|
| ||||
| ||||
|
-- 38
více ménę ostentativního, jímz praesentují se nám také - - skladby duchaprázdného routinisty. jen takovýto kombinista má ve své -výkladní skríni všeho druhu disso- nancí a jiných dávno jiz otrepaných pikanterií. Známe tyto výplody musy našich modernistű az príliš dobre! Ani jediná z nich, pokud jde pouze o stránku, o mę- rítko absolutní hudby, nedovede naši pozornost upoutati, nejménę pak ona mešní skladba (nomina sunt odiosa!), v jejímz »Kyrie« opakuje se az do omrzení zacátecný motiv Lohengrinovy vstupní arie. Krízkovskému dostacovala Palestrinova diatonika v rámci novodobého rádu modulacního zúpina. Faktem tím podat skvęlého dűkazu o nicotnosti steskű odpűrcű našich, ze z komposicního materialu 16. vęku nelze i pri nejlepší vűli ceho kloud- ného dnes více vyvoditi. Téhoz dűkazu podávají vedle Krízkovského i jiní naši autori, o nichz bylo jiz a bude ještę pojednáno. Nohsledem Palestrinovým Krízkovský naprosto nebyl. Dnešní, byt i prevalnę Palestrinskou diatonikou nesoucí se kom- posice ryze církevních skladatelű nejsou ve smyslu 16. století ani homofonní, nerku-li pak polyfonní. Polyfonie dnešního dne projevuje se v rysech docela jiných, po vętšinę ve strídavém kontrapunktu a sporých jen imitacích. Thematická práce patrí jiz k výjimkám. V homofonii pak novodobé setkáváme se jiz s predvętím a závętím na podkladę harmonického processu, aspoń u skladatelű nadaných. V cem tudíz spocívá ono, našimi odpűrci kacerované nápodobení »ztrnulých forem a harmo- nických obratű 16. vęku? Hic Rhodus, hic salta! Josef Nešvera, kapelník pri arcibiskupské kathedrále v Olomouci a vynikající skladatel církevní, najmę pak svętské hudby, narodil se roku 1842 v Praskolesích u Horovic. Byl prvotnę národním ucitelem, prešel však po peclivé prűpravę v tábor odborných hudebníkű. Pűsobil pak jako riditel kűru v Berounę a od roku 1878 jako kapelník pri biskupské kathedrále v Hradci Králové, odkud byl roku 1880 po- volán do Olomouce. Nešvera, jako skladatel a dirigent církevní hudby, jest roz- hodným a nadšeným Cyrillistou. A proto jest jen co litovati, ze v posledních letech, patrnę po svém úspęchu na poli svętského skladatelství, jiz zrídka jen uchopil se péra ve prospęch hudby církevní. Vydal celou serii vysoce cenných a ryze církevních skladeb, ac jich chová celou radu ještę v pouhém rukopise, k nemalé škodę chu- dické dosud domácí naší literatury. Staršího data skladby jeho, jez vyšly dílem u Fr. A. Urbánka, vętšinou pak jako prílohy tohoto listu, vyznamenávají se presnę církevním slohem a výrazem, pűvodností invence, zaokrouhlenou moderním jiz mo- dulacním rádem formou a prevládající v nich diatonikou, rovnęz jiz moderní, málokdy jen antikvisující. Z pękné jeho a lahodné Missa in hon. B. M. V. pripo- mínáme obzvláštę cenné ^Agnus Dei«, jez svým posvátným klidem, svou nebeskou blazenost prímo vyzarující diatonikou pripomíná mnohý krásný výplod klassikű 16. vęku. Tane nám v první radę na mysli II. )Agnus Dei« Palestrinovy Missa >Lauda Sion<<, jemuz Nešverovo právę dotcené ~>Agnus Dei« po stránce výrazu dosti po- dobno jest. Blízensiví tęchto dvou skladeb spocívá v jisté, nahodile shodné náladę, jez predem jiz vylucuje veškerou analysi forem a komposicního materialu, za úmyslem snad vędecko-technického dűkazu o podmínkách jisté nálady hudebnę-poetické. Avšak i v zásadné shodę recené jiz nálady znamenáme dosti patrného rozdílu, od zevní formy prece jen dosti závislého: Palestrinova skladba kulminuje positivnę, Nešverova negativnę. Tam klid, nebeskou slastí dovršený - zde klid více ménę kontemplativní. Tímto extravagantním zahráváním si na citové struny hudební poetiky ne- hodláme nikterak ríci, ze tak zv. obsah skladby našich mystických aesthétikű dal by se potrirou vivisekcí skladby vypozorovati a v jistých -príhradách illustracn | ||||
|