|
| ||||
| ||||
|
40 --
tito i s našimi odpűrci ucí, nez prikrocí ke komponování aneb odsuzování! Proti takovémuto faktu skutecného talentu tęzko bojovati zbraní, nemotornę na kolbištę církevní hudby z arsenálu moderní opery privlecené! Mozná, ze rincení touto zbraní vęrného našeho Cyrillistu do jisté míry znepo- kojilo, jenz pred nękolika roky svými církevními skladbami hledęl se priblizovati vkusu vídeńských sborű chrámových, najmę svou Missa Án hon. sc. Theodorici«. Na štęstí však koncesse tomuto vkusu povolená nevchází ve spor s pravým církev- ním výrazem skladby; nelze tudíz Nešverovi niceho vytýkati, hledęl-li tęmito kompro- misními skladbami získati Mozartem a Haydny vyhýckané Vídeńany, jimz cilý rucli reformního díla prece jen otrásl houzevnatou jich víru ve své domácí proroky. Na konec budiz ještę poukázáno k slušné radę motett a drobnęjších sborű, jez vyšly z péra tohoto vázeného skladatele církevního. František Hruška, jeden z nejstarších prűkopníkű domácí reformy, vynikající skladatel prísnę církevního slohu, výtecný varhaník a dirigent, narodil se roku 1847 v Horicích. Svého prvotného vzdęlání v hudbę nabyl u tehdejšího ucitele a riditele kúru, Jos. Horáka. Pozdęji, jako zák realné školy v Král. Dvore, zdokonaloval se ve hre na klavír u tamního ucitele hudby, Fr. Dobrovského. Absolvovav nizší realku, vęno- val se stavitelství. Avšak toto príliš praktické zamęstnání neuspokojovalo mladistvého idealistu, cele pro hudbu zijícího. Své touze po zivotním úkolu hudebnickém ucinil zadost absolvováním varhanické školy v letech 1865—67. Byl pak po jistou dobu clenem orchestru pri král. zemském ceském divadle. Krátce po tom stal se kapelní- kem divadelní spolecnosti Švandovy. Roku 1872 dostalo se tnu místa riditele kúru v Král. Dvore a r. 1874 byl jmenován riditelem kuru v Mladé Boleslavi, kde pűsobil az do svého úmrtí r. 1889. Neúprosná smrt zachvátila jej v nejkrásnęjším vęku, právę v oné dobę, kdy dospíval ve svém produktivním umęní k zádoucí výši techni- cké i umęlecké. Nastoupiv jako riditel kűru v Mladé Boleslavi, jal se ihned rozvinovati prapor Cyrillistű. Hledęl tu prede vším povznésti, vűbec radikálnę zreformovati tamní chrá- mový kűr, jejz nalezl v prímo zubozeném stavu. Ovoce své neúnavné píle nedalo dlouho na sebe cekati. Jiz po dvou letech dodęlal se tak skvęlého úspęchu, ze dostalo se mu od tamní męstské rady pochvalného dekretu. Svým pricinęním byla záhy na to zalozena v Boleslavi jednota Cyrillská, jez v krátké dobę povznesla se na jednu z nejprednęjších jednot našich. Hruška nálezí mezi vynikající skladatele prísnę církevní. V jeho skladbách zna- menáme zivou, nehledanou sice, ale také nevšední harmonii preváznę diatonickou, na podkladę moderních tónin. Chromatice Hruška se nevyhýbal, o kterouz ostatnę jen mimochodem zavadil dle vzoru G. E. Stehleova. Chromatika Hruškova není však nikdy banální, koketní aneb smyslnou, nýbrz veskrze cudnou, jadrnou a dűstojnou — a to hlavnę z prícinę té, ze jeví se zde býti s kontrapunktem srostitou, bez nęhoz Hruška vűbec pracovati nemohl. Proto také cire homofonní statę v Hruškových skladbách málokdy jen najdeme, ackoli thématické spracování ve smyslu starých klassikű Hruška prespríliš nekultivoval. S thématickou prací setkáváme se tu pouze v Hruškových dvou nejlepšícli skladbách, totiz v Missa in hon. Ss. Nominis Jesu *) a v Missa in hon. se. Caroli Bor.< Prvá mše radí se k nejlepším skladbám nejen domácím, ale i cizím, jelikoz ") Vydání Pustetovo. | ||||
|