|
| ||||
| ||||
|
34 --
i mistri a vynikající ctitelé profanní hudby neostýchali se provedení skladeb tęch chváliti a v casopisech verejnę výraz dáti obdivu nad vznešenými harmoniemi církevního, posvátného, umęleckého zpęvu, kterýz nás nad trampoty tohoto zivota povznášel a dával nám predem okoušeti krásy zpęvű nebeských. Jinou námitkou proti liturgickému zpęvu jest jeho prílišná krátkost,') pro kterou zpívaná mše svatá jiz za tri ctvrtę hodiny jest u konce. Lid jistę dlouhé funkce unaviti musí, ale -- pozorujme tu logiku — má se za to, ze dle vkusu lidu musí velká mše sv. trvati dlouho a proto ze treba jest pred zpęvem dęlati dlouhá symfo- nická praeludia, ze nutno jest zpęv prerušovati vęcnými mezihami, a aby se hudba líbila, ze nutno jest nejménę 20krát slova Gloria, laudamus, gratias, Domine opako- vati, aniz bych pripomenul ještę tisícerého opakování Creda, címz casto zpęváci v nebezpecí se uvádęjí nejvętší chyby a nejhroznęjší haerese vyslovovati, ac vlastnę v Credu mají vinu svou vyznávati. Lid však pri takovém dlouhém trvání mše sv. uspokojuje se tím, ze pro nęho koncem Creda mše sv. koncí, tlací se z kostela a opouští dűm Bozí právę v tom okamziku, kdy vlastnę vznešený úkon svaté obęti teprv zacíná. Mezitím zakorenil se u obycejného lidu predsudek, ze zpívaná mše nestací k vyhovęní církevnímu prikázání a slyšení mše svaté v den nedęlní a svá- tecní, a klérus celkem presvędcen o znesvęcení mší svatých takovou hudbou, pri- spívá k tomu, lid v tomto nepravém mínęní utvrzovati ; vzdyf vidíte, ze skoro ve všech kostelích mezi velkou mší svatou 2) slouzí se u postranního oltáre ještę tichá mše sv., --- nový to dűvod pro lid opustiti kostel pri nękteré cásti velké mše svaté, kteráz prece dle obycejné zvyklosti vlastnę pro lid se slouzí. Poslední dűkaz konecnę, který proti pravé církevní hudbę se uvádí, jest vzat z citu lásky k vlasti. Brojí se proti liturgickému zpęvu gregorianskému právę tak jako proti polyphonnímu, ze prý je Musica tedesca-, hudbou nęmeckou. Tím vlastnę zabíhají pres hranici vázného na pole smęšnosti, neUof sv. Rehor Veliký, kterýz mimo svá cetná díla jiná téz męl zásluhu, ze sestavil antifotlár, notami jej opatril a zvláštní školu pro zpęv, kterýz proto rehorským se nazývá, zrídil, nebyl zádným Nęmcem, ale byl Rímanem z proslulé rodiny Aniciű, téz Petr Alois z Pale- striny, Viadana, Lotti, Gabrieli a sto jiných, kterí zvláštę v uplynulých trech stoletích nám tak cetná díla polyphonní hudby církevní zűstavili, jsou Vlachové. Priznejme se spíše ku svému velkému zahanbení, ze, kdezto my jsme si tęchto dęl mistrov- ských, která v archivech našich prachem pokryta pukrela, nevázili, Nęmci je jako veteš od nás odnesli, ale pak z veteše té ucinili poklad, jejz studovali a následovali. Pred nękolika męsíci prišlo do Benátek 32 svazkű dęl hudebních Palestriny z Lipska, kde znovu tiskem vydána byla; v mnohých z tęchto foiiantű na druhé stranę lze císti: 'Venetiis apud Haeredem Hieronymi Scoti MDC. 1) Nechf nikdo neríká, ze by Palestrina, kdyby nyní zil, zcela jinou hudbu byl psal. Petr Alois z Palestriny, i kdyby naší dobę nálezel, jako dokonalý znalec litur- gických a umęleckých pravidel nemohl by zádnou jinou hudbu nám dáti nez sva- tosti místa odpovídající a vytryskující z vęcného pramene kazdé církevní hudby, z chorálu. Po rozrešení tęchto více ménę vázných, od odpűrcű presné hudby církevní cinęných námitek, odhodlal jsem se dle povinnosti své k odstranęní zlozvykű, kteréz v tom smęru v patriarchát benátský se vloudily, jmenovati komisi, kteráz bdíti bude `) U nás naopak si naríkají, ze trvá zpęv reformovaný tuze dlouho. Pom prekladatele. Tak dęje se v Italii. Pom prekladatele. Tištęno v Benátkách u dędice Jeronyma Scota 1600. | ||||
|