|
| ||||
| ||||
|
— 41 —
pro svou jednolitost a ušlechtilý výraz poutá od zacátku az do konce. Dluzno ji nazvati spíše lyrickou nez pathetickou. Peclivę vypracovaný prűvod varhan jeví se zde býti pravou pochoutkou kazdému dovednému a moderním strojem obdarenému varhaníkovi. Skorem téze ceny jest v druhé radę shora dotcená mše :>in hon. sc. Caroli B pro 4hlasý smíšený sbor, kteréz však vytknouti sluší nedosti jednotné Credo. Neucelenost ta zavinęna jest nedostatecným respektováním modulacního rádu — presprílišné totiz setrvání v tóninę snízeného sedmého stupnę. Touze chybou stizeno jest i »Agnus Dei<< jeho ostatnę pękné a zároveń praktické Missa »in hon. sc. Joanni Nepom.< pro 3 smíšené hlasy a varhany, kde docela zbytecnę hromadil chromatickou a hlavnę modulatorní pestrost na úkor zpęvnosti a jednoty harmoni- ckélio vývoje. Výtky tyto dluzno však pripisovati na konto cistę hudební; výrazu samého, jenz zde nikterak alterován nebyt, se vűbec netýkají. Vedle právę dotcených skladeb zasluhují povšimnuty býti další dvę mše Hru- škovy: Missa >Ecce Dominus veniet pro 4 smíšené hlasy*) a Missa »in hon. sc. Laurentii . pro 4 smíšené hlasy a varhany, jez vyznamenávají se toutéz peclivostí a lahodou jako ostatní práce téhoz autora a jsou i ménę zdatným sborűm prístupny. ,Missa Velehradensis« a dvę chorální mše téhoz autora hodí se i slabším sbo- rűm pro menší slavnosti. Kromę toho slozil Hruška celou radu drobnęjších skladeb: motetta, nešpory a jiné prílezitostné sbory, z nichz uvádíme jen roztomilou parafrasi písnę: »Narodil se Kristus Pán pro 4 smíšené hlasy a varhany, kterouzto skladbou hledęl vymýtati povęstné onoho casu pastorelly a dudlanice, bez nichz si nikdo nedovedl vánocní období predstavovati. Veškeré Hruškovy skladby, jak jiz podotknuto, zakládají se na vymozenostech 19. století; nejeví tudíz zádných spolecných rysűv (formálních) se skladbami 16. a 17. vęku. V prícinę té byl Hruška ještę modernęjší nezli vrstevník a umęlecký blízenec jeho, Jos. Nešvera. Kontrapunkt Hruškűv jest nejednou i chromatikou alterován, jakého zjevu bychom u starých klassikű marnę hledali. Palestrinu, byt by jen for- málnę kopírovati, prící se našemu dnešnímu cítęní a není tudíz z psychologických dűvodű dnes více mozné, lec pri úpiné odloucenosti od veškerého hudebního ruchu. V uvázení toho nelze ani Fr. Hrušku pripocísti ke kombini- stűm jakozto vyrabitelű mrazivého a odpuzujícího formalismu; ostatní, shora jiz dotcení domácí komponisté jimi rovnęz nejsou a také nebyli; populární a talentovaný skladatel, J. C. Sychra, o nęmz promluvíme príštę, jim také není — a to jsou prece naši prední repraesentanti ryze církevní hudby — kdo, tázeme se kategoricky — kdo tedy z našich komponistű »porušil patenty< církevních kompo- nistű zašlých vękű? My, Cyrillisté, o nicem podobném nevíme; za to však v kritické cásti této úvahy poukázeme k porušování patentu< ne jen na moderní operu a symfonickou Hudbu, nýbrz i na Liedertafelstyl a salonní hudbu, jehoz dopustili se, našimi odpűrci vychvalovaní takékomponisté ve svých pro chrám Pánę urcených skladbách. Pokud se konecnę týce nękterých tęch Rampisű, Schweitzerű, Schallerű a Schópfű, netreba si na nę stęzovati, jezto existence komponistű toho druhu cele zalozena jest na remeslném odbývání posvátných úkonű. Kde vládne vybroušený vkus dirigentűv a slušná aspoń dovednost sboru, tam neuslyšíme cehosi podobného, procez prechá- *) Nákladem Fr. A. tJrhánka. Ostatní skladby vyšly nákladem tohoto listu. | ||||
|