|
| ||||
| ||||
|
51
S pravým uspokojením duše Naší a s povdękem uznáváme mnoho dobrého, které v té vęci se stalo v posledních letech v tomto Našem vznešeném męstę Rímę a ve mnohých chrámech vlasti Naší, zvláštę pak ale u nękterých národű, kde muzi výborní a horliví o cest Bozí, se schválením této svaté Stolice pod rízením biskupű spojili se v kvetoucí sdruzení a privedli k phré cti posvátnou hudbu témęr v kazdém jejich chrámu i kapli. Toto dobré však daleko ještę není spolecné všem; hledíce pak ku Naší vlastní zkušenosti jakoz i poznávajíce mnohé stesky, jez ze všech stran Nás došly v tom krátkém case, co zalíbilo se Pánu Nás, toho nehodné, k nejvyšší moci papezské povolati, nemíníme dlouho odkládati, nýbrz pokládáme to za Svou první povinnost, abychom ihned pozdvihli hlasu ku pokárání a odsouzení všeho, co pri výkonech obradných a predepsaných úkonech církevních vidíme odchylovati se od zmínęné pravé normy. Jezto v pravdę jest Naší nejvrelejší touhou, aby pravý duch kresfanský opęt všemoznę rozkvetl a u všech vęrících se udrzel, nutno jest prede vším ostat- ním, abychom starali se o posvátnost a dűstojnost chrámu, kde právę vęrící se shromád'ují, aby osvojili si ducha toho z prvního a neopomíjitelného pramene, jenz jest cinné spoluúcastenství na svatosvatých tajemstvích a na verejné i slavné mod- litbę církve. Marným a pošetilým jest doufati, ze k tomu cíli na nás sestoupí hojné pozehnání s nebe, jestli naše chování k Nejvyššímu, místo aby s úctou vystupovalo k nebi ve vűni príjemné, dá do ruky Pánovy dutky, by opętnę Bozský Spasitel zahnal z chrámu jeho nehodné znesvęcovatele. Procez, aby nikdo nemohl od nynęjška se vymlouvati, ze nezná jasnę povin- nosti své, a aby odstranęna byla veškerá nejistota ve výkladu nękterých vęcí, které jiz byly porušeny, uznali jsme za prospęšné pridati v krátkosti ty zásady, kterými rídí se hudba posvátná pri úkonech bohosluzebných, a sebrati v jeden všeobecný celek hlavní predpisy církve proti rozšírenęjším neprístojnostem ve vęci té. A proto z vlastního popudu a jisté vędomosti uverejńujeme prítomnou Svoji I n s t r u k c i které jako zákoníku právnímu hudby posvátné (codici juridico musicae sacrae) chceme z piné Naší autority apoštolské by dána byla platnost zákona, uklá- dajíce všem tímto prítomným Naším listem co nejsvędomitęjší jeho zachovávání. INSTRUKCE O HUDBĘ CÍRKEVNÍ. 1. ZÁSADY VŠEOBECNÉ. 1. Hudba posvátná, jsouc integrující cástí slavné bohosluzby, má také týz úcel všeobecný, jenz jest oslava Bozí a posvęcení i vzdęlání vęrících. Ona spolupűsobí, aby rozmnozena byla krása i skvęlost obradű církevních, a jako její hlavní povin- ností jest odíti vhodným zpęvem text liturgický, ku porozumęní vęrících predlozený, tak jest jejím vlastním úcelem, aby textu samému vętší pűsobivosti dodala, aby vęrící s její pomocí snáze k poboznosti povzbuzeni byli a lépe se pripravili, by sebrali sobę plody milosti, které jsou vlastní slavnostem posvátných tajemství. 2. Dűslednę tedy má hudba posvátná míti ve vyšším stupni vlastnosti, které má liturgie: svatost, krásu forem; z cehoz samovolnę plyne jiná známka její, totiz všeobecnost. Má býti svatá, proto má vylucovati vše, co jest svętské; a to nejen sama o sobę, nýbrz co do zpűsobu, jímz od tęch, kterí ji vykonávají, jest podávána. Má býti p r a v é u męn í, nebol není mozno, aby jinak męla na duši posluchacű ten vliv, jehoz církev, pribírajíc ve svoji liturgii umęní zvukű, dosáhnouti chce.i* | ||||
|