|
| ||||
| ||||
|
?5
nad zachováváním ad posvátné kongregace ritű dne 21. cervence 1894 vydaného regolamenta, jakoz i následujících, k lepšímu porozumęní stanovených pravidel: 1. Jezto pri kazdém liturgickém úkonu jak texty tak i postup jich urcitę stano- veny jsou, není dovoleno od porádku toho se odchylovati, predepsané texty męniti anebo vynechávati; procez má se pri zpívané mši sv. nejen Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Benedictus a Agnus Dei, nýbrz i Introit, Graduale, Offertorium a Communio zpívati; jen po prednesení promęnlivých zpęvű budiz dovoleno pridati motett, jehozto text z liturgie neb z písma svatého vzat jest. 2. Pri konání nešpor má se zachovávati narízení Caeremoniale Episcoporum, jez predpisuje gregorianský zpęv pro psalmodii, a pro hymnus vícehlasou hudbu dovoluje. Zamlouvati se však bude, zvláštę o vętších slavnostech, kdyz gregorianský zpęv kűru strídati se bude s tak zvanými falsibordony. 3. Nešporní antifony nechf se provozují ve své gregorianské melodii; chce-li je kdo polyphonné zpívati, není dovoleno je ani co do formy ani co do objemu nikdy rozšíriti v tnotetta aneb kantáty. 4. Pri hymnech má se zachovati tradicní hymnová forma; procez jest zakázáno na príklad: »Tantum ergo« zpívati ve formę romance, kavatiny, adagia, a ,>Genitori« ve formę allegra. 5. Ackoli cistá vokální hudba jest vlastní hudbou církve, tedy dovoleny jsou prece skladby s prűvodem varhan, jakoz i po vyzádaném sobę dovolení Ordinaria (dle Caeremoniale Episcoporum) i s prűvodem orchestru; orchestr však omezen býti má na smyccové nástroje, s trvalým vyloucením hlucných a malicherných nástrojű, jako bubnu, bicích nástrojű, pozounű, zvonkových her, štębotu ptactva atd. 6. Ponęvadz zpęv vzdy prevládati má, tedy mají varhany a orchestr jej pouze podporovati, nikdy však zatemńovati ; pri predehrách, mezihrách a na konci mají varhany a orchestr takové vlastnosti jeviti, které pravé hudbę posvátné vlastní jsou a výše uvedeny byly. 7. Uzívání klavíru jest v kostele zakázáno, téz i pouhá hudba na dechové nástroje, kteréz poslední pouze pri prűvodech venku dovoleny býti moliou, vzdy však s tou podmínkou, ze zádné svętské kusy hráti pri nich dovoleno není. 8. Za cleny kostelního kúru mají pripuštęni býti jen muzové osvędcené zboz- nosti a pocestnosti, kterí svým zbozným chováním pri liturgických funkcích, této vznešené sluzby, kterou konají, hodnýrni se jeví. Jest téz vhodno, aby zpęváci v kostele duchovní šat (talár a superpelliceum) nosili, a aby, kdyz tribuny chorové príliš zrakűm obecenstva vystaveny jsou, zábradlím neb záclonami opatreny byly. 9. Osoby zenské nemohou býti cleny choru neb hudební kapely; procez sluší, kdyz se chce uziti pri zpęvu vysokých hlasű, sopránű a altű, postarati se zvláštę o vycvicení hochu, dle starobylého obyceje církve, jak ze zivota sv. Rehore Velikého zrejmę vysvítá. -Reholnicím a onęm osobám, kteréz zenským spolecnostem nále- zejí, jest dovoleno zpívati jen ty cásti, které pro kűr urceny jsou, a sice výhradnę en v jicli klášterních a ústavních kostelíc h a kaplích. 10. Jako zvláštę velikého zlorádu stríci se jest i pouhého zdání, jako by liturgie pri posvátných úkonech byla nęcím druhotním a jaksi sluzkou hudby, jezto prece hudba býti má jen cástí liturgie a její ponízenou sluzebnicí. Dle tęchto úvodních poznámek narizuji takto : 1. Nejblizším męsícem zárí pocínaje není dovoleno v zádném chrárnu patriar- chátu, ani pri mších, ani pri nešporách aneb pozehnáních zpívati takové skladby, | ||||
|