|
| ||||
| ||||
|
-26
a leskupiné, jez mozno rűznými spojkami ještę stupńovati. Avšak mozné zde con tutta la forza.: vyznívá stále ještę ušlechtile a velebnę. O nęjakém kriku hlasű smí- šených anebo nervy týrajícím dunęní hlasu pedálových, jak tu a tam se pri varha- nách nejnovęjšílio data vyskytuje, není zde ani potuchy. Veškeré cástky mechaniky jsou solidnę, cistę a úcelnę vypracovány a pűsobí proto k presné a fysicky snadno ovládatelné hre. Kabinetním kouskem lze nazvati (vkusnę jinak upravený) hrací stul se svým rídícím strojem pneumatickým. Tu hemzí se na sta olovęných rourky, semo tamo vedených a pod pedálovou klávesnicí ke vzduchovnám spęjících. V rourkách tęch proudí vítr az po dobu hry aneb rízení stroje, aby pak ventilem na konci rourky, jez ústí v hracím stolku, unikal a pűsobil na slozité relais pneumatického stroje pod samými vzduchovnami a konecnę v tęchto k pohybu ventilű hracích aneb rejstríko- vých. Rourková pneumatika slaví dnes jiz triumfy! Jest to obdivu hodný vynález lidského ducha — ale na samé hudbę príliš velkého podílu nemá. Proto, ukoncuje s touto úvahou spojenou zprávu o našich varhanách, opakuji: D l e i n t o n a c e poznáváme kvalitu stroje! A pozadavku umęlecké intonace pan Petr vyhovęl męrou az prekvapující. Gratulujeme tudíz k tomuto úspęchu! ® zpęvu chlapeckém. Podává P. Bohumil MatęJű, knęz kongregace Nejsv. Vykupitele. (r'ohracováníJ Znamením, symbolem roztrzitého a nepozorného záka býval vlk. Na kláštere sv. Urbana v Luzernu, rádu Cisterciákű, vyobrazen je vlk ve škole, - - výstraha pro záky. Ve mnohých klášterích býval predstavený kláštera castęji vyucování zpęvu prítomen, zvláštę byl-li kantor neb jeho pomocník povahy prudké. -- Záhy ucil se zák nękterému nástroji, který znal, nez vstoupil do quadrivia a nez pocalo theoretické vzdęlání hudební. Hrác na nástroj zván byl jménem nástroje, tak na pr. fléta znamenala flétistu, organum znamenalo organistu, harfa znamenala harfeníka, pak teprve pocalo studium musiky. Knihami ucebnými by( ponejvíce Beda a Boethius. O prednesu chorálu zpráv dosti zachováno, ale tak neurcitých, ze tęzko jest pravý prednes uhodnouti; kéz bychom męli alespoń jednu produkci, jediný zpęv fonografem zachycený. Jako je tęrko uciti se reci z knih, na pr. výslovnosti polského tvrdého 1, tak je tęzko uciti se prednesu z knih, z návodu. Kniha nestací, slyšíme-li však predzpęv, hned víme jak. --- Slyšme naucení a pravidla, která zpęvákűm byla dána ve škole St. Gallenské. Co nejprísnęji zapovęzeno je vše, co by byt i v nej- menším zpęv rušilo. Hlasy neušlechtilé, jako mají obyvatelé hor (Alp), ti, kterí jodlují, hlasy napodobící zvuky zvírecí, jsou Boha a jelio svatých nehodny. Dále pravidla nelibę se vyjadrují o tęch, kterí pri zpęvu pospíchají a kvapí s nepatricnou rychlostí; jakoz i o tęch, kterí s nesnesitelnou tęzkostí slabiky vyslovují, jakoby kameny mlýnské do vrchu váleli. Tato pravidla jsou prý ze spisű Otcű vybrána, jich se drzme, dí, jich následujme, pak zpívati budeme chválu Bohu v duchu po- boznosti, a z hloubi srdce jej velebiti budeme v zalmech, hymnech i duchovních zpęvech. To byl duch vyucování tehdejšího. Exaktnost zevnęjší, porozumęní vnitrní, poboznost úst i srdce. Proto ucilo se latinę, aby záci rozumęli zpęvu; a prísný byl dohled, dokud církev kvetla, i na mravy a chování jejich. Ac zpęvu taková péce vęnována, nebyl zanedbáván, byl vzdęláván charakter; a zpęv nebyl sobę sám úcelem, byl prostredkem ku chvále Bozí, vzdęlání srdce i citu ; slova pak zpívaná | ||||
|