|
| ||||
| ||||
|
— 5 —
Obrana reformy církevní hudby. Napsal František Jirásek. (Pokracování. Josef Foerster, kapelník pri dómu sv. V prícinę té zmínęt. jiz Karlínský kűr Vita, professor hudební konservatore a po nęm kűry u Nejsv. Trojice a u sv. v Praze, církevní skladatel, virtuos na Vojtęcha prospęly reformę nepomęrnę varhany, hudební spisovatel, dlouholetý více, nez celé treba folianty o historii, clen c, k. zlzušebné komise pro ucitele theorii a aesthetice církevní hudby. Spe- hudby atd., narodil se r. 1833 v Oseni- cielnę v chrámu Pánę u sv. Vojtęcha cích u Kopidltia. O Foerstrovi lze bez mohl se kazdý jemnocitný hudebník, po odporu ríci, ze jest »Nestorem« cyrillistű- prípadę i vzdęlaný laik presvędciti, ze dirigentű, jakoz i reformních skladatelű není treba rozsáhlého vokálního, po našich. výtce i instrumentálního sboru k velko- Byv reditelem lzűru u sv. Vojtęcha lepým úspęchűm; dále, ze chorál a klas- v Praze, zahájil reformu círltevní hudby sická polyfonie, jakoz í moderní ryze chorálem a hlassickou polyfonií zacátkem církevní hudba pűsobí touze lahodou církevního roku 1873-74. Repertoire a vrelostí jako kazdá jiného rázu hudba záhy pak rozmnozoval i skladbami mo- umęlecké hodnoty, ba ze dolconce ryze derními, jmenovitę vlastními i skladbami círltevní hudba pri dokonalém v kazdém Skuherského, Wittovými, Piela, Stehlea, ohledu prednesu samojedinę svými veleb- Koenena a j. autorű. Ne právę cetný, nými tóny vystihuje posvátnost liturgi- ale po stránce umęlecké zdatný sbor ckého textu tak pravdivę a presvędcivę, svato-Vojtęšský nabyl za svędomitého ze i ta nejslušnęjšfm tónem nesouc{ se vedení výtecného dirigenta svého v po- hudba pseudocírkevní jest a zűstane męrnę ]trátlté jen dobę nękolika rokű pouhou hríckou, »kaleidoskopem« pro prevahy nad jiné, ménę disciplinované velké dęti. sbory. Svým vęhlasem vítęzil a vedl Foersterovy snahy o reformu neotá- i zapocatou reformu k dosti brzkému cely se výhradnę jen ]volem vokální vítęzství, k vítęzství ve znamení pouhé hudby. Nebyltę F. exklusivním, puritán- praxe. Gdarilá reprodultee vysoce cen- ským reformatorem, nýbrz pęstoval stej- ných skladeb v ryze círlcevním duchu nou męrou i hudbu instrumentální; ovšem klestila zde reformę skorem rázem vy- dle svého zpűsobu, t. j. dle duchu caso- tknutou svou dráhu, zcela obdobnę, jalto vého, recte dle výslovného prání církevní všudy jinde mimo naši vlast. Vzdyt autority, címz míníme dűstojnou hru na vzorná reprodukce vzorných cíęl byla a varliauy. Pricinęním Foersterovým byly jest nejvýmluvnęjším interpretem nových u sv. Vojtęcha r. 1877 zrfzeny nové smęrű v umęní, za jaké dluzno i reformu varhany moderní soustavy, umęlecké církevní hudby pokládati. Yripotneiimez disposice a intonace hlasű, jez dodala si jen príkladu R. Wagnerova divadla chvalnę známá firma Steinrneyerova v Bayreuthę. Zcela obdobnę má se vęc v l:ttinkácll v Bavorsku.*) Hudebnę vše- i s reformou církevní hudby, jiz ovšem *) Domácí varhanári, touto událostí z lethar- treba mnoho takových stanic missionár- gie svých remeslných zvyklostí a ze svých silnę sltých, aby mohlo se takto pűsobiti na jU prezilých názorű na disposici, intonaci a me- kruhy hudebníkű i nevędomých mass, chanické zarízení varhan byvše vyburcováni, zprvu sice reptali proti cizozemské konkurenci, avšak prímo in medias res, zivým tónem, ná- záhy jiz hledęli této celiti prizpűsobováním se zorným to vyucováním. Chorál a klassická pokroku, pokud toho jejich odborné vędomosti polyfonie byly pred dobou reformacní pripouštęly. Úspęchy v pocátcích tohoto obratu skorem úpinę neznámým územím; nad- nebyly ovšem valné. Dnes všalz dluzno znamenati obrovský jiz prevrat a pokrok v oboru tom, takze šená slova a veškeré theoretisování a nejcelnęjší domácí firmy smęle konkurovati mohou aesthétisování podobalo by se zde hlasu s proslulými firmami cizozemskými. Obratu tomu volajícího na poušti. Jediná praxe mohla jest co dękovati, ze rok co rok jisté. procento primitivních a vrískavých varhan ustupuje strojűm tu tnouti do zivého a pűsobiti k vyjas- dűmyslnę zarízeným a ušlechtile intonovaným, nęní mlhovitého obzoru u vęcech cír- jez, jsouce skvęlou náhradou oblíbeného na mnoha kevní hu(lby. Reforma byla nám všem místech orchestru, pűsobí k vytríbení hudebního nęcím prekvapujícím, neobvyklým, v pra- vkusu a co ipso i k postupnému výhostu orchestru z chrámu Pánę všude tam, kde jedná se o dűstojný vém slova smyslu novým smęrem, jíz a charakteristiclzý prűvod ryze církevního zpęvu, bylo nutno získati prívrzencű a prátel, jemuz dríve aneb pozdęji ustupovati bude kazdé pi•edevším demonstrativním vyucováním. jalové musicírování neblahé pamęti. | ||||
|