|
| ||||
| ||||
|
44
nich znacnę lišiti. Pisatel tęchto rádkű míní, ze velkého rozdílu asi nebude. Vydání benediktinű solesmenských obdrzela jiz 24. února t. r. approbaci od kongregace posvátných obradű, v níz se ovšem jenom zkrátka dosvędcuje, ze 5Praesens editio quoad textum typicae plane conformis reperta est, et quoad cantum respondet Motui Proprio Sum-ni Pontificis Pii Papae X. diei 22. Novembris 1903, atque Decreto Sacrorum Rituum Congregationis diei S. Januarii 1904.< Lorenzo Perosi vyslovil se jiz dríve, jsa o to pozádán vzácnou osobností, o vydání solesmenském. Neváháme sdęliti pozoruhodná slova proslulého umęlce se ctenári »Cyrilla« : »Vzdycky jsem miloval gregorianský zpęv a si ho vázil, a stále více jsem ho miloval v onęch vydáních, jez se více priblizovala ke znęní ctihodných kodexű, odkázaných nám zbozností mnichű (dei claustrali). Vydání s o 1 e s m e n- ského badání (dello studio solesmense) je bez pochyby v tomto okamziku nejlepší, jez známe, a chtęl bych, aby k onomu Graduálu, jenz byl mi vodítkem a útęchou v letech (nel corso) mých hudebních studií, obrátilo se povinné a potrebné studium seminaristű. Jako hudební skladatel mohl bych snadno opęvovati krásy tolika z onęch melodií tak cistých a tak jednoduchých, tak nábozných a tak vázných (prísných, austere), avšak nemá býti slovo umęlcovo nad slovo papezovo.*) Lev XIII. slavné pamęti zapęl vzácnými slovy chválu studií gregorianských, jeho Svatost Pius X., jméno tak drahé milovníkűm krásy umęní v chrámu, projevil zretelnę svou vűli a své prání. Proto nebudiz levity, kterýz by neznal a nemiloval vlastní zpęv rímské liturgie, a ona príjemná váznost, jedna z krásných vlastností našeho ritu, nechat se vrátí s gregorianským zpęvem do obradű našich krásných kostelű. Nęmecl 9 Gaecilienverein a iU(otu proprio I-lia X. Leckdo z nás pohrešuje snad v komisi pro nové officielní vydání, anebo aspoń mezi konsultory jméno známého badatele v oboru chorálu, totiz jméno redaktora bývalého officielního vydání, Dra Haberla. Nebude na škodu nękolik slov na vy- svętlenou. Lońského roku v létę konala se schűze jednoty caeciliánské v Kolínę nad Rýnem. Po schűzi tlumocil kardinál Fischer novému papezi, Piu X., projevy odda- nosti jednoty. Sv. Otec odpovędęl brevem ze dne 1. prosince, v nęmz pinou męrou uznává snahy a zásluhy caeciliánského spolku, ale zároveń vyslovuje nadęji, z e spolek prijme nová narízení, kteráz Jeho Svatost ohlednę církevní hudby zamýšlí vydati, s toutéz ochotou a vęrností (eadem voluntate et fide), s jakouz je zvyklá poslouchati rozkazű Apoštolské Stolice. Kdyz bylo Motu Proprio ze dne 22. listopadu uverejnęno, prohlásil Dr. Haberl v 1. císle Caecilienvereinsorganu slavnostnę, ze spolek se naprosto podrobuje cír- kevní autoritę, ze však bude ocekávati blizší narízení biskupű. To bylo všechno v porádku. Ale bęhem dní nabyly vęci jiné tvárnosti. Dne 12. ledna uverejnil probošt Ignác Mitterer, proslulý skladatel a zaslouzilý regenschori v Brixenu, své stesky v Kirchenzeitungu, ne sice prostę proti >Motu Proprio ale hlavnę proti dvęma jeho narízením. V zavedení t r a d i c i o n e l n í h o zpęvu vidí Mitterer »velmi tvrdé ustanovení<, (eine sehr harte Verfiigung), a dále se obává, ze vyloucením zenských hlasű z kostelních sboru bude privedena zkáza kostelní hudby. —Úzkoprsost tęchto steskű a nárkű ukázala Rassegna Gregoriana (únor) v pravém svętle. Dne 20. ledna rozeslal p. Dr. Haberl tištęný cirkulár všem predsedűm diecésních ') Míní Motu proprio z 22. listopadu 1903. | ||||
|