|
| ||||
| ||||
|
20
Biskup Rehor, zásluhami i jménem (recké Gregorios —= bdę 1 ý) hodný, kdez rod jeho zastoupen,`) na nejvyšší povýšen dűstojensiví. Toto ozdobil spíše slavným zivotem a mysli své dűvtipným duchem, nez aby jí-n byl zdoben. On pátraje po otcű památkách, obnovil i rozmnozil písnę, jez v officiícli obsahují okruh roku, aby je klérus sladkým pęním Pánu prednášel, kdyz prosebnę prináší nrystické zivota obęti. Príjemnę zachová tato sladkost svűj lesk, jestlize, co hlasem zní, vęrnou mysl hrudí, a ne pouze krik k uším vznešeného Pána donáší, a jestlize pokorný lilas z tichého (cerpaje) srdce, cíši podává. Tomu, mladíku, vęnuj se láska, a stárí na tęchto trvajíc chválách k vęcným spęchejz hodinkám. Volnę prelozeno; narází tu na príbuzenství Rehore Velikého s papezem Felixem lll. (526 - 530), kterýz byl také z rodu Aniciű. Pastýrský list kardinála josefa Sarto, patriarchy benátského, kléru svého patriarchátu. Sdęluje Dr. Josef Mrštík. ~~JJ 0smistoletá jubilejní slavnost, kterouz jsme pred krátkou dobou v basilice sv. Marka konali y) a kteráz v kazdém srnęru od Boha byla pozehnána, poskytuje mi vhodnou prílezitost, pozornost Vaši na predmęt nejvętší dűlezitosti obrátiti, o nęjz pecovati není pouze vęcí patriarchy, ale i všech, jimz na cti nábozenství a posvęcení duší zálezeti musí, totiz na c í r k e v n í z p ę v. Dle ucení svatých Otcű, dle snesení snęmű církevních, dle bull papezű, dle kázeńských narízení posvátné kongregace ritű, dle prirozenosti vęci samé pripouští církev svatá ve své liturgii jen takový zpęv a takovou hudbu, kteréz dokonale vyho- vují jak všeobecnému úcelu liturgie, kterýz jest sláva Bozí a vzdęlání vęrících, tak i zvláštnímu úcelu zpęvu a posvátné hudby, jenz jest: pomocí melodie vęrících povzbuditi k poboznosti a je pripraviti, aby zvláštní ovoce milosti, jez se svatými, slavnę konanými tajemstvími spojeny jsou, s vętší radostí v sebe prijímali. Procez jest úkolem posvátné hudby pro úzkou spojitost její s liturgií a liturgi- ckým textem, aby męla v nejvyšší míre podíl na vlastnostech, které tęmto vlastní jsou; vlastnosti tyto dají se vytknouti ve trech hlavních bodech, jsou to: svatost, umęlecká hodnota a obecnost. Církev dűslednę vše to zavrhovala, co v posvátné hudbę jest lehkovázného, nízkého, sprostého, smęšného; vše to, co svętské a theatrální jest, af v útvaru skladby, af ve zpűsobu provedení: »Sancta sancte« (svaté svatę !). Církev v kazdé dobę ve svých formách hudebních uplatńovala zásady pravého umęní a proto získala sobę o civilisaci nejvętší zásluhy; blahodęjnému vlivu církve jest tedy dękovati, ze umęní hudební bęhem století víc a více se vyvinovalo a ve svých rozlicných útva- rech se zdokonalovalo. Posléze církev stálé zrení męla na obecné pęstování od ní predepsané hudby dle zásady, ze forma modlitby a pokud mozno i norma zpęvu stejnę jednotná býti má, jako zákon víry. Církev vypęstovala a predkládá dvojí d r u li hudby, kterýz vyhovuje uvede- ným vlastnostem posvátné hudby dokonale. Na prvém místę jest to v I a s t n ę 1 i t u r- g i c k ý neb r e h o r s k ý zpęv, jejz církev rímská dle tradice pred více jak 12 sty ') R. 1094 byl chrám sv. Marka po úpiném prestavęní a znacném zvętšení a rozšírení novę posvęcen. Kardinál Sarto oslavil památku tuto r. 1894 velice slavným zpűsobem. | ||||
|