|
| ||||
| ||||
|
toho neprizpúsobí se ani nepodrobí, leda nedostatecnę, pozadavkúm pravé hudby
liturgické. II[. LITURGICKÝ TEXT. 1. Vlastní jazyk církve rímské jest latinský. Jest proto zapovędęno pri slavných úkonech liturgických zpívati v reci obecné, a to z jakékoli príciny; tíni více i (za- povędęno) zpívati v reci té cásti promęnlivé neb stálé ruše a officia. 8. Ponęvadz pro kazdý úkon liturgický jsou urceny texty, které mohou hudebnę prednášeny býti, i porad, ve kterém mají býti prednášeny, není dovoleno zmęniti tento porad, ani místo textú predepsaných pouziti jiných dle vlastního úsudku, ani vynechati je zcela neb i jen cástecnę, ac jestli predpisy liturgické dovolují, aby nękteré verše textu varhanami dopinęny byly, co zatím verše ty v kúru pouze se recitují. Jest jen dovoleno cíle zvyku církve rímské zpívati vlozku (motetto) k nej- svętęjší svátosti po B e n e d i c. t u s pri slavné mši svaté. Dovoluje se také, aby po prezpívaném predepsaném Offertoriu mše, pokud cas zbývá, smęla se zpívati krátká vlozka na slova církevnę schválená. 9. Liturgický zpęv má býti zpíván jak je v knihách, beze zmęny slov neb po- rádku jich, bez nepatricných opakování, bez roztrhání slabik, a vzdy tak, by srozumi- telný byl vęrícím, kterí jej poslouchají. IV. ZEVNĘJŠI FORMA CIRKEVNÍCH SKLADEB. 10. Jednotlivé cásti mše i officia mají také hudebnę zachovati toho ducha i tu podobu, kterou tradice církevní jist dala a která jest velmi dobre vyjádrena ve zpęvu gregorianskérn. Rozdílný tedy jest zpúsob skládati 1 n t r o i t, G r a d u a l e, a n t i f o n u zalm, hymnus, Gloria in excelsis atd. 11. Zvláštę pak zachovávána budtez pravidla následující: cc) K y r i e, G l o r i a, C r e d o mše mají zachovati jednotu skladby, která jich textu prinálezí. Není tudíz dovoleno skládati je z dílú rozlicných, aby kazdý z tęch dílir tvoril úpinou skladbu hudební takovou, která by od celku mohla býti oddęlena a jinou nahrazena. 6J Pri nešporách treba jest obycejnę se ríditi pravidly >Caererrroniale Episco- porum~_, které predpisuje zpęv gregorianský pro psalmodii, a dovoluje hudbu figuro- vanou pro versikule G l o r i a P a t r i a pro hymnus. Jest však dovoleno pri vętších slavnostech zamęniti zpęv gregorianský choru s tak nazvanými f a l s i b o r d o n i neb s verši podobnę vhodnę slozenými. Bude téz dovoleno, by nękdy jednotlivé zalmy celé hudebnę byly provozovány, jen kdyz v takových skladbách zachová se podoba (forma) psalmodii vlastní; totiz strídají-li se zpęváci zalmú mezi sebou, bud' novými motivy neb vzatými ze zpęvu gregorianskélio, neb dle nęho napodobenými. Budou tudíz pro vzdy vylouceny a zapovędęny zalmy n a z p ú s o b k o n c e r t u c) Pri }iymnech církevních af se zachová forma tradicionelní hymnu. Není tedy dovoleno skládati, na pr.: :>T a n t u m e r g o,. tím zpúsobem, by první strofa byla romancí, kavatinou, adagiem a >G e n i t o r i, allegrem. d) Antifony nešpor mají obycejnę zpívány býti melodií gregorianskou jim vlastní. Budou-li však v nękterém zvláštním prípadę v hudbu uvedeny, nikdy nesmí míti podobu koncertní melodie, ani rozsáhlost motetta, ani kantáty. V. ZPĘVÁCI. 12. Vyjímaje zpęvy, celebrantu a jemu prisluhujícím predepsané, které vzdy mají býti pouhým zpęvem gregorianským beze všeho prúvodu varhan, ostatní zpęv | ||||
|