|
| ||||
| ||||
|
-27
a porozumęná vzdęl, vata i rozum. Záci casto byli naporrrínáni, ahv zili dle toho, co zpívali. Mnozí hoši nosili, jsouce kleriky a prijavše tonsuru neb i nizší svęceni, šat duchovní; v mnnhé klášterní a kapitulní škole byl porádek klášternímu podobný. Zpívalo se bud' ve spojení s muzským sborem, nebo zpívali chlapci sami aneb strídavę s muzi. Zpívali na pr. chlapci t. zv. tropy o svátcích, muzský sbor pak partie vlastní liturgie; ovše .r urcoval ucitel, kantor mnohdy libovolnę, co chlapci mají zpívati, nękdy mu to i bylo predepsáno. Téz zpívail chlapci sekvence. V sel.- vencích z casu Notkera nalezáme stopy, ze chlapci s muzi se strídali ; tak stojí v sekvenci v sobotu pred Septuagesimou: »Zpívejte tedy, druhové, radostnę: Alleluja! A vy, chlapeckové, odpovídejte dále: Alleluja! A nyní pęjte spolecnę: Alleluja!, (Caec. kalend. 1879, 61). Graduale, jez pokládáno za zpęv zástupú ne- beských od nękterých, zejména versus Alleluja., jako odpovęd' jejich, také nękdy zpívávali chlapci. V praxi zpívalo se velmi casto. Pri mši svaté, hodinkách, nešporách, pri slavných prílezitostech, pri litaniích, processích a pri pohrbech. Kdyz král Guntram r. 540 svúj vjezd do Orleanu slavil, uvítali jej chovanci biskupské školy zpęvy latinskými, reckými, hebrejskými a syrskými. (Thomassin c. 93.) Záci chodívali zpívat i pred príbytky pravidelnę obcas, nękde za męsíc, za týden. Nękterých produkcí súcastńovala se celá škola, jiných jen nękterí. Dlouho zpívalo se jen jednohlasnę ; teprve kdyz vyvinul se zpęv vícehlasý, uceno i tomu, ale pocet vybraných pro nęj víc a více rídne. - Palestrina i Orlando Lasso męli svoje hochy. A skladby jejich psány pro hochy. Zkuste skladby starých mistrú a dejte je zpívati zenským hlasúm a poznáte, jaký je rozdíl. Slyšel jsem Palestrinovo :>Stabat se zenskými hlasy, a reknu skoro, Palestrinu jsem nepoznal, zvyklý jsa vzdy jen chlapeckými hlasy jej dáti zpívati. Za práci svou (Schonnefeld) odmęńováni byli zpęváci mimo jiných odmęn a mimo to, ze mnohým placeno, kterýzto plat odvádęli rodicúm, jiní ze byli vy- drzováni, dávána jim suknice, strava zvláštní slavností velmi dojemnou, která v mnohých klášterních a kapitolních školách byla konána kazdorocnę v den mlád'átek (innocentes, nevinné dítky). Byl to den radosti a cti, pripomínající dętem budoucnost a v budoucnosti mající jim pripomenouti minulost. Schubiger ve své --Sángerschule St. Gallens:; nám slavnost tu popisuje: Nejhodnęjší a nejpilnęjší hoch byl ten den urcen za predstaveného kúru chlapeckého a obdrzel jako znamení své Bodnosti húl, která byla podobna holi opatovę. Tu ten den smęl nositi. Męl pak právo si vyvoliti pro ten den dva assistenty (zvané kaplany) ze svých druhá. Veškerý zpęv bohosluzebný ten den męli a rídili chlapci; všecl míti smí) pri hodinkách i pri jiných obradech byly v rukou chlapcú. Odpoledne byl slavný prúvod a pozehnání (asi nešpory, protoze pozehnání je púvodu pozdęj- šího); a pri druhých nešporách pri slovech magnificat , jez jsou: deposuit potentes de sede , (sesadil mocné se stolice, s trúnu) byla hul opatská, znak hod- nosti, zase chlapci vzata; tím jejich panství i hodnost prestala. V den tento všichni se vynasnazili, aby radost chlapcú byla pokud mozná nejvętší. Schonnefeld praví, ze vęc tato ukazuje, v jaké váznosti zpęv chlapecký tehdáz stál, jak byl ctęn, co hoši dovedli a jak dovednę byla láska ku zpęvu a váznost k nęmu v srdcích liochu probouzena, udrzována i zvyšována. Volá pak: Krásné casy, ve kterých umęní taková péce byla vc'.novana! (r'okracováníJ | ||||
|