|
| ||||
| ||||
|
-39
zásobárny , rozdruzen pro ten který prípad, uloziti. Naopak, hledęli jsme pouze dokázati, ze staré klassiky není treba kopírovati, af jiz po stránce slohové aneb za úcelem dosazení kýzené nálady. Studovati však tento druhotný prastyl církevní hudby jest povinností kazdélio církevního hudebníka a skladatele zvláštę. Beze studia pandekt není rádného právníka — a beze studia klassické polyfonie není zase rádného cír- kevního skladatele. Starocírkevní komponisté nebyli ostatnę tak príliš casto kopírováni, jak by tomu naši antagonisté chtęli. A konecnę zdá se, ze i tęch nękolik naprostých kopií nebývá ani prespríliš provozováno, jimiz naši antagonisté prý jsou jiz presyceni. Castęjším však úkazem jsou skladby na podkladę starých modi. Pokrokový bez odporu náš Skuherský, jak jsme jiz shora podotkli, pohyboval se s nemalou oblibou a s úpiným zdarem moderního komponisty ve starých tóninách. A toho svého milácka naši odpűrci za kopiristu sotva pokládati budou! Jen mimochodem budiz pripomenuto, ze deklarovaní chromatici : Chopin, R. Wagner a i Grieg nejednou ve svých skladbách pripomínají vytknutý nám z neprátelského tábora kopirism klassické polyfonie, holdujíce nękdy v celých periodách i vętách harmonickým sledűm »dávno jiz zašlé aery církevní hudby. Ve skladbách tęchto pionérű a pęstitelű moderního chromatisnnt pűsobí z nenadání objevující se asketická diatonika starocírkevního rázu jako duha po prudké bouri. Tohof mocen jest ovšem duchapiný skladatel, na pr. Chopin, jenz mnohdy po dvojitou periodu i ještę déle dovede nás upoutati prostinkým harmonickým materialem, zacasté jen tonikou a dominantami, jedná-li se mu o jisté blazené setrvání na bodu klidu, kde rozsáhlejší harmonický apparát by znamenal nový rozruch a i chybu formovou. K tomuto bodlu se ostatnę ještę vrátíme. --- Z dalších Nešverových mší uvádíme: Missa in hon. Spiritu Saneti pro jeden hlas a varhany. Tato skladba vyniká prostou, klidnou harmonií a ušlechtilou, po zpiisobu chorálu figurovanou melodií. Zaujímá jaksi prechodní stanovisko od moderní skladby ke chorálu, jemuz za nálezitého prednesu pripravuje pűdu. Jest to zkrátka praktická mše pro pomęry malých, najmę venkovských sboru. Missa ,in hon. se. Procopii (u Fr. A. Urbánka) jest jedna z nejlepších prací Nešve- rových - a dluzno ji doporucovati nejen menším sborűm venkovským, ale i zdat- nęjším sborűm męstských kűru. Missa in hon. se. Vincentii<- pro 4 muzské hlasy doporucuje se svou mírnou polyfonií a lepou harmonií všem ponękud pokrocilejším sborű-n muzským, hlavnę pak sborűm stredních škol a podobných ústavu. I svętské pęvecké jednoty, jimz také tu a tam pripadává úcast na jisté církevní slavnosti, najdou v této skladbę vele- vítanou náhradu za jisté nezázivné a posvátnému místu neodpovídající skladby tak zv. liedertafelstylu. A protoz smęle tvrditi műzeme, ze tato mše konecnę prispęje k zušlechtęní vkusu našich pęveckých jednot, které az dosud pokládají Lablera, Hoi-áka, Valentu, Hausmanna et tutti quanti za monopolisty v oboru církevní skladby pro muzské hlasy. Nejzdarilejší ze všech Nešverových mší jest dle našeho presvędcení Missa = in hon. se. Gustavi pro 4 smíšené hlasy a varhany. V této skladbę prýští ryzí církevní duch z pramenű moderní harmonie a více ménę slohu oratorního. Jiz modulacr,, rád sám o sobę svędcí o naprosté modernosti této skladby. Dosti obtízná skladba tato — jedna z nejlepších slavnostních mší v domácí literature vűbec -- odstrašuje snad mnohého dirigenta od reprodukce její; nemęla by však, jak bohuzel dosud jest, lezeti ladem a dokonce ustupovati všelijakým tęm nicotným výtvorűm fantasie prostých pisálku, mnolidy i od modernistű pocházejících. Na této skladbę necht se | ||||
|