|
| ||||
| ||||
|
— 6 —
stranný Foerster ukázal se tu jako var- F. musy. Jest to prostinká, bez veškeré haník vzácného nadání. Slyšeti jej na praetense nesoucí se slzladba, vítaná to tęchto varhanách improvisovati a jme- repertoirní tuše pro menší slavnosti, novitę chorál doprovázeti (F. geuius jakýchzto skladeb není ani v cizí litera- dovoloval mu chorál velmi hladce a ture prespríliš. Klademe ji s našeho sta- úcinnę provázeti á mente, pHmo z Gra- noviska, i prese veškerou prostotu její duale Romanum, bez vcškerýcli vypra- a prese veškerou autorovou zdrzelivost covaných pre(-lloh), bylo nejen vzácnou u volbę umęleckých prostredkű výše, pochoutkou pro posluchace, nýbrz i prí- nezli krátce pred ní F. vydanou Missa tomným zde mnohdy varhaníkűm vydat- »Jubilaei soletnnis«, byt by i tato vzná- ným poucením, jaksi praktickým návodem šela se na vysokém kothurnu novodo- k aestlietice hry na varliany. Vzdyt bého ruchu harmonického, jmenovitę právę F. jím byl, kdo- snazivou mladší pak modulatorního. Zdá se nám, ze F. generaci varhaníkű neprímým zpűsobem touto slavnostní mší nechtęl zűstati za mistrné své hry odcliovával, jich vkus modernisujicími snahami jistých domá- tríbil, odvracovav je v první radę od cích i cizých autorű. zastaralého abusu neustálého témęr okta- Nemíníme se lzlamati, vradíme-li tuto vování a mixturování. Kterak charakte- mši k polcusűm tohoto smęru, o nez risticky co do síly a barvitosti hlasy usilovali v posledním as desítiletí: Stehle, varhanními iustrumentovati (ovšem hlasy Mitterer a Renner jun. — a specielnę moderních varhan, jezto hlasy staré u nás Karel Stecker (o jeho epigonech soustavy varhan pozadavku tomu v ríd- ani nemluvę, nebot tito zašli príliš kých jen prípadech vyhovovaly) máme, daleko za hranice ryze církevního vý- pokud jde o vzor v naší vlasti, jediné razu). ',c tito nęmectí, jinak chvalnę jen Foersterovi co dękovati, jelikoz on známí komponisté, svými pomposními a byl prvním clánkem retęzu nov,' éry modernisující snahy prozrazujícími sklad- varhanického umęní. Foersterovi, jako bami nikteralcz neprispęli ke kýzenému varhaníku-improvisateuru, prísluší se sta- jimi rozvoji jakéhosi snad nového, noviska hry v ryze církevním ducliu v pravdę moderního slohu církevní primát mezi proslulými ceskými varha- liudby, nýbrz naopak zűstaly daleko za níky, jezto Foersterova improvisace jest umęleckou hodnotou svých vynikajících prosta veškerých svętáckých prímęskű, skladeb, v nichz tendence modernismu coz o jiných varhanících doby Foerste- ještę nepropukává, jest na jevę. Tot rovy nelze apodikticky tvrditi. Inklino- patrný dűkaz toho, ze kryjící se s obsa- val-li proslulý kdysi improvisátor Ot. liem slovním forma a reflektorická ku- Smolík k improvisaci v duchu sonátovém, mulace novodobého materialu komposic- toz nękterí celnęjší varhaníci s obzvláštní nílio nejsou jedno a totéz, nýbrz ze zálibou kultivovali a i dnes ještę kulti- »Homer műze spáti« i za nejpríznivęjších vují ducha operního ariosa, po prípadę podmínek Izrajního nękdy az mo(-lernismu. i »nekonecnou melodii« se všemi jejími Nejsme zádnými zarytými rigoristy slohy konsekvencemi Wagnerovv chromatiky, aniz puristy, jenz by pro jistý pevnę coz vše Foester z hloubí duše nenávi- utkvęlý výraz skladby neuznávali jiných dęl, zvláštę pak poslednę zde uvedený ]zomposicuích prosticeikű, coz znamenalo nezpűsob. by stagnaci a priori; soudíme však, ze Jako skladatel církevní hudby zaujímá výraz dotcených autorű skladeb dotýká Foerster jedno z nejprednęjších míst se jiz jiz liranic (v jistých ovšem jen mezi ceskými komponisty ryze církev- statích) mezi hudbou círizevni a seriosnf ního smęru. Slozil cellzem sedm mešních hudbou svętskou.",) skladeb, dále »Te Deum laudamus« na jsouce pamętlivi staré zásady: »in text latinslzý i ceský a celou radu rűz- dubiis libertas« etc., jest nám s podive- ných motett. I tęchto hlavnę vytknouti ním, proc medle Foersterova »Solemnis« sluší jeho »'1'e Deum«, Missa »in hon: do katalogu Cecilské jednoty prijata sancti Adalberti«, »Regina coeli«, » Yange nebyla, kdezto zmínęným zde slzladbám lingua« z L dur a dvé »Adoramus«, vykázáno tamtéz místo, byt by s nále- jichz umęlecká hodnota s ryze církevním zitou reservou. Oc jest F. »Solemnis« výrazem vzajemnę se kryjí. Nejnovęjší chromatictęjší a v modulaci pestrejší i\1it- Foersterovo opus, »Missa bohemica«, zpracovaná na motivech staroceských *) Jsoue to skladby,-jez prijaty byly do Cecil- Rorate, patrí taktéz k nejlepším plodűm ského katalogu pod cís. 1774, 2468, 2800 a 2802. | ||||
|