce poutníkű s prosbou, abych napsal mu prűvod pro hudebníky (které processí casto s sebou brávají) k nękterým pí- sním. Ponęvadz ale v knízce všady udáno męl jeu »Zpívá se známou notou« ac pravda predpisu tolio u mne právę se neosvędcila, mnę nota nebyla známou, pozádal jsem jej, aby mi predzpęvoval, ze to napíši. Sotva zazpíval první veršík, vpadl jsem prűvodem liarmonia a hrál dále. »A tale vidcj', ze ji znaj'«, povídá strýcek vesele. »jak bych neznal, vzdyt je to »Zaliucaly liory !« odvętil jsem. Tomu ale nechtęl vęrit, ac hroznę vyjímala se i v jeho volnęjším prednesu zoufale-ener- gická melodie: »Kam jste se podęly !« Jindy zase potkal jsem processí zpíva- jící zboznou píseű na melodii: »Kde do- mov műj ?« coz ani tak neurázelo jako tyto melodie zbozných písní: atd. anebo: -- Jsou to melodie svętských písní, a druhdy ovšem pouzíváno melodií svęt- ských, a 1 e v á z n ý c h, k písním duchov- ním i naopak; ale doby ty dávno mi- nuly. Dnes jest podobná vęc profanací zbozného textu. Casto slýcliám také a to v tempu velmi ryclil.m zpívati píseń »Zdrávas bud sv. hostie« takto: -r- - •-/~- •- -•--w-J—r-R--r—1 -P-r_—~- -- -- •-+ •----~- --' - 1—V~—~ FI— R I fi • r -r r — —~ ~ _ ~- -R~RR Poslední ctyry takty jsou refrén : »j ó, műj sladký Jezíši, Jezíši műj !« Skutecná ale ohavnost spuštęní na místę posvátném jest píseń, kterou slyšel jsem pred rűzencem zpívat, ale hned zákaz její vymohl (t. melodie): µTempo valcíku. Melodie oplzlé písnę, zdomácnęlé v krcmách nejhoršího rádu, u písnę zbozné pűsobí hroznę. Sprostota její vy- nikla ještę více rychlým, aspirovaným prednesem: »Rahadostny ruliuzenec«, s nekonecným c! U podobném výkvętu »vkusu« lido- vého linusí se psáti dále, a myslím, ze | ||||
|