|
| ||||
| ||||
|
52
Má býti spolu všeobecná v tom smyslu, ze, ackoli kazdému národu dovo- luje, aby ve skladbách církevních pripuštęny byly ty zvláštní formy, jez v jisté míre vyznacují hudbu toho národa, tyto formy prece mají býti takovým zpűsobem pod- rízeny všeobecnému rázu hudby církevní, aby zádný z jiného národa, slyše je, neznamenal dojmu nedobrého. 11. O DRUZICH POSVÁTNÉ HUDBY. 3. Vlastnosti tyto shledávají se v nejvyšším stupni u zpęvu gregorianslcého, který je proto zpęvem vlastním církve rímské, jediným zpęvem, který zdędila od dávných otcű, kterého úzkostlivę ostríhala dlouho po století ve svých knihách litur- gických, jejz jako svűj vlastní prímo vęrícím predkládá, jejz pri nękterých cástech liturgie výlucnę predpisuje a který nejnovęjší bádání tak šfastnę obnovilo v jeho pűvodní neporušenosti a cistotę. Z tęchto dűvodű byl zpęv gregorianský vzdy pokládán za nejvyšší vzor hudby církevní, takze műze vším právem ustanoveno býti následující pravidlo všeobecné: tím je skladba církevní svętęjší a liturgictęjší, cím více svou povahou, duchem i jakostí blízí se melodii gregorianské, a tím je ménę pro chrám dűstojnęjší, cím více se poznává, ze od nejvyššího tohoto vzoru se odchyluje. Bude tedy nutno, aby starý tradicionelní zpęv gregorianský ponenáhlu pri úko- nech bohosluzebných byl znova zaveden; a všichni af mají za jisté, ze úkon církevní nic neztrácí na svojí slavnosti, není-li provázen jinou hudbou nez pouze touto. Zvláštę pak af se o to pecuje, aby zpęv gregorianský obnoven byl v uzívání lidu, by vęrící opętnę podíl cinnęjší męli na predepsaných obradech církevních, jak bývalo v dobách drívęjších. 4. Vlastnosti jmenované má téz v predobrém stupni klassická polyfonie zvláštę školy rímské, která ve století XVI. dostoupila vrcholu své dokonalosti v dílech Pierluigiho Palestriny a i potom pokracovala plodíc skladby vynikající krásy liturgické i hudební. Klassická polyfonie velmi dobre se blízí k nejvyššímu vzoru kazdé hudby církevní, zpęvu gregorianskému, a z toho dűvodu zaslouzila, aby spolu se zpęvem gregorianským jí uzíváno bylo pri slavnęjších funkcích církevních, jako jsou funkce kapely papezské. Treba tedy, aby téz tato klassická polyfonie ponenáhlu se zavedla pri úkonech církevních, zvláštę ve znamenitęjších basilikách, ve chrámech katedrálních, ve chrámech seminárű a jiných ústavű církevních, kde nutných prostredkű oby- cejnę nechybí. 5. Církev vzdy uznala pokrok umęní a jemu prála, pripouštęjíc ku bohosluzbę vše, co duchu tvűrcímu dobrého a krásného bęhem století vynalézti se podarilo a co ovšem na újmu nebylo zákonűm liturgickým. Jest proto hudba moderní téz v kostele dovolena, neb i ona prináší skladby takové ušlechtilosti, váznosti a dűstojnosti, ze nijak nejsou nehodny úkonű liturgických. Nicménę, ponęvadz lrudba moderní zvláštę slouzí úcelűm svętským, treba bude s vętší bedlivostí pozor míti, by skladby hudební slohu moderního, jez se do kostela pripustí, nic neobsahovaly svętského, nepripomínaly motivű divadehlích a ani svými formami zevnęjšími nebyly tvoreny ve slohu skladeb svętských. 6. Z rozlicných druhű hudby moderní nejménę vhodným ku provázení úkonű bohosluzebných je sloh theatrální, který v minulém století byl v nejvętší oblibę, zvláštę v Italii. Ten povahou svou nejvíce odporuje zpęvu gregorianskému a klassi- cké polyfonii, a tudíz i nejdűlezitęjšímu zákonu a pravidlu kazdé hudby církevní. Nad to i vnitrní stavba, rhytmus a tak nazvaný k o n v e n c i o n a l i s m u s slohu | ||||
|